Předstírat úsměv je žádoucí

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Odborníci v oblasti neurofyziologie a neuropsychologie zjistili, že je možné zlepšit vlastní náladu a přimět nástup prožitků štěstí a dobré nálady tím, že si úsměv pouze jaksi „nasadíme“ a i když je hraný a předstíraný. Jak to funguje?

Herci nebo operní pěvci, kteří odehrají svojí roli, kde reprezentují velmi smutnou postavu (různá dramatická divadelní představení, opery se smutným koncem a vážným průběhem celého děje), udávají po skončení představení v mnohem větší míře pocity smutku a deprese. Známý americký psycholog, který se zabývá studiem emocí, Paul Eckman, tvrdí, že delší podržení výrazu smutného obličeje se promítne do prožívání jako celku, a tedy smutek a deprese se dostaví jako centrální nálada. Jinými slovy, to, jaký výraz obličeje aktuálně máme, může ovlivnit naši výslednou emoci a náladu.

 

V jednom z výzkumu měli probandi vykonat těžký a stresující úkol. Avšak měli ho vykonávat tak, že v průběhu činnosti drželi v ústech čínské hůlky. Druhá skupina probandů vykonávala ten samý úkol bez hůlek v ústech, avšak během celého úkolu se měli usmívat a úsměv udržet v průběhu celé činnosti. Třetí skupina probandů byla kontrolní, a tedy vykonávala daný stresující úkol bez jakéhokoli úsměvu, jinými slovy s takovým výrazem v obličeji, který jim při dané aktivitě (těžký a stresující úkol) byl přirozený. Výsledky byly víc než zajímavé. U obou usmívajících se skupin probandů docházelo během úkolu ke snížení srdečního tepu a naopak, rychlejší stabilizaci kardiovaskulární aktivity po stresujícím úkolu, než u neusmívající se třetí, kontrolní skupiny.

 

Jak Eckman předpokládal, když podržíme určitý obličejový výraz, který odzrcadluje nějakou konkrétní emoci, i když je tento výraz předstíraný a hraný, zažíváme tak i něco z výsledné celkové emoce. Když máme kupříkladu výraz radosti v situaci stresu, smutku, budeme zažívat výslednou emoci ve smyslu vyšší radosti, než kdybychom se neusmívali.

 

Tyto zjištění potvrzují fakt, že existuje nervové přepojení mezi aktivitou obličejových svalů a naší stresovou reakcí („útěk nebo útok“), a že tak můžeme měnit naše fyziologické a psychologické stavy vědomým kontrolováním výrazu našeho obličeje. Podle této hypotézy obličejové zpětné vazby tak senzorické informace o pohybech mimických svalů můžou vést ke zvýšení nebo zmírnění intenzity prožívané emoce. Když nám je něco nepříjemné a cítíme odpor, hnus (např. při úklidu nebo čistění po našich domácích mazlíčcích apod.), můžeme zmírnit výslednou emoci znechucení a odporu tím, že se budeme usmívat; podobně při stavech hněvu, zlosti anebo smutku a deprese. Aktivace těch svalů, které používáme při úsměvu a pocitech radosti, spíše aktivují ty centra, která se s radosti spojují.

 

Na rčení, že svět se zdá být hezčí, když se usmíváme, podle Eckmana bude něco pravdy. Za drobné mimické vrásky kolem očí a úst se pak rozhodně nemusíme stydět. Je to vždy lepší, než mít koutky úst pořád nasměrovány dolů…