Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Atopický ekzém představuje velké trápení pro ty, koho postihl. I když se nejedná o život ohrožující nemoc, dokáže velmi ztrpčit každodenní život nemocného. A to nemluvě o otřesené psychice, kde hraje roli, obzvláště u mladých dívek a žen, snížená sebedůvěra zapříčiněná tímto kožním onemocněním. Lékaři bývá také odborně nazýván atopickou dermatitidou a definují ho jako neinfekční zánětlivé onemocnění kůže. Dochází při něm ke vzniku svědivého zánětu. Pacient velmi bojuje s pokušením si neustále drbat se na postiženém místě. U dětí navíc hrozí nebezpečí, že si tímto způsobem zanesou na místa výskytu ekzému infekci. Bohužel se jedná o chronickou nemoc, která nemocného může provázet celý život. Střídají se období relativního klidu s obdobím vzplanutí nemoci. Vzplanutí (postižená místa jsou pokryta ekzémem) se objeví hlavně základě vyvolávajícího podnětu, kterým může pocházet z okolí, ale také díky některým nevhodným složkám jídelníčku (například kořeněné paštiky) v jídelníčku.
Ekzém se objevuje hlavně v dětském, ba i kojeneckém věku, kdy je léčba bohužel limitována a lékařovy možnosti medikace jsou omezené. U dětí je ještě problém v tom, že se u nich může současně s ekzémem projevit i alergické reakce (někteří odborníci považují ekzém za jeden z projevů alergie). Někdy dojde k nástupu nemoci až v dospělém věku, ale to je spíše výjimka. V nejtěžších případech může ekzém nabýt charakteru autoimunitního onemocnění, kdy si tělo (zjednodušeně řečeno) vytváří protilátky proti vlastním buňkám.
Nemoc pokračuje do dospělosti asi v polovině případů. Lékaři uvádějí, že u dětí obvykle vymizí kolem sedmého roku věku. Léčba atopického ekzému bývá bohužel zdlouhavá a náročná a přináší sebou i některé nežádoucí účinky. Samozřejmě, je vždy třeba léčbu konzultovat s ošetřujícím lékařem, nicméně mnozí hledají další možnosti, kterými by bylo možné tuto terapii doplnit. Jednou z alternativních možností je homeopatie. Ovšem v případě této metody je třeba se připravit na opakované návštěvy u zkušeného homeopata (měl by být lékař nebo farmaceut) a dlouhou dobu užívání homeopatik. Popis alespoň některých z nich a objasnění přístupu homeopata by daleko přesáhl možnosti tohoto článku, takže se spíše soustředím na přírodní látky, které se dají použít (mimo jiné) jako doplněk celkové léčby atopického ekzému, a to už buď ve formě k vnitřnímu užívání (tabletky, tobolky, čaje, tinktury atd) nebo jako masti, gely, balzámy nebo krémy k zevnímu použití. Těchto látek je jistě velké množství a u některých z nich se můžeme setkat v některých tvrzeních, že jsou vhodné u atopického ekzému, jiné zdroje to neuvedou. Nicméně je dobré o nich vědět, a zvážit, zda mohou pomoci. Některé z nich jsou méně známé, jiné se spíše vybavíme v spojitosti s atopickým ekzémem.
Artyčok
Artyčok kardový (latinsky Cynara cardunculus nebo Cynara scolymus) je trvalka, jejíž lodyha může dorůst až výšky jednoho metru. Z důležitých látek obsahuje hořčinu cynarin, flavonoidy, slizy, vlákninu, třísloviny, inulin, tanin, organické kyseliny, vitamin A, vitamíny ze skupiny B, enzymy, flavonové deriváty (cynarosid a scolymosid) a další látky.
Artyčok má pozitivní účinky na naše zdraví, zejména při jaterních a žlučníkových potížích. Co se týče žlučníku, tak působí cholereticky (zvyšuje tvorbu žluči) a cholekineticky (zvyšuje vylučování žluči). Toto obojí přispívá ke zlepšení trávení a odstranění potíží s ním spojených.
Co se týče jater, posiluje jejich detoxikační činnost. Dále podporuje tvorbu trávicích enzymů ve slinivce. Některé zdroje uvádějí, že pomáhá snižovat i hladinu krevního cukru, cholesterolu a má působit právě i proti alergickým projevům u kožních nemocí, jako je ekzém. Dá se říci, že svým působením celkově zlepšuje trávení (i díky obsahu hořčin) a látkovou výměnu vůbec. Jako jediný případ, kdy se nesmí užívat, se uvádí těžké nemoci a poškození ledvin. V tomto případě je jeho užívání zakázáno. S lékařem by mělo být konzultováno jeho použití u akutních potíží v oblasti trávicího traktu a rovněž v případě těhotných a kojících žen.
Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides)
Rakytník řešetlákový je v současnosti velmi oblíbená léčivá rostlina a má celou řadu využití v různých podobách, včetně i atopického ekzému. Jeho latinské jméno je Hippophae rhamnoides, (někdy též česky rakytník úzkolistý). Rakytník řešetlákový je opadavá dřevina z čeledi hlošinovitých. Vytváří keře nebo malé stromy s nažloutlými květy a oranžovými plody.
Barva plodu je obvykle oranžová až červená, záleží na množství karotenoidů v každém z nich. Chuť, plodu záleží na obsahu sacharidů a způsobuje sladší nebo trpčí chuť. Oproti jiným rostlinám se dají použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo. Z důležitých přírodní látek rakytník obsahuje vitamíny ze skupiny B – B1(thiamin),B2 (riboflavin), B6 (pyridoxin) a B3 (nikotinamid, vitamin PP), dále vitamín C (kyselina askorbová), D (kalciferol) a E (tokoferol), beta karoten (provitamin A) a K (fytochinon). Vzhledem k obsahu vitamínu K by přípravky s rakytníkem neměli užívat pacienti užívající léky snižující srážlivost krve (Warfarin).
Ale tato léčivá bylina se používá i v přírodní kosmetice. Jako masťový základ se obvykle používá bambucké máslo. Toto máslo v kombinaci s rakytníkovým olejem zamezuje tvorbě vrásek a akné. Působí i na ekzém a lupenku a chrání chrání pokožku Je možné ho využít i na popáleniny a drobná poranění. Můžeme použít i rakytníkový olej k promazávání kůže.
Kyselina 4-aminobenzoová
Kyselina 4-aminobenzoová je bílá krystalická látka, která je jen trochu rozpustná ve vodě. Je známa pod zkratkou PABA čili kyselina para-aminobenzoová. Někdy je chybně řazena mezi vitamíny, ale o vitamín se nejedná (méně časté označení je vitamín Bx nebo bakteriální vitamín B1). V našem organismu tato kyselina vzniká díky činnosti baktérií
Escherichia coli ve střevě (pro něž je esenciální živinou). Její hlavní význam pro náš metabolismus je v tom, že tvoří meziprodukt pro vznik kyseliny listové (vitamin B9), kterou si sami neumíme vytvořit. Vytváří ji vlastně za nás “přátelská” bakterie Escherichia coli, která právě pro její vytvoření nutně potřebuje kyselinu 4-aminobenzoovou. Pokud ji bakterie netvoří dostatečně, je nutné ji podávat ve formě doplňků stravy. Kyselinu 4-aminobenzoovou můžeme najít i v potravinách – je možno uvést játra, pivovarské kvasinky, vejce, mléko, vnitřnosti (játra, ledvinky), melasa a celozrnné obiloviny.
K pozitivnímu působení, které se u této látky uvádí patří podpora tvorby červených krvinek, oddálení stárnutí kůže, pomoc při udržení dobrého stavu střevní mikroflóry a další příznivé účinky.
Některé zdroje zmiňují, že její nedostatek může přispět ke vzniku tzv. mokré formy ekzému. Mokrý ekzém se projevuje zarudlou kůží s malými puchýřky nebo s vytékající čirou tekutinou. Tento typ ekzému je třeba vysušit! Nesmí se mazat mastným a nezakrývat, dokud nebude kůže dostatečně vysušená a zarudnutí pryč.
Roli při ekzému, hraje zřejmě to, že tato kyselina po sloučení s kyselinou pantotenovou má výrazně hojivý účinek na pokožku a sice i v případě kůže postižené depigmentací, (nedostatečným zásobením kožním pigmentem melaninem). Proto se s ní můžeme setkat i jako s jednou ze složek přírodních přípravků na podporu dobrého stavu pokožky.
Nedostatek této kyseliny se projevuje příznaky jako celková únava, podrážděnost, deprese, již zmíněný mokrý ekzém, sklerodermie (předčasné vrásky na kůži), ztráty pigmentace kůže (vitiligo) a předčasné šedivění vlasů.
Zelený jíl
Pro někoho možná překvapivě se mezi těmito látkami ocitl i zelený jíl. To jméno možná mnohým ani nic neříká. Jeho latinské jméno je Solum fullonum. Toto jméno se objevuje v různých materiích či dispenzatoriích (předchůdci dnešních lékopisů) a je uvedeno, že ho používali tak slavní lékaři starověku, jako byl Avicenna či středověku, jako byl Paracelsus. Je to vlastně druh minerálu, který je získáván rozkladem živce. Je těžen z velkých hloubek, proto se u něj nikdo nemusí obávat přítomnosti herbicidů, pesticidů či dalších toxických látek. Nejčastěji bývá těžen ve Francii, takže je někdy označován jako francouzský zelený jíl. Jako přírodní přípravek bývá zpracován ve formě zeleného prášku bez chuti a zápachu. Obsahuje řadu minerálů, například je možno uvést vápník, hliník, železo, sodík, titan, mangan, draslík a další. Zelený jíl se používá jak k zevnímu použití, tak ho lze i užívat vnitřně.
Makový olej
Jeho zdrojem je známý mák setý (Papaver somniferum), který patří do čeledi makovitých (Papaveraceae). Semena máku obsahují velké množství oleje.
Je vhodný pro suchou, citlivou, a dokonce i dětskou pokožku. Vyživuje a chrání pokožku, obnovuje ji, zanechává ji hebkou a vláčnou (to je dáno tím, že zlepšuje její hydrataci). Je vhodný i pro suchý typ pleti, která často praská, což se právě dá použít v případě ekzémů (nebo například také zánětů). Základem léčby je důkladné promazávání promašťujícími mléky, krémy, mastmi či koupelovými oleji. Již jen to, že je pokožka v obdobích klidu pravidelně promazána, snižuje možnost vzniku suché pokožky a tím i výskyt svědění a posléze i možnost vzniku infekcí. Řada mastí navíc obsahuje přírodní látky, které mají příznivé účinky na nemocnou kůži. Při aplikaci je ovšem třeba brát v úvahu pravidlo, že žádná mast, krém, gel a podobně nesmí přijít do otevřené rány, tedy v tomto případě do mokvajícího ložiska ekzému.
Bylinné masti
Velkou skupinu přírodních přípravků, které je možné použít u atopického ekzému jsou bylinné masti. U těchto přípravků je třeba použít kvalitní masťový základ, do kterého se vetře výtažek z léčivé rostliny. Nejkvalitnější pro atopiky je vepřové sádlo. Složením se podobá lidskému tuku, a proto se dokáže vstřebat do pokožky. Do vepřového sádla se úspěšně dají zpracovat výtažky z léčivých rostlin. Základem léčby je důkladné promazávání. Již jen to, že je pokožka v obdobích klidu pravidelně promazána, snižuje možnost vzniku suché pokožky a tím i výskyt svědění a posléze i možnost vzniku infekcí. Řada mastí navíc obsahuje přírodní látky, které mají příznivé účinky na nemocnou kůži. Při aplikaci je ovšem třeba brát v úvahu pravidlo, že žádná mast, krém, gel a podobně nesmí přijít do otevřené rány, tedy v tomto případě do mokvajícího ložiska ekzému.
Hodně oblíbená je konopná mast. Základem je konopný olej (Cannabis Sativa Seed Oil), který se získává ze semínek konopí setého (Cannabis Sativa L.). Jedná se o tzv. technické konopí se zanedbatelným obsahem THC (psychoaktivní látka). Konopný olej obsahuje velké množství nenasycených mastných kyselin, které pozitivně působí na pokožku. Hojivý účinek těchto kyselin zesilují vitaminy A, D, E a B. Konopná mast se dá vtírat do hodně suché pokožky, kterou promastí a zvláční. Obnovuje regenerační schopnost pokožky, dále i hydrataci a také snižuje výskyt suchých a drsných míst. V konečném výsledku zmírňuje napětí pokožky a její nepříjemné svědění. Důležité je, že kvalitní mast s konopným olejem dokáže proniknout do všech vrstev kůže.
Méně známější je už lopuchová mast. Obsahuje bylinný výtažek z lopuchu většího (Arctium lappa). Do něho zpracují listy a kořeny rostliny. Lopuch obsahuje řadu zajímavých látek – glykosidy, flavonoidy, taniny, silice, polyacetyleny, pryskyřice, sliz, alkaloidy a éterický olej. Navíc samotná semena lopuchu obsahují esenciální mastné kyseliny a vitamíny A a B2 (riboflavin). Tato mast je vhodná už pro malé děti, vzhledem k tomu, že bývá velmi dobře snášena. Přesto je třeba, pro jistotu nejprve udělat test na malém kousku kůže. U novorozenců a kojenců je třeba se poradit s lékařem. Vzhledem k jejím zklidňujícím a promašťujícím účinkům se dá použít u pacientů s atopickým ekzém, ale rovněž u tzv. lišeje. Tuto mast lze aplikovat i na jiné kožní problémy (plísně, opruzeniny), vzhledem k tomu, že kořen lopuchu obsahuje látky s výrazným fungicidním a fytoncidním účinkem.
Nepříliš známá je také známá žindavová mast, jejímž základem je výtažek ze žindavy evropské (Sanicula Europaea), která roste i v České republice. Z rostliny se jako léčivá droga zpracovává kvetoucí nať. Z obsažených látek lze zmínit saponiny, třísloviny, silice, pryskyřice a hořčiny. Žindava je také bohatá na některé minerály jako např. křemík, selen, molybden (pozitivně působí na stav pleti). V případě atopického ekzému je důležité, že pomáhá urychlovat hojení ran, má adstringentní (stahující) a protizánětlivé účinky. Proto ji lze použít i u rozbolavělých nekrvácejících hemeroidech. Rovněž se dá i aplikovat na kožní vyrážky, vředy nebo hnisající rány.
Naopak velmi známá je měsíčkovou mast, která obsahuje výtažek z měsíčku lékařského (Calendula officinalis). Měsíček lékařský obsahuje řadu kvalitních přírodních látek jako jsou éterické oleje, tuky, vosky, saponiny, flavonoidy, hořčiny, pryskyřici, slizy, organické kyseliny či vitamín C. Obsahuje žlutá a červená karotenoidní barviva, která jeho květu dávají charakteristické barvy. Pro přípravu mastí je důležité, že se dobře rozpouští v tucích. Působí antisepticky, protizánětlivě a také pomáhá hojit poškozenou tkáň. V měsíčkové masti bývá navíc často navíc obsažen i pravý včelí vosk, který se vyznačuje výbornými ochrannými a hydratačními schopnostmi. Na něj si ale musí dát pozor pacienti citliví na včelí produkty.
Další přírodní látky
Tím ovšem ještě výčet přírodní látek, které mohou udělat užitečnou službu u atopického ekzému nekončí. Při atopickém ekzému doporučuje přírodní medicína například tyto látky:
- zpracované plody jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) pro koupele končetin,
- vhodným doplňky stravy u atopického ekzému je zinek a selen,
- pryskyřice ze stromu Croton Lechleri (Sandro de Drago, dračí krev) může působit jako antiseptikum,
- v přírodním léčitelství se při ekzému používá zpracovaná celá nadzemní část rostliny Stužkovec vystoupavý (Desmodium adscendens),
- vhodný u nemocí vyznačujících se suchou pokožkou, kam patří i ve své suché formě atopický ekzém je arganový olej.
Tím samozřejmě ale výčet přírodních látek vhodných jako doplněk celkové léčby atopického ekzému, ať už ho užíváme vnitřně nebo používáme zevně nekončí. Dalším látkám bych se rád proto věnoval v budoucnosti v jiném článku.
Související články: