Přírodní antibiotika

antibiotik e1600690123814

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nadměrná spotřeba antibiotik představuje jednu z výzev pro moderní farmacii.

Uvádí se, že ročně zemře na neúčinnost antibiotik kolem tři čtvrtě miliónů lidí. Baktérie se stávají stále více odolnější (rezistentní) vůči nasazovaným antibiotikům. Důvodem je někdy nesmyslné „preventivní“ užívání antibiotik či jejich medikace v případě, že původcem infekce nejsou baktérie, ale viry (pak je antibiotikum neúčinné).

Výzkum možností boje proti baktériím bere také do úvahy některé zdroje z přírody, které jsou při infekčních nemocech již staletí (a vlastně se u některých dá říct i tisíciletí) používají v tradiční neboli přírodní medicíně.

Mezi ty nejčastěji používané patří cibule, česnek, křen, zázvor, čajovníkový olej a další. Vzhledem k bohatému obsahu přírodních látek působí často nejen antibakteriálně, ale i antiviroticky nebo antimykoticky (proti plísním). Důležité je připomenout jednu věc: nejsou to léky a nelze jimi léky nahradit! Dají se užívat preventivně nebo u mírnějších onemocnění či jako doplněk celkové léčby (zde je třeba informovat ošetřujícího lékaře). Pojďme si o některých z nich něco říct.

Česnek (Allium sativum)

Česnek patří odedávna jak mezi léčivé rostliny, tak je i tradiční součástí našeho jídelníčku. Všeobecně je známo jeho antibakteriální působení, ale má i řadu dalších účinků. Celá rostlina má charakteristický zápach, který je nejsilnější v její cibulce, složené z jednotlivých stroužků česneku. Tato cibulka obsahuje všechny důležité látky, které odpovídají za působení česneku. Kromě cibulky se ale i sbírají listy.

Česnek obsahuje celou řadu vitamínů a minerálních prvků. Obsahuje vitamíny A, B a C a z minerálů selen, vápník a jód. Dále obsahuje flavonoidy, silice, polysacharady, lutamylpeptidy, saponiny a lektiny. Nejdůležitější účinnou složkou je silice aliin, která se rozdělí během metabolismu na kyselinu pyruvovou a kyselinu 2-propensulfenovou. Obě tyto kyseliny se hned mění na alicin, který na vzduchu oxiduje na diallyldisulfid.

Alicin je odpovědný za antiparazitární účinek. Pro alicin i pro ostatní sloučeniny (kromě zmíněných například alylcystein) je charakteristická přítomnost síry v molekule. Tyto látky, díky tomu, že mírně rozšiřují cévy, také podporují snižování krevního tlaku. Alicin je původcem charakteristického zápachu česneku.

Kromě již zmíněného antibakteriálního účinku česnek podporuje vykašlávání, pocení, snižování hladiny cholesterolu i hladiny cukru v krvi a dále působí jako přírodní antihistaminikum a antiparazitikum.

Cibule kuchyňská (Allium cepa)

Cibule kuchyňská patří do čeledi liliovitých. Do celého světa se rozšířila z Asie, konkrétně z Afghánistánu. V současnosti se pěstuje mnoho různých odrůd jako například šalotka, zimní cibule a další.

Cibuli znali a užívali již naši předkové především v boji proti chřipce a nachlazení. Používali hlavně cibulovou šťávu, cibulový čaj a rovněž odvar z cibule, díky kterým se léčily nemoci respiračního ústrojí, jako je rýma a kašel. Je známo také její použití jako lék proti střevním parazitům. Rostlina obsahuje řadu složek: bílkoviny, cukry, draslík, vápník, fosfor, železo, fluór, síru, vitamín C a B, biotin, kyselinu pantothenovou, nikotinovou a listovou a také karoten. Ovšem obsahuje také řadu minerálních látek, jako železo, zinek, síru, fosfor, vápník, hořčík, draslík, měď, sodík a jód. V cibuli můžeme také najít látku označovanou jako allicin, která má v lidském těle výrazný účinek při infekčních onemocněních, lidově označovaná jako přírodní antibiotikum.

Jako léčivá droga se používá při nechutenství, arterioskleróze, zažívacích potížích, teplotě z nachlazení, kašli a zánětu průdušek, chřipce, angíně, při vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a hltanu. Velmi významná je pro celkové posílení imunitního systému. Také může pomoci zlepšit chuť k jídlu a posiluje žaludek a střeva. V lidovém léčitelství je doporučována také na snížení krevního tlaku, pro snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi. Užitečné jsou také její dezinfekční účinky. Zevně se také často používá jako obklad po bodnutí hmyzem, přiložený plátek cibule dokáže omezit urputné svědění a otok. Extrakt z ní je využíván jako matečná tinktura v homeopatii. Mezi nežádoucí účinky patří její dráždivý vliv na játra a slinivku břišní, které po jejím požití vylučují více šťáv.

Křen selský (Armoracia rusticana nebo dříve Cochlearia armoracia)

Křen selský je rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Je to velmi bohatý zdroj vitaminu C, provitamínů A – karotenů, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor), antibakteriálních a fytoncidních látek (také s antibakteriálním účinkem). Obsahuje také hořčičné silice, glykosidy (glukosinoláty sinigrin, glukonasturtin, glukocochlearin), sinapin.

V lidovém léčitelství byla známá tzv. křenová placka placky (1 díl nastrouhaného křenu, 5 dílů mouky a 1 díl tuku), která se přikládala na postižené místo, které prokrvila a došlo k utlumení bolesti (podobně pracují například kapsaicinové náplasti).

Vnitřně se v přiměřených dávkách v přírodním léčitelství používá k zvýšení chuti k jídlu, zlepšení vykašlávání, jako doplněk léčby zánětlivých onemocnění dýchacích cest nebo pro mírně močopudný (diuretický) účinek.

Křen se používal preventivně proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry, houbami a prvoky. Nebo také jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest i střev. S oblibou byl kombinován s česnekem (pro lepší chuť někdy dochucován medem).

Zázvor lékařský (Zingiber officinale)

Zázvor lékařský neboli zázvorník je prastará kulturní plodina z čeledi zázvorníkovitých. Pochází pravděpodobně z Asie, dnes se pěstuje i v Americe, Austrálii i Africe.

V zázvoru se vyskytuje celá řada sloučenin, jejichž poměr se výrazně liší v závislosti na původu (oddenky z různých částí světa se ostatně liší i chutí a gastronomickým použitím). Za vůni jsou zodpovědné zejména silice (chemicky jde o terpeny, například zingiberen, bisabolen, kurkumen a zingiberol), štiplavost je zase způsobena gingeroly. Dále jsou zde mastné kyseliny (např. palmitová, olejová, linolová, kaprylová, laurová, myristová či linolenová), škrob, aminokyseliny, proteiny, pryskyřice, vitaminy a minerály.

V tradičním přírodním léčitelství se zázvor používá k prevenci nevolnosti (včetně kinetóz) a infekcí, k léčbě nachlazení, kašle, střevních infekcí, podpoře trávení, ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, při špatném prokrvení končetin či ke srážení horečky. Používá se i zevně, ve formě obkladů a mastí, např. při revmatických bolestech.

Jednou z tradičních oblastí použití zázvoru jsou už od starověku různé typy nevolností a zvracení a jeho účinnost v tomto směru potvrdila i moderní věda. Zázvor může přinést výraznou úlevu dokonce i pacientům podstupujícím chemoterapii z důvodů léčby nádorového onemocnění – nevolností a zvracením totiž trpí více než 70 % z nich. Zázvor pomohl snížit i výskyt nevolností po chirurgických operacích a také v těhotenství. Zázvor je však velice účinný i proti průjmu, a to především díky svému antibakteriálnímu a antivirovému působení (v případě infekčního průjmu), ale i schopností ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování tekutin ve střevech. Nadějně působí i výzkumy zaměřené na účinnost zázvoru proti vředům trávicího traktu, konkrétně dvanácterníku. Zázvor je tradičně užíván při nachlazení, chřipce, rýmě či kašli a jeho pozitivní účinky na imunitu potvrdila i moderní věda.

Kajeput střídavolistý (Melaleuca alternifolia)

Jméno vám asi tolik neříká, ale čajovníkový olej známe asi téměř všichni. Čajovníkový olej (též známý pod anglickým názvem tea tree oil), pochází právě z této rostliny. Slovo kajeput vychází z původního domorodého caje – put a znamená černobílý. Je to strom keřovitého vzrůstu, původně rostoucí, jak napovídá i další název australský olej, v Austrálii, konkrétně v močálech a mokřinách v Novém Jižním Walesu. Dorůstá až pětimetrové výšky, kmen je zkroucený, ale silný.

Nás zajímají jeho listy, které jsou zdrojem světoznámého oleje. Tento olej je známý právě díky svým antibakteriálním, antiseptickým a fungicidním či antimykotickým (likviduje kvasinky a plísně) vlastnostem. Obsahuje velké množství terpenoidních látek, silic, které jsou zodpovědné za tento jeho účinek. Ze známějších silic lze uvést pinen, cymen, thujen či terpinolen. Ale je jich mnohem, mnohem více.

Velmi zajímavé je, že při určité koncentraci pozitivně působí proti zlatému stafylokovi (Staphylococcus aureus). Působí jak proti dermatofytům, houbám, původcům plísňových onemocnění, tak proti kandidám. Obsažený v šampónech pomáhá proti lupům, používá se i při léčbě akné. Působí i proti parazitům, ať už jsou to červi nebo blechy.

Zkoumá se možnost, zda působí proti herpesvirům, což jsou původci onemocnění jako opar či plané neštovice. Dokonce se objevila studie zkoumající jeho působení proti svrabu. Může se díky svému působení použít i v případě kožních defektů, jako jsou rány, poštípání hmyzem či popáleniny. Dále se užívá u nemocí svalů a kloubů, při stomatologických problémech (záněty dásní, afty, povlak zubů), snižuje tvorbu mazu, podporuje imunitu, zvyšuje krevní cirkulaci, preventivně pomáhá odpuzovat nepříjemný hmyz jako klíšťata či vši a má řadu dalších příznivých účinků. Dá se použít i v aroma-terapii.