Případ pro psychiatrii?

cm strach

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Pacient se dostane do popředí zájmu lékaře, když začne být dezorientovaný, úzkostlivý, podrážděný, začne si stěžovat na poruchy spánku a okolí na něm pozoruje změnu chování. Nebo když nastoupí příznaky připomínající schizofrenii, např. sluchové či zrakové halucinace, bludy, nebo jestliže začne pacient hovořit o sebevraždě. Pro takové a mnohé další psychiatrické příznaky bývá nemocný hospitalizován.

Když je nemocný mozek

Když je nemocný mozek člověka, je to obvykle velmi složitá záležitost a trvá někdy hodně dlouhou dobu, než se stanoví diagnóza. Je nezbytně nutná spolupráce celé rodiny, je třeba velmi podrobně rozebrat anamnézu, a pak vyhodnotit momentální situaci a chování pacienta. Pokud pacient není schopen spolupracovat, protože jeho mozek nevnímá správně své okolí a nedovede situaci správně vyhodnotit, hovoří se o allopsychické orientaci (míra správnosti dat uváděných klientem o času, místu a situaci při vyšetřování psychického stavu). Nebo když hrozí jeho sebevražda, případně když je pacient agresivní a ohrožuje okolí, prvním krokem lékařů je medikace, která má pomoci dostat pacienta do stavu uklidnění.

Zjištění příčiny

Samotné hledání vhodné kombinace psychotik je také kapitolou samou pro sebe. Může to trvat týdny, než se najde správná kombinace, kterou dotyčný snese a po které není malátný, je sice klidný, ale jako by nebyl přítomen.

Všem je třeba dělat vyšetření krve k objasnění poruchy endokrinní, např. poruchy štítné žlázy, parapříštitných tělísek, nadledvinek, poruchy funkce hypofýzy a také k objasnění metabolické poruchy, dotýkající se jater, ledvin, slinivky, střeva – poruchy tvorby vitaminů, minerálů, enzymů, poruchy acidobazické rovnováhy atd. Je třeba vyloučit otravy a vlivy alkoholu, drog, průmyslových látek, CO, CO2, organických rozpouštědel jako chloroform aj., dále také vlivy vedlejších účinků chemických léků, tj. analgetik, opiátů, antiarytmik, anticholinergik, antihistaminik, antipsychotik a mnoha jiných. Velmi důležité je vyloučit infekce, jako je borelióza, působení herpetických virů, zapomíná se na parazity.

Další vyšetření mají prozkoumat průtok krve mozkem, zjistit, zda má pacient nízký tlak, nebo vysoký, pomalý puls…, mozkové poruchy, epilepsii, stavy po mozkové mrtvici, tumory, krvácení do mozku… Tato vyšetření se dělají pomocí zobrazovací techniky, jako jsou počítačová tomografie, magnetická rezonance, EEG apod. Mají za úkol odhalit anatomickou odchylku různých tkání a mozkových partií, krční páteře a míchy. Provádí se lumbální punkce a vyšetření likvoru, které může poskytnout další cenné informace o tom, co se v mozku děje.

Mezi vyšetření by měla být započítána imunologie, která by odpověděla na otázky imunodeficitů, alergií, prodělaných infekcí, a konečně zda v těle probíhá nebo neprobíhá autoimunitní proces. V ideálních případech nás může poučit vyšetření neurotransmiterů, hormonů, mozkových receptorů a zjištěných protilátek v séru. Ještě bych uvedl protilátky proti onkoneuronům, také k vyloučení, zda v těle probíhá, nebo neprobíhá onkologický proces.

Samozřejmě není třeba každému vyšetřovat všechno, je to vždy individuální a k takovým rozhodnutím musí dojít na základě lékařské rozvahy k provedení diferenciální diagnózy.

Praxe

Jsem v kontaktu s pacienty, kteří mají psychiatrické nemoci, užívají antipsychotika, antidepresiva apod., a když s nimi provádím rozbor, vychází najevo, že diagnóza byla stanovena pouze na základě pohovoru, na základě charakteristických projevů pacienta. Těmto příznakům byla přiřazena diagnóza, číslo podle mezinárodní klasifikace a další postup se soustředil pouze na nalezení vhodného léku podle farmakologického protokolu s cílem stabilizovat klinické projevy, aby byly k žití.

Lze předpokládat, že pod těmito stavy psychiatrických nemocí se určitým procentem skrývá např. některý jiný syndrom, autoimunitní nemoc, jež se manifestuje psychiatrickými projevy. A kdyby byla provedena uvedená diferenciální diagnóza a potvrdila by se jiná podstata nemoci, pak by měla léčba probíhat zcela jinak. Šlo by např. o léčbu protizánětlivou, imunomodulační, léčbu, která spočívá v doplnění chybějící látky, někdy je nutná specifická dieta… A taková léčba by mohla zásadním způsobem změnit průběh psychiatrické diagnózy.

Téma je nesmírně složité a svou roli zde hraje mnoho faktorů. Tento příspěvek jsem napsal proto, že v poslední době narůstá počet případů, kdy pacient vedený pod psychiatrickou diagnózou nepatří od příčiny mezi čistě psychiatrické pacienty. Psychiatrů je málo, statistiky vykazují enormní nárůst požadavků, ambulance jsou plné, čekací doba se prodlužuje. Psychiatři musí řešit kromě klasických psychiatrických případů také různé neurotické poruchy, fobie, úzkosti, reakce na stres. Často jsou takové nemoci dědičné.

Za současný nárůst může značnou měrou hektická doba. Stres, honba za úspěchem a vysoké nároky, to všechno jsou rizikové faktory. Podstatnou roli hraje rodina jako celek, její soudržnost. Často vidím, že příčinou psychického kolapsu jsou právě rodinné vztahy. Bývá u nich duchovní prázdnota. Situace se při konfliktu vyhrotí, jedinec se propadne do psychické mrákoty. Okolí zavolá záchranku, dotyčný dostane injekci a je odvezen na psychiatrickou ambulanci. Takové situace se mohou opakovat, protože, vždy po návratu domů, se stav pochopitelně zhorší a pacient se propadá do hlubších a hlubších depresí. Rodina situaci nezvládá, neví, co si má s nemocným počít, dá ho tedy do léčebny. V podtextu je cítit, že se takového člena rodiny potřebují zbavit. Pak tam končí i ti, kdo to nepotřebují. Politikové sice navrhují změny v systému, aby se pro takové pacienty posílila terénní péče, aby mohl doktor, sestra nebo sociální pracovnice docházet do rodiny a pomáhat řešit takové stavy, ale zatím to moc nefunguje. Jsem člověk věřící v Boha, a tak je mi jasné, že tam, kde v srdcích lidí není Bůh, tam lékař psychiatr, sociální pracovnice ani politik toho moc nezmůžou.