Přírodní látky pro zdravou pokožku

Naše kůže se skládá ze tří základních částí – pokožky, škáry a podkožního vaziva. Ta svrchní z nich, pokožka, tvoří několik vrstev dlaždicového epitelu. Její horní vrstvy neustále rohovatí, odumírají, a nakonec se odlupují.

Je to dáno tím, že buňky v horních vrstvách pokožky se postupně více a více vzdalují od zdroje krve a živin, takže pozvolna degenerují, naplňují se keratinem (rohovinou) a odumírají. Součástí spodních vrstev pokožky je také pigmentové barvivo melanin, které chrání tělo před škodlivými účinky UV-záření. Neobsahuje žádné kapiláry (vlásečnice) a většinu živin získává ze škáry.

Přírodní látky pro péči o pokožku

Jednou ze skupin přípravků, které se dají úspěšně použít při péči o pokožku, jsou skupiny označované jako granulancia a epitelizancia. Patří mezi ně, jak léčiva, tak i (a to nás zajímá) přírodní látky. Tyto látky se používají při léčbě ran, vředů a k podpoře hojení jizev.

  • Granulancia jsou látky podporující růst granulační tkáně (tkáň vytvářející se při hojení ran při procesu nazývaném granulace). Z léčivých látek se používá například kyselina salicylová v nízkých koncentracích nebo peruánský balzám. Tyto látky podporují tvorbu granulační tkáně na spodině defektu – tkáň je tvořena nově vznikajícím vazivem s drobnými cévkami a umožňuje následnou epitelizaci.
  • Epitelizancia působí příznivě na hojivé tkáňové pochody podporou epitelizace (zarůstání rány kůží při procesu hojení). Patří k nim vitamíny A, E, kyselina mléčná, flavonoidy, azuleny (Dermazulen) nebo dexpanthenol či panthothenát vápenatý (Calcium panthothenicum). Z léčivých látek je to například ichtamol.

Tyto látky jsou medicíně zejména indikována u nehojících se kožních defektů, jakými jsou například bércové vředy. Patří sem řada přírodních látek. V tomto článku bych rád přiblížil některé z nich.

Myrhovník

Málo je známo, že v tradičním léčitelství byla používána myrrha. Myrrha prýští z trhlin v kůře stromu myrhovníku molmolového a jiných druhů (Burseraceae) a na vzduchu tuhne. V lékárenství se z ní používá při aftech tinktura (Tinctura myrrhae), samostatně nebo ve směsích (společně s tinkturou z ratanhového kořena a duběnkovou tinkturou, odborně Tinctura ratanhiae a Tinctura gallarum) a do mastí k léčení dekubitů a vředů. Důležité je i její analgetické působení.

Kyselina hyaluronová

Kyselina hyaluronová je v přírodě přirozeně se vyskytující polysacharid. Je jedna z hlavních součástí mezibuněčné hmoty. Tvoří součást složek pojivových, epiteliálních a nervových tkání. Ve větším množství se nachází v očním sklivci, synoviální tekutině (tj. tekutině obklopující klouby) a kůži. Kyselina hyaluronová aplikovaná na kůži okamžitě zvyšuje schopnost kůže vázat vodu, posiluje pevnost a pružnost pokožky, podporuje tvorbu nových kolagenových a elastických vláken. Ošetřená pokožka je měkká, poddajná a má přirozený vzhled. V celkovém výsledku kyselina hyaluronová neboli hyaluronan hraje základní roli při zachování napětí, pružnosti a poddajnosti pokožky. Svými antioxidačními účinky chrání pokožku před volnými radikály, podporuje tvorbu kolagenu a podílí se na jiných důležitých biologických pochodech v pokožce.

Dexpanthenol a kyselina pantotenová

Látka dexpanthenol (též někdy d-panthenol) patří ke sloučeninám, které jsou využívány jak ve farmaceutickém, tak i kosmetickém průmyslu. Vyskytuje se v lécích i v přírodních přípravcích. Dexpanthenol se dobře vstřebává v žaludku a v buňkách. Rychle se mění na kyselinu pantothenovou (vitamín B5), která má pozitivní vliv na kůži. Zajišťuje totiž její optimální hydrataci a podporuje produkci kolagenových a elastinových vláken, čímž udržuje kůži pružnou a zdravou. Působí také protizánětlivě a posiluje přirozené léčebné procesy. Pomáhá rovněž při hojení jizev.

Chlorofyl

Chlorofyl je zelené rostlinné barvivo umožňující fotosyntézu. Stejně, jako se bez chlorofylu neobejdou rostliny a zvířata, je důležitý i pro člověka. Jedná se o látku způsobující zelené zbarvení rostlin. Molekuly chlorofylu jsou charakteristické svou jedinečnou schopností přeměňovat sluneční energii na chemickou. Kromě toho ovšem chlorofyl má výrazný vliv na hojení ran, včetně hemoroidů a popálenin. Snižuje také svědění a bolest postiženého místa. Působí protizánětlivě, zvláště u kožních chronických i akutních zánětů, u vředových procesů kůže a u zánětů nosohltanu. Omezuje vznik otoků, potlačuje zápach, proto je také častou složkou deodoračních přípravků. V literatuře se uvádí jeho dezinfekční, protizánětlivý a hojivý účinek. Proto se přípravky obsahující chlorofyl dají použít na obnovu poškozených tkání a hojení ran.

Heřmánek lékařský

Heřmánek lékařský (pravý), patřící do rodiny hvězdicovitých (astrovitých), je jednoletá silně vonící rostlina s tenkým kořenem a rovným, holým stonkem, dlouhým 20 až 50 cm. Jeho obsahové látky mají protialergickou a protizánětlivou aktivitu (azulenové sloučeniny a některé seskviterpeny). K hlavním účinným látkám patří azuleny alfa-bisabolol, guajazulen a chamazulen. Obsahové látky heřmánku mají velmi příznivé účinky na pokožku podrážděnou jakýmkoli způsobem (např. sluncem, mrazem, větrem, ozářením). Zevně se droga používá k výplachům špatně se hojících ran, případně i v ústech a hrtanu, k inhalacím při rýmě a zánětech vedlejších dutin nosních i k lokální léčbě různých zánětlivých onemocnění kůže nebo ke zklidnění podrážděné pokožky. Masti obsahující výtažek z heřmánku pravého se dají použít u infekcí nezávažných povrchových poranění kůže, jako jsou oděrky a drobná poranění, na ošetření kůže před a po ozáření rentgenovými a radiovými paprsky. U přípravků s heřmánkem pravým ovšem platí, že po aplikaci nelze vyloučit podráždění pokožky, nebo vznik alergické reakce (pálení, zarudnutí a svědění kůže).

Kyselina mléčná

Kyselina mléčná vzniká mléčným kvašením cukrů za nepřítomnosti vzduchu, např. v mléce, sýrech nebo kyselém zelí. S mlékem, kromě zavádějícího názvu, nemá tedy nic společného (proto nevadí při alergii na kravské mléko!). Sůl kyseliny mléčné (anion kyseliny mléčné) se nazývá laktát. Kyselina mléčná má hydratační, antibakteriální a protizánětlivé účinky. Vzhledem k tomu, že zklidňuje podráždění a současně potlačuje množení bakterií, stala se běžnou součástí kosmetiky proti akné a přípravků na ošetření mastné a smíšené pokožky.

Vitamín E

Vitamín E je vlastně souhrnný název pro skupinu látek označovaných jako tokoferoly. Vyskytují se ve čtyřech formách – alfa, beta, gama a delta. Nejúčinnější, a tudíž nejvyužívanější, je alfa-forma. Vitamín E má výrazné antioxidativní vlastnosti, což znamená, že zabraňuje vzniku toxických oxidačních produktů a volných kyslíkových radikálů, které působí negativně na organismus. Tento vitamín působí velmi příznivě na celkovou vitalitu pokožky, pomáhá léčit různé její choroby a poškození, podílí se na hojení jizev.

Vitamín A

Vitamín A, odborně nazývaný axeroftol, se v přírodě vyskytuje ve dvou formách. Známější z nich je retinol (vitamín A1), méně známá forma je 3-dehydroretinol (vitamin A2). V širším slova smyslu se k nim přiřazují tzv. karotenoidy, ze kterých se vitamín A v našem organismu vytváří, především v tenkém střevě a v játrech. Vitamín A je jednou z mála látek, která má dostatečně malou molekulární strukturu, aby prošla svrchními vrstvami pleti. Právě proto se jedná o jeden z nejúčinnějších vitamínů, který je možné aplikovat přímo na pleť. Díky malým molekulám může vitamín A (či retinol) posilovat a stimulovat dermis (dermis neboli škára je vrstva kůže, která se skládá z pojivové tkáně a chrání tělo před poškozením), kde se nachází kolagen, elastin a krevní cévy. V dermis i epidermis se navíc nacházejí bílkoviny a receptory, které jsou na vitamín A citlivé a biologicky na něj reagují.

Zpět nahoru