Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Je to příběh jako mnoho dalších a ukazuje na ten fakt, že je třeba pomýšlet na nemoc jako na celek, i když se projevuje jinými příznaky a je popsán několika diagnózami.
Žena se ve svých 45 letech dostala do situace, že má jít na operaci vaječníku, kde se jí vytvořila cysta. Je třeba na tuto situaci pohlížet vážně, neboť zastávám názor, že „vaječník za cystu nemůže“… Cysta se na vaječníku vytvořila většinou z jiných důvodů, jde především o některou poruchu hormonálního regulačního systému, a to (vaječníku nadřízené) hypofýzy, mozku a mysli. Svou roli může sehrávat neuspokojivá funkce štítné žlázy a psychická rozladěnost způsobená stresy a napětím. Porucha se pak projeví jako cysta, která ohrožuje vaječník, nebo dokonce může hrozit zvrtnutí procesu směrem k rakovinnému bujení. Lékaři tedy raději orgán odstraní. I za tu cenu, že se zvýší pravděpodobnost např. osteoporózy a jiných potíží.
Obvyklá otázka, zda se pátralo po příčině tohoto procesu, vyznívá negativně a dotyčná je postavena před rychlé rozhodnutí. Je vyzvednuto varování a hrozba rakoviny, čehož se logicky nutně zalekne.
Pokud se provede hormonogram, tedy vyšetření hormonální aktivity ve vztahu k menstruačnímu cyklu a věku ženy (běžně se to ale nedělá), pak lze pozorovat nerovnováhu v působení hormonů a většinou dominuje působení jednoho hormonu nad druhým. Základní otázka tedy zní: Proč hypofýza podporuje více tvorbu jednoho hormonu, kterého je už nadbytek, a tvoří cystu? Jak jsem uvedl, nad hypofýzou je mozek a MYSL a je to také o psychice.
Dále popisovala deprese, na něž užívá od psychiatra antidepresivum, konkrétně šlo o chemický lék známý jako SSRI (selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu). Jde o látku zvanou serotonin, a tu má v mozku každý z nás. Lidé trpící depresemi nebo úzkostí mají nižší hladinu serotoninu než ostatní. A uvedený lék zřejmě pomáhá zvyšovat hladinu serotoninu v mozku. Z popisu léku o jeho účinku se můžeme dozvědět, jak působí, současně je však jasné, že neřeší příčinu, naopak, a má i vedlejší účinky, navíc vlastně tvoří předpoklad pro další nemoc.
Vyvstává otázka, proč v těle funguje špatný metabolizmus a výsledkem je pokles hladiny přenašečů, a pak lékař ordinuje antidepresiva?
K odpovědi je třeba probírat způsob stravování, výkyvy BMI, již uvedený hormonogram, funkci štítné žlázy, pití alkoholu, kouření, v minulosti užívanou hormonální antikoncepci, průběh těhotenství a porodů, nedostatečné krytí antioxidanty. Vedlejší projevy jiných chemických léků. Nicméně také genetickou dispozici, autoimunitu apod.
Při indikaci antidepresiva se většinou vychází z obecných znalostí, z teorie patofyziologie úzkosti, deprese, panických atak a po biochemické podstatě se rutinně nepátrá. Ovšem ony depresivní stavy mají samozřejmě (a lze říci s převahou) psychický podklad, a ten je třeba rozkrýt rozborem událostí života dané ženy, které ji do těchto stavů přivedly. A rozbor se dotkne dětství, rodinných stavů, situace v zaměstnání, v partnerských vztazích, v rovině duchovní…
Tento druhý bod je vlastně prioritní, nadřazený biochemii a nelze jej ovlivnit léčivem. Výsledkem působení obou bodů je patologický stav…
A hned se objeví další otázka, zda takovou situaci vyřeší lék, potravní doplněk, někdo jiný, lékař, nějaká instituce… Nebo zda si lze léčení koupit.
Jako třetí nemoc uvádí autoimunitní střevní chorobu. Říká: Řadu let trpím touto chorobou. A je to tady zase. Podstata nemoci je autoimunitní, kdy imunita je v chaosu, tvoří si protilátky, jež napadají sliznici střeva. Tento stav je ohrožující, proto se lékaři snaží poplašenou imunitu zastavit imunosupresí a zánět protizánětlivým prostředkem. Samozřejmě ani tentokrát není řešena příčina. Ale v danou chvíli je nutnost léky užívat, jinak by nemoc mohla střevo nenávratně poškodit. Jde vlastně o sebedestruktivní proces. Imunita místo toho, aby tělo člověka chránila, se jej snaží zničit. Přemýšlení o příčinách nutně vede do duše a do mysli. Jestli existuje také sebedestruktivní program ve vaší mysli, pak se podle takového programu samozřejmě řídí imunita.
Proto jsem v úvodu článku napsal, že je třeba pomýšlet na nemoc jako na celek, i když se projevuje jinými příznaky a je popsána několika diagnózami. Tato žena řeší cystu na vaječníku, ale také trpí autoimunitní chorobou a depresivními stavy. Půjde na operaci vaječníku, bude jí odstraněn orgán, který za to nemůže, imunosupresiva jí zastaví imunitu, psychiku se snaží držet na uzdě antidepresivem. Proto je třeba k problému přistoupit komplexně a musí nastat totální změna života, a nejen u ní, ale v celé rodině. Jsem za to, že tato nemoc se týká celé rodiny. Určitě existuje něco, co vyhovuje nemoci.
A pokud nenastane komplexní životní obrat, k vyléčení nedojde. Operace v tuto chvíli zachrání život před rakovinou, imunosupresiva zachrání tělo před destruktivní aktivitou zánětu, antidepresivum zachrání pacienta třeba před sebevraždou.
A co dál? Jaká další nemoc se objeví, který další orgán bude muset být odstraněn?
Tento článek je plný otázek. Nemá v úmyslu uvádět léčiva, léky, léčebné postupy, které by pacientku vyléčily, o tom není. V článku je ukázáno, kam vede léčení, když není řešena příčina. Chce poukázat na to, že se musí vyléčit celý člověk, a to tím, že se začne léčit jeho mysl. Každý člověk je se svým tělem stále, podílí se na všem, co se s ním děje, je to vždy na něm, co s ním udělá.
Celková nabídka knih alternativní medicíny.