Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vzhledem k tomu, že do naší poradny přicházejí dotazy prarodičů, kteří se snaží pomoci vnoučatům, je vhodné se tímto prvkem zabývat.
Starost prarodičů je pochopitelná, všichni to známe. Jenže to přináší i úskalí. Mladí rodiče mají vlastní pohled na výchovu a přístup k léčení nemoci svých dětí, který se od názoru prarodičů liší. Podle nich je názor prarodičů zastaralý, nemoderní, dávno překonaný. Prarodiče mají zase zkušenosti a vidí dále než mladí rodiče. Přitom je ideální, pokud se dokážou obě generace dohodnout. Žel, nebývá tomu tak. Prarodiče vidí ze svého úhlu pohledu a zkušeností jistý nedostatek, ale protože nemohou nebo nechtějí zasahovat do rodinných záležitostí mladých rodičů, píší alespoň své stesky a obavy do poradny.
Naše poradna je však závislá na poskytnutých informacích, a ty většinou prarodiče nemají…
Vidí, že má vnouče určitý problém a v dotazu jej popíší jen velmi obecně: Ten náš vnuk je pořád nemocný. Nebo: Na tělíčku má strašný ekzém… Žádají: Doporučte nám nějaký vitamin, aby se to zlepšilo… A neznají detaily, nevědí, jaká vyšetření dítěte jeho rodiče společně s jejich lékařem již podnikli a jak to řeší, které léky užívají atd.
Výsledná odpověď, která není podložena konkrétními fakty, může pak být jen obecná, neurčitá a orientovaná třeba na lidovou moudrost, zkušenost, doporučení obecného vitaminu apod. Někdy nám píší rozhněvaní rodiče dítěte, že si nepřejí, abychom zasahovali do jejich problému, je to prý jejich věc a z dotazu prarodičů vznikají nepříjemné události.
Pokud se prarodiče a rodiče dítěte dohodnou, je možné osobní setkání společně s pediatrem. Smyslem je, aby byli všichni, kterých se to týká, při tom. Je třeba si udělat čas na diskusi, demonstraci jiných, osvětlujících případů, přehled léčebných možností a vytvořit tak širokou mozaiku informací, které odhalují příčiny a konkretizují léčbu.
Tento krok je hodně podstatný, neboť je zřejmé, že se často zdravotní problém netýká jen nemocného dítěte, ale evidentně zasahuje do celé rodiny včetně prarodičů. Všichni se proto mají sjednotit a vytvořit program, aby např. matka měla čas se dítěti věnovat, tedy se zde mohou prarodiče zapojit do pomoci, převzít na chvíli za pečující matku díl prací v domácnosti. Otec dětí zase může změnit pracovní podmínky tak, aby byl doma včas, aby se mohl věnovat dítěti a aby si mohla matka zajít do fitness, zacvičit si, jít na masáže, aby načerpala další síly.
Společně by se měli dohodnout na jídelníčku. Je nemyslitelné třeba, aby rodiče doma dodržovali skladbu jídel bez sladkostí, ale když je dítě u babičky, aby sladkosti mělo povoleno, podobně s díváním se na televizi, ve způsobu mluvení, oblékání se, otužování apod.
Mladí rodiče se mají sdílet s radostí kolem malého dítěte s prarodiči, protože to dítě je jejich krev a jejich odměnou je, že vidí své vnouče, že si jej mohou pochovat atd. Naopak tam, kde jsou různá striktní omezování návštěv nebo příkazy, co se smí a nesmí, to určitě klapat nebude. Je to vždy citlivé téma: Prarodiče si svůj díl výchovy dítěte již vykonali, když bylo jejich dítě malé, a také si prožili střety názorů s prarodiči. Nyní se situace pootočila, oni jsou v roli prarodičů a jejich dítě je v roli rodiče. Tak to bylo vždy a bude i nadále. Prarodiče tedy musí respektovat, že rozhodování o způsobu výchovy aktuálních rodičů je prioritní.
Povzbuzuji mladé rodiče a povzbuzuji i prarodiče, aby si našli společnou a spokojenou cestu ke svému dítěti a k vnoučeti, protože se bude podle toho vytvářet také vztah dítěte k rodičům a prarodičům. Všichni jsou jedna rodina.
