“Běžná” vyšetření jsou často nadbytečná. Mohou to být prostě vyšetření, která lékař předepisuje více ze zvyku než proto, že by pro ně byl nějaký dobrý důvod. Ze studií o běžné lékařské péči vyplývá, že běžné laboratorní testy, jako je vyšetření cukru, sodíku, draslíku a vápníku v krvi se používají málo, přestože při předpokladu nějakého konkrétního problému je vhodné se na obsahy těchto prvků zaměřit.
A přitom tato běžná vyšetření jsou téměř zadarmo. Naopak běžné vyšetření EKG je zřejmě užitečné jen pro starší pacienty a pro lidi trpícími srdečními chorobami, i když je vhodné absolvovat alespoň jedno základní vyšetření v období středního věku. Dalším nevýznamným vyšetřením je rentgen hrudníku.
Jeden článek z vědeckých zpráv o vnitřním lékařství se odvolává na 15 zveřejněných studií, které hodnotily význam běžného rentgenování hrudníku, provedeného před operacemi a při začátku hospitalizace. Autoři došli k závěru, že rentgenování téměř nikdy nepomohlo lékařům při péči o tyto pacienty. Naopak zůstává faktem, že chybné závěry se vyskytovaly mnohem častěji, než ty, které vedly k úspěšné léčbě. Autoři těchto studií doporučili zastavení takového způsobu vyšetřování – doporučují provádět toto rentgenové vyšetření pouze v případě pacientů s příznaky hrudního onemocnění nebo před operací hrudi. Pokud se nevyskytují žádné příznaky, není rentgenování hrudníku nutné – ani pokud pacient kouří denně desítky cigaret.
Možný dosah zrušení nepotřebných rentgenování hrudníku je ohromný: odhadovaný počet těchto výkonů je 30 miliónů ročně ve všech nemocnicích USA, což stojí kolem 1,5 miliardy dolarů. Současně jde o zbytečné působení škodlivé radiace na pacienta.
Sám jsem zažil takovou situaci z první ruky. Když jsem měl na počátku mé praxe na štědrý večer službu v ordinaci první pomoci, přihodila se mně samotnému akutní příhoda se střevní infekcí. Ztratil jsem rychle velké množství tekutin, takže mě sestra položila na lůžko a postupně mi pomocí infuze bylo dodáváno několik litrů fyziologického roztoku. Pak mě posadili do kolečkového křesla a odvezli mě k telefonu, abych si mohl vyřídit své rodinné záležitosti. Už po několika minutách v sedu jsem cítil takovou slabost, že jsem málem omdlel. Bylo mi jasné, že mě musí převést do nemocnice ještě tuto noc. Cestou na nemocniční oddělení zamířili zřízenci s mými nosítky na rentgen, aby mi byl proveden běžný snímek hrudníku. Nikdo se mě neptal, co si o tom myslím. Dokonce i v tom bídném stavu jsem si uvědomoval, že rentgen vůbec není potřeba. Byl jsem přece jinak zdravý nekuřák se střevní infekcí a vůbec jsem nekašlal. Zdvořile jsem tedy odmítl toto vyšetření. O den a půl nato už se můj stav zlepšil natolik, že jsem mohl odejít domů.
Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale mnohé názory a postřehy autora odpovídají i situaci v ČR.
