Příručka pacienta 16 – Odlišování dobrých a špatných lékařů

Proč mívají i všímaví lidé takové potíže s odlišováním dobrých a špatných lékařů? Možná, že mnozí jsou balamuceni tím, co se stává u lůžka. Lékaře, který jim naslouchá a vypadá jako soucitný, pokládají za schopného. Ať už jsou tyto kvality jakkoli důležité, neučiní jinak neschopného lékaře kvalitním. Ve skutečnosti totiž někteří z nejnebezpečnějších lékařů, které jsem potkal ve své kariéře, byli sympatičtí lidé.

Lékařovy schopnosti jsou určovány mnoha faktory. Pro některé situace lékař nemusí mít odpovídající výcvik – mohou mu jednoduše chybět nezbytné znalosti. Někteří lékaři začnou mít problémy s dalším vzděláváním, nestačí držet krok s dobou a stávají se čím dál méně kompetentní. Jiní lékaři se postupně stávají oslabeni nemocí nebo postupně senilní – což však nerozeznají nebo odmítají.

Mnozí lidé očekávají, že pokud má praktický lékař licenci, musí být schopný. Státní komise pro přidělování licencí se však ukazuje být neúčinná v případech vylučování špatných lékařů. Pacienti nemohou počítat ani s pomocí pojišťoven, protože ani opakované odborné selhávání lékařů obvykle nebývá překážkou při uzavírání jejich pojištění proti následkům poškození pacienta.

Mimosoudní vyrovnání bývají vždy zahalena dohodami o mlčenlivosti, které brání tomu, aby se zveřejňovaly jakékoliv podrobnosti. Lékaři, kteří mají takovéto případy za sebou, často pokračují beze změn ve své praxi, aniž by se kterýkoliv z jejich současných nebo perspektivních pacientů mohl dostat k takovým informacím.

Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR.

Zpět nahoru