Přeborníci bez lepku – quinoa

cm quinoa

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Merlík chilský aneb quinoa není novější plodinou než pohanka nebo proso, v jihoamerických Andách se pěstovala už před 4 000 lety. Inkové ji považovali za posvátnou a po bramborách pro ně byla druhou nejdůležitější plodinou. Na rozdíl od brambor nebo kukuřice si po objevení Ameriky cestu do Evropy nenašla, naopak Evropané její pěstování potlačili a udržela se v nehostinných a odlehlých oblastech. Postupně se za podpory místních vlád a různých asociací opět rozšířila a dnes jsou největšími pěstiteli Bolívie, Peru a Ekvádor. První pokusy o pěstování quinoy i v Evropě a jinde už však také proběhly. Myšleno je pěstování pro zemědělské využití. Quinou jako okrasnou rostlinu totiž v našich zemích už dávno máme – pěstuje se často v botanických zahradách.

Nutričně mimořádná

Podobně jako pohanka, ani quinoa nepatří z botanického hlediska mezi obiloviny, ale jako obilovina se používá. Přestože žádná jednotlivá potravina nedokáže poskytnout naprosto všechny pro život potřebné živiny, o quinoe se často mluví jako o plodině, která k tomu má nejblíže. Obsahuje kvalitní kompletní bílkoviny (až 14 %), jejichž biologickou hodnotu Světová zdravotnická organizace srovnává s biologickou hodnotou mléčné bílkoviny. Quinoa také oplývá mnoha vitaminy a minerály. Ne nadarmo ji NASA zkoumá jako potravinu vhodnou pro astronauty při dlouhých vesmírných letech.

Quinoa existuje v několika stovkách variant, které se liší barvou semen. Nejběžnější a nejrozšířenější je bílá, často se prodává i červená a černá varianta quinoy. U všech se uvádějí přibližně stejné výživové hodnoty, červený a černý druh však nejspíše budou obsahovat víc antioxidantů (látky způsobující červenou, modrou a fialovou barvu většinou mají antioxidační účinky). Všechny tři varianty chutnají prakticky stejně, ale červená a černá zůstávají po uvaření pevnější a působí „celozrnnějším“ dojmem.

Obohatí každý pokrm

Chcete, aby vaše jídlo bylo nutričně hodnotnější? Není jednoduší způsob, než do něj právě přihodit trochu vařené quinoy nebo quinoových vloček. Dejte trochu do těsta na lívance, přidejte do smoothie, přidejte do rizota připravovaného z rýže…

Jak ji připravovat

Quinoa přirozeně obsahuje saponiny, které na poli chrání semeno před tím, aby ho sezobali ptáci. Proto se má před kuchyňskou úpravou proplachovat vroucí vodou, jinak by zůstala nahořklá. Někteří výrobci quinou proplachují už při zpracování, protože však spotřebitel většinou nemá jistotu, jestli koupil právě takovou, je dobré spařovat ji vždy.

ZÁKLADNÍ RECEPT – quinou v cedníku propláchněte dvakrát vroucí vodou, poté zalijte 2,5 násobným množstvím vody a vařte 15 minut, případně nechte pak ještě pod poličkou dojít. Červenou a černou quinou můžete vařit o 5 až 10 minut déle, podle toho, jak hodně má být na skus.

SYPKÁ QUINOA – postupujte jako u rýže nebo jáhel, po propláchnutí ji restujte nasucho nebo na troše oleje, zalijte vroucí vodou a na velmi mírném ohni vařte bez míchání a bez odklápění pokličky.

Tipy na použití

  • příloha, do rizot – používejte úplně stejně jako rýži, k dušeným jídlům, asijským pokrmům, omáčkám
  • do salátů – díky své nadýchané konzistenci je ideální do lehkých svěžích salátů (s rajčetem, avokádem nebo i ovocem), ale např. i k pečené nebo grilované zelenině apod.; v salátech navíc pěkně vynikne červená a černá varianta
  • náplně – do plněných rajčat, paprik, zelných listů, ale např. i do náplní na quiche
  • karbanátky a placičky
  • nákypy slané i sladké – quinou uvařte podle základního receptu a dál s ní pracujte stejně jako s rýží

Tradiční i zapomenutá, lokální i globální

Když Evropané dorazili do Nového světa, našli tam spoustu políček s quinoou. Ta se v Jižní Americe rozprostírala ve všech možných typech krajiny a nadmořských výšek, včetně náhorních plošin, kde často žádná jiná plodina vhodná k obživě růst nedokázala. Španělští dobyvatelé rozpoznali hospodářský, kulturní a náboženský význam, který quinoa pro Inky měla, její pěstování důsledně potlačovali a místo ní se snažili rozšířit obiloviny, které si s sebou přivezli (hlavně pšenici a ječmen). Ty však quinoe nemohly konkurovat v nehostinných oblastech náhorních plošin, a tak se tam quinoa nepřetržitě udržela až do 20. století.

V 50. letech minulého století se pak nastartoval proces, který změnil životy místních lidí, sortiment prodejen se zdravou výživou po celém světě i doporučení OSN i NASA. V rámci snah o ekonomickou vzpruhu pro chudé oblasti místní vlády iniciovaly znovu pěstování této tradiční jihoamerické plodiny. Vznikaly asociace, které všechny podporovaly tradiční (tedy ekologické) způsoby hospodaření a férový výkup surovin. O pár desetiletí později quinou objevily i různé mezinárodní organizace a instituce, v NASA se stala předmětem výzkumu a OSN ji v roce 2013 vyhlásila plodinou roku. Od toho už byl jen krůček k tomu, aby quinou objevil celý svět.

S výkupními cenami to udělalo nevídané věci. A ukázalo se, co se stane, když je z lokální potraviny najednou globální komodita. Od 80. let ceny vzrostly skoro třicetinásobně. Místní farmáři už netrpí podvýživou ani chudobou, dokonce si mohou dovolit něco dříve nemyslitelného, posílat své děti studovat do měst. Tamní obyvatelé zároveň svoji quinou prakticky přestali jíst, jednak se pro ně stala příliš drahou, jednak ji, na rozdíl od zbytku světa, vnímají jako nemoderní a neatraktivní.

Díky působení různých asociací se quinoa od počátku boomu pěstovala ekologicky, férově a bez snah o genetické modifikování. Dvě poslední vlastnosti zůstaly, ale s tou první bývá stále častěji problém. Zemědělci i vlády vidí příslib ještě vyšších cen a většího zisku, a tak začínají pomýšlet na zvýšení výnosů pomocí umělých hnojiv a pesticidů. To, co bylo dříve samozřejmostí – v 90. letech 20. století bylo 90 % quinoy určené na vývoz v biokvalitě – je dnes v ohrožení. Obchodníci, kteří hledají zdroje bio quinoy, musejí zemědělce čím dál pracněji přesvědčovat, proč by pořád ještě měli hospodařit ekologicky. Zatím se to daří…

Karbanátky z quinoy

Karbanátky z quinoy? Jde to skvěle! Příprava je snadná, jsou výborné studené i teplé, s bramborovou kaší, salátem nebo v sendviči. A navíc quinoa dodá spoustu bílkovin.

4 porce/cca 16 karbanátků 45 minut
Potřebujeme:

  • 200 g batátů nebo dýně
  • 100 g quinoy
  • 3–4 lžíce špaldové hladké mouky
  • 4 lžíce olivového oleje
  • 3 lžíce lahůdkového droždí
  • 1 biovejce
  • 1/2 lžičky soli
  • hrst nasekané petrželky
  • 1 lžička zeleninového bujonu
  • olej na smažení

Postup:

  1. Oloupejte a nakrájejte batáty na kousky (cca 2 cm), rozložte na plech vyložený pečicím papírem a promíchejte se 2 lžícemi oleje. Pečte cca 15 minut při 220 °C.
  2. Quinou uvařte dle návodu. Do vody, ve které se vaří, přidejte zeleninový bujon.
  3. Upečené batáty smíchejte se 2 lžícemi oleje a rozmixujte na hladkou směs. Přidejte uvařenou quinou, vejce, mouku, lahůdkové droždí, petrželku, sůl a vše důkladně promíchejte.
  4. Na pánvi rozehřejte olej, lžící nabírejte směs a vkládejte ji do rozpáleného oleje. Smažte z obou stran, celkově cca 5 minut.
  5. Podávejte např. s česnekovým dipem a pečenou zeleninou.


Tipy

*Do směsi na karbanátky můžete přidat nasekané sušené brusinky nebo sušená rajčata.

*Přidat můžete také slunečnicová a dýňová semínka (předem opražená nebo ne), doporučujeme!

Karbanátky s quinoou