prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Joalis


Předškolní děti a domácí zvířata

02.12.2012
Mnoho rodičů, obzvlášť v tomto předvánočním období, zvažuje, zda svému dítěti obstarat nějakého domácího mazlíčka. Před nepromyšleným pořízením domácího zvířete by rodiče určitě měli zvážit několik aspektů a všechna pro a proti. Jedno z prvních kroků – na které se často zapomíná – je vůbec zjistit, zda dítě třeba není alergické na zvířecí chlupy, ptačí peří, prach apod., protože často se stává, že až po zakoupení zvířete rodina zjistí, že doma zůstat nemůže, protože je dítě alergické.

Z hlediska vývojové psychologie je dítě v předškolním věku ještě hodně egocentrické (pozor: ne egoistické). Egocentrismus znamená, že dítě nazírá na svět kolem sebe přes sebe, svoje vlastní pocity a své vlastní pochody. Proto, když třeba dítě zrovna nemá hlad, a raději se chce jít s kamarády hrát na hřiště nebo jít do cukrárny, nemusí ho vůbec napadnout, že i když ono samo hlad nemá, že třeba pejsek nebo kočička, kterou mu rodiče pořídili, může mít hlad, vodu v misce může mít taky vypitou. A proto, i když je dítě vesměs velice ohleduplné a pečující, ne vždy ho můžou napadnout souvislosti s úhlem pohledu jiného člověka, nebo v našem případě, z úhlu pohledu pejska, kočky nebo jiného domácího zvířete.



Menší děti se ještě neumějí úplně oprostit z tohoto egocentrického pojímání světa. Proto, když byste přece jen zvažovali koupi nějakého mazlíčka, je potřeba dbát na to, že primární odpovědnost za péči o zvířátko nesou rodiče nebo starší sourozenec. Výhodou pak na druhé straně je, že se dítě postupně může učit rozvíjet altruistické chování, přejímat odpovědnost na úkor vlastních momentálních potřeb (např. „teď nemůžu jít s tebou na zmrzlinu, nejdřív musím vyvenčit Pajdu“) a péče o domácí zvíře může v mnohém napomoci k rozvoji tolerance, empatie a sebevědomí dítěte. Dítě se naučí tomu, že je někdo slabší odkázaný na jeho péči, naučí se zacházet se slabším a menším tvorem a na druhé straně – takováto péče přispívá i k rozvoji sebevědomí, protože dítě získává vlastní pocit osobní kompetence („umím se postarat o zvířátko, jsem odpovědný, chodím s pejskem ven, umím vyměnit rybkám vodu v akváriu“ atd.).



Dále je v tomto smyslu a z hlediska vývoje dítěte důležité si také uvědomit, že malé děti, zejména kolem jednoho roku, nemají ještě dobře vyvinutou drobnou motoriku. V praxi s domácím zvířetem to pak může znamenat i to, že se můžou zvířete dotýkat tak, že to zvířeti nemusí být vždy příjemné – můžou ho různě mačkat, svírat nebo tahat – a zejména taková zvířata, jako jsou třeba psi nebo kočky – jsou pořád šelmy, tzn. můžou pak mít tendenci se bránit – kočka nejčastěji svými drápky a pes může (často i nechtě) pokousat, i když je to jak se říká „dobrák od kosti“. Rodiče by proto určitě měli být vždy pozorní a všímaví a nenechávat menší děti s domácím mazlíčkem příliš o samotě. Určitě je dobré vést dítě i v tomto smyslu, např. zpočátku ukázat dítěti, jak je dobré zvířátko hladit, přičemž rodič vede ručičku dítěte spolu po srsti zvířata a zvýraznit jeho pokrok, když to dělá dobře, pochválit ho za něj. Naopak, když třeba dítě zvířátko zatahá – tehdy by rodič měl uvážit, zda je to tím, že dítě ještě jemnou motoriku ne zcela dobře ovládá, jinými slovy toto zatahání nebylo s úmyslem zvířeti způsobit bolest. I tehdy je dobré rozvíjet empatii a toleranci tím, že dítěti vysvětlíme, že zvířátko to bolí stejně, jako když něco bolí jeho (např. když ho zatahá hřeben při česání, nebo když zakopne o dveřní práh apod., že i zvířátko cítí bolest).



Taky je vždy dobré počítat i s tím, že dítěti se zvířátko postupně omrzí, přestane ho bavit se o něj pravidelně starat, nebude mít zájem o něj pečovat, tak jak tomu bylo na začátku. U malých dětí je to vždy vysoká pravděpodobnost, proto zde o to víc platí, že starostlivost o domácí zvířata u malých dětí je vlastně odpovědností rodičů. Proto určitě nepořizujte mazlíčka malému dítěti, když vy sami, jako rodiče víte, že byste na něj neměli čas (venčení, uklízení, krmení apod.) Opět, jak bylo zmíněno, rozvoj psychických vlastností je u malých dětí pouze ve vývinu, takže takové vlastnosti, jako je odpovědnost, motivace, vůle, empatie – které zde sehrávají roli – nejsou plně rozvinuty, některé takřka vůbec nebo jen minimálně, proto nemůžeme určitě připisovat vinu dítěti. Vám jako rodiči to pak ale poskytne významnou zpětnou vazbu do budoucna: „Domácí zvířátko jen tehdy, když na to budeš připravený“ A do té doby můžete raději zvážit nějakou jinou alternativu – např. kytku, nebo třeba i jiný typ zvířete, kterého péče nevyžaduje tolik odpovědnosti a pozornosti.


Související články:
Potřebují děti v rodiči autoritu?
Rodinné prostředí
Buďte pro své dítě dobrým vzorem
Máte doma leváka?
Mutismus - když dítě nechce mluvit
Noční pomočování u dětí
Poruchy spánku u dětí
Nástup do první třídy očima odborníků


02.12.2012
autor: Mgr. Michal Hanzlovský
další články v rubrice: Ostatní


 
Stravování žen po čtyřicítce
Mocná dvojice minerálů
Jak zajistit adekvátní příjem zinku
Zdravé vánoční cukroví
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Proč je ve většině případů dobré nedělat kompromis (psychologie vyjednávání podle FBI)
Priessnitzův obklad
Umění emocí: rady a tipy na závěr
Hemeroidy - léčba, která zabírá
Jak snížit hladinu škodlivého LDL cholesterolu přirozenou cestou
(c) 2004-2016 www.celostnimedicina.cz
O násRSS