Příručka pacienta 21 – Zná váš lékař způsob, jak s vámi hovořit?

Odborníci, kteří studovali způsoby komunikace lékařů s pacienty, zjistili, že existuje velmi mnoho přístupů. Mezi nimi našli i přístupy, které jsou velmi účinné při zjišťování důležitých informací a dávají pacientům pocit, že jim lékař naslouchá a tím vyvolávají jejich vyšší spokojenost.

Následující charakteristiky popisují příklady špatných způsobů komunikace:

  • Lékař vás přerušuje. Je jedno staré přísloví: “Bůh ti dal dvě uši a jedna ústa. Naslouchej dvakrát více, než hovoříš.” Lékaři by měli dobře dbát této rady. Většina z nich však nedovoluje svým pacientům, aby jim svůj příběh vylíčili celý. Výzkumníci ze státní univerzity Wayne z Detroitu nahrávali průběhy návštěv pacientů v ordinacích, aby mohli analyzovat způsoby, jakými lékaři komunikují s pacienty. Shledali, že lékaři obvykle přerušují pacienty už během prvních vteřin rozhovoru. V průměru se to odehrálo do 18 vteřin. Lékaři svým pacientům dali možnost dokončit úvodní řeč v necelé čtvrtině případů. Výzkumníci došli k závěru, že pokud lékaři přerušují své pacienty, ukončují tím spontánní tok informací a v důsledku tak pacientům upírají příležitost, aby projevili svá znepokojení.
  • Lékaři pokládají hlavně otázky, na které se odpovídá ano nebo ne. Studie ukazuje, že právě řetěz takových otázek je nešťastný způsob, jak vést rozhovor. Důležité informace mohou být pomíjeny. A lékaři mohou sklouznout k předčasným závěrům o příčině chorobných příznaků. Na druhé straně lékaři, kteří komunikují efektivně, začínají se vstřícnými dotazy, jako “Co vás trápí?” nebo “Jak vám mohu pomoci?” a umožňují svým pacientům mluvit o potížích svými vlastními slovy. Jakmile se takový lékař ujistí o správnosti diagnózy, může pokládat cílené otázky, jako například: “Zjistil jste nějakou souvislost mezi konzumací jídel a příchodem bolesti?”. A pak mohou následovat ještě konkrétnější otázky, jako “Pomohl vám třeba Antacid?”
  • Lékaři mají ve zvyku pokládat sugestivní otázky. “Stále ještě bijete svou ženu?” je archetyp nevhodné sugestivní otázky. Odborníci věří, že i pokládání méně zjevných sugestivních otázek v duchu “Ta bolest vás však v noci nebudí, že ne?” může vést k nepřesným odpovědím.
  • Lékař užívá svůj žargon. Problém s latinskými výrazy, kterými prokládá svou otázku je v tom, že pacient jim nemusí rozumět. Většina lidí uvítá, když otázka bude znít “Všiml jste si, že vaše srdce buší nebo zrychluje nebo občas vynechává?” a nikoliv “Všiml jste si nějaké palpilace?”
  • Lékař vypadá, že je ve spěchu nebo vyrušen. I když by měl lékař hlavu plnou starostí, měli byste mít pocit, že pokud jste spolu, věnuje vám lékař pozornost plně. Nejlepší je, pokud lékař nelistuje vaší složkou ani si nedělá zbytečné poznámky, zatímco mu něco sdělujete. Pokud je lékařova pozornost zaměřena jinam, nemusí pak slyšet všechno, co mu říkáte.

 

Když hodnotíte způsob, jakým s vámi lékař komunikuje, myslete na to, že bývá v časové tísni a tak pro něj není vždy možné, aby reagoval na každou obavu, kterou možná projevíte. Pokud u sebe pozorujete více potíží, než je možné řešit na jediné návštěvě, pokuste se domluvit i na dalším setkání, aby se lékař mohl zaměřit nejprve nejzávažnější problémy a pak – pokud to situace vyžaduje – navrhnout vám další termín.

Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR.

Zpět nahoru