Princip setí a sklizně

semínko e1587466187125

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Mnohdy se při konzultacích ubírám směrem k moudrostem starších generací. V internetové poradně nemám kompetenci k léčení, mohu tam jen uvádět svou úvahu například o principu setí a sklizně.

 

Setí a sklizeň

Pokud jsem tázán na analýzu jakékoliv chronické nemoci, téměř pravidelně přichází po vytvoření životní časové osy dotyčného majitele chronické nemoci najevo, že v minulosti zasel špatné semínko, ze kterého mu vyrostlo špatné „ovoce“. Pokud chcete sklízet dobré ovoce, musíte zasít dobré semínko. Když zasadíte brambory, nemůžete očekávat, že sklidíte obilí. Když zasejete obilí, nemůžete očekávat, že sklidíte brambory. Vždycky obrazně řečeno „sklidíte“ to, co jste „zaseli“.

Obvyklá výpověď tazatele má tento průběh:

„Již deset let se trápím chronickou nemoci a nechápu proč. Snažím se žít dobrým životním stylem…“ A obvykle následuje dlouhý výčet metod, které pro svůj životní styl dělá. Proti vyjmenovaným metodám nelze nic namítat, jsou jako vytištěné z osvětového materiálu, nicméně ovoce není zdravé, chronická nemoc pokračuje.

 

Zdánlivě správně

Další stará moudrost říká:

Domníváš se, že postupuješ správně, a přitom netušíš, že to správné není.

Cokoli děláš, má přinášet „zdravé ovoce“. A pokud nesklízíš zdravé ovoce, existuje vždy něco, co není uváděno, je schováváno ve třinácté komůrce… Každý sám ví, co to je. A pokud to bude stále působit, ke zlepšení zdravotního stavu se neposunete, ač vyhledáte možnosti lékařů, klinik, drahých léků či potravních doplňků. Dosáhnete sice určitého zmírnění potíží, avšak chronická podstata nemoci pokračuje.

Uvedu konkrétnější příklad, denně se vyskytující jako na běžícím pásu. Máte v těle nějaký bacil, byl vám vykultivován v mikrobiologické laboratoři, bylo určeno antibiotikum (nebo nebylo) podle citlivosti. Případ jasný, dostáváte příslušné antibiotikum. Žel, ke zlepšení nedošlo nebo jen na krátkou dobu, a bacil je ve výtěru stále, proto přijde opakování, opět nasazeno antibiotikum, tentokrát se širokým spektrem působení. Tento proces se opakuje znovu, možná ještě několikrát. Původně akutní stav se postupně změnil v chronický a tazatel to v poradně komentuje slovy: „Trápí mne bacil a nedovedu se ho zbavit, už jsem vystřídal x antibiotik a efekt se nedostavil…“

 

Pohled odjinud

Opět budu reagovat moudrostí předků.

Pokud se díváš na problém ze stále stejné roviny, příčinu neuvidíš, ani ji neodhalíš. Musíš se na problém dívat z jiné roviny.

Bacil není hlavní příčina. Bacil je spouštěč nemoci. To je ten pohled z jiné roviny.  Bacil našel v těle vhodné podmínky a daří se mu. Imunitní systém nereaguje správně, a proto se s ním ani nedovede vypořádat. Antibiotikum možná bacil zlikviduje, ale ten problém neřeší imunita, nýbrž to za ni řeší antibiotikum. Neposiluje, ale oslabuje, devastuje střevní mikroflóru, a tím se ještě víc podílí na neschopnosti imunity(!) dobře fungovat.

Pozornost soustředěná na bacil není pozornost soustředěná na příčinu, ale pouze na následek.

Takže se má pohled z jiné roviny soustředit na změnu prostředí v těle a na imunitní systém. Léčebný proces by měl řešit otázku, jak imunitní systém opravit, aby dokázal sám s bacilem bojovat bez asistence antibiotik (věc imunologa).

A tuto moudrost předků lze použít i v mnoha dalších případech řešení chronických nemocí, ať se týkají poruch hormonálních, které jsou jen zamaskovány hormonální antikoncepcí, nebo poruch štítné žlázy, která je udržována v chodu díky umělému hormonu, nebo řešení vysoké hladiny cholesterolu pomocí statinů, či snižování vysokého tlaku krve pomocí antihypertenziv, ba dokonce užívání antidepresiv při depresivních stavech.

Nelze nic namítat v těch případech, pokud je ohrožen život: O tom pak není žádná diskuse, uvedený postup je namístě.

Ale pokud pomine akutnost či ohrožení, pak setrvávání v nastaveném léčebném programu, bez odhalení podstaty nemoci a bez jejího odstranění, degraduje léčení pouze na udržování. A pak se opakuje situace: Myslíš si, že to děláš dobře, a přitom netušíš, že to dobré není…

 

Ven z krize

Dotyčný, který je na udržovací terapii, si na to zvykne, přestane to považovat za problém, může fungovat dále, ovšem za předpokladu, že užívá léky. A svou chronicitu nemoci si jen prohlubuje. Je však časté, že se přidá další nemoc, která je řešena (žel) stejným způsobem, a další nemoc a nemoci a „najednou“ se dostaví krize, tělo přestane fungovat a tazatel v poradně píše:

 „Snažím se žít správným životním stylem, a přesto mám nyní krizi.“

Domnívá se, že dělá dobře, a přitom jen pokračuje ve sklizni špatného ovoce, ze špatného semínka roste další a další špatné ovoce. U každé chronické nemoci má nastat rozvaha, nejlépe v rámci celé rodiny. Má při ní padnout rozhodnutí o tom, kdo převezme odpovědnost za chronickou situaci. Mají se přijmout rozhodnutí o totální změně fungování rodiny, života. U chronické nemoci je obvyklé, že bylo zaseto špatné semínko a z něj nemůže vyrůst zdravé ovoce bez uvedené totální změny.