Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„Běžná“ vyšetření jsou často nadbytečná. Mohou to být prostě vyšetření, která lékař předepisuje více ze zvyku než proto, že by pro ně byl nějaký dobrý důvod. Ze studií o běžné lékařské péči vyplývá, že běžné laboratorní testy, jako je vyšetření cukru, sodíku, draslíku a vápníku v krvi se používají málo, přestože při předpokladu nějakého konkrétního problému je vhodné se na obsahy těchto prvků zaměřit.
A přitom tato běžná vyšetření jsou téměř zadarmo. Naopak běžné vyšetření EKG je zřejmě užitečné jen pro starší pacienty a pro lidi trpícími srdečními chorobami, i když je vhodné absolvovat alespoň jedno základní vyšetření v období středního věku. Dalším nevýznamným vyšetřením je rentgen hrudníku.
Jeden článek z vědeckých zpráv o vnitřním lékařství se odvolává na 15 zveřejněných studií, které hodnotily význam běžného rentgenování hrudníku, provedeného před operacemi a při začátku hospitalizace. Autoři došli k závěru, že rentgenování téměř nikdy nepomohlo lékařům při péči o tyto pacienty. Naopak zůstává faktem, že chybné závěry se vyskytovaly mnohem častěji, než ty, které vedly k úspěšné léčbě. Autoři těchto studií doporučili zastavení takového způsobu vyšetřování – doporučují provádět toto rentgenové vyšetření pouze v případě pacientů s příznaky hrudního onemocnění nebo před operací hrudi. Pokud se nevyskytují žádné příznaky, není rentgenování hrudníku nutné – ani pokud pacient kouří denně desítky cigaret.
Možný dosah zrušení nepotřebných rentgenování hrudníku je ohromný: odhadovaný počet těchto výkonů je 30 miliónů ročně ve všech nemocnicích USA, což stojí kolem 1,5 miliardy dolarů. Současně jde o zbytečné působení škodlivé radiace na pacienta.
Sám jsem zažil takovou situaci z první ruky. Když jsem měl na počátku mé praxe na štědrý večer službu v ordinaci první pomoci, přihodila se mně samotnému akutní příhoda se střevní infekcí. Ztratil jsem rychle velké množství tekutin, takže mě sestra položila na lůžko a postupně mi pomocí infuze bylo dodáváno několik litrů fyziologického roztoku. Pak mě posadili do kolečkového křesla a odvezli mě k telefonu, abych si mohl vyřídit své rodinné záležitosti. Už po několika minutách v sedu jsem cítil takovou slabost, že jsem málem omdlel. Bylo mi jasné, že mě musí převést do nemocnice ještě tuto noc. Cestou na nemocniční oddělení zamířili zřízenci s mými nosítky na rentgen, aby mi byl proveden běžný snímek hrudníku. Nikdo se mě neptal, co si o tom myslím. Dokonce i v tom bídném stavu jsem si uvědomoval, že rentgen vůbec není potřeba. Byl jsem přece jinak zdravý nekuřák se střevní infekcí a vůbec jsem nekašlal. Zdvořile jsem tedy odmítl toto vyšetření. O den a půl nato už se můj stav zlepšil natolik, že jsem mohl odejít domů.
Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale mnohé názory a postřehy autora odpovídají i situaci v ČR.