Potrava a imunita

Potrava obsahuje řadu potravin, které díky obsaženým látkám mohou přispět k naší lepší obranyschopnosti. Tři základní složky potravy jsou sacharidy (cukry), lipidy (tuky) a bílkoviny (proteiny).

Významnou roli pro posílení imunity hrají také aminokyseliny, polynenasycené mastné kyseliny, vitaminy, minerální látky, léčivé rostliny a houby nebo například ß-glukany.

Je také důležité si uvědomit, že síla imunitní systému je závislá na přijaté potravě. Některé z potravin obsahují látky, které posilují imunitu, naopak některé z potraviny zase mohou vyvolat potravinovou alergii díky obsaženým látkám. Musíme mít ovšem také na vědomí, že čím více některých druhů potravy sníme, tím více se může vyčerpat imunitní systém. Pokud chceme, aby co nejlépe fungoval, je třeba zmenšit porce jídla, a především vynechat těžké a tučné pokrmy z tmavého masa a mléčných výrobků a nahradit je masem a zeleninou.

Sacharidy

Sacharidy tvoří největší část ze všech tří základních složek přijatých v potravě, uvádí se kolem 55 %. Jsou základními složkami všech živých organismů, biologicky aktivními molekulami a nejrozšířenějšími organickými sloučeninami v biosféře.

Působí jako zdroj energie, stavební jednotky a biologicky aktivní látky. Za využitelné pro náš organismus je třeba označit rostlinné škroby a živočišný glykogen. Mezi naopak nevyužitelné patří celulóza, hemicelulóza a pektin, dále polysacharidy používané jako aditivní látky a lignin, z živočišných polysacharidů chitin. Souhrnně se tyto látky nazývají vláknina nebo také vláknina potravy. Vláknina obecně hraje klíčovou roli při vytváření rovnováhy mezi jednotlivými mikroorganismy, které osídlují střevní trakt. Její význam spočívá v tom, že zpomaluje vstřebávání sacharidů a tuků, zabraňuje zácpě a působí preventivně proti různým nemocem ve střevní sliznici. Vláknina se dělí na rozpustnou a nerozpustnou.

Nerozpustná vláknina zvětšuje objem potravy, zkracuje dobu jejího průchodu zažívacím traktem a zlepšuje střevní peristaltiku. Rozpustná vláknina zvyšuje viskozitu obsahu žaludku a střev, zpomaluje promíchávání jejich obsahu, omezuje přístup pankreatických amyláz a lipáz k substrátům a tím absorpci živin střevní stěnou. Tím zpomalí průchod střevního obsahu a sníží se difuze živin, váží se minerální látky a modifikuje se tak jejich dostupnost.

Bílkoviny

Jejich základními stavebními kameny jsou aminokyseliny (také tvoří peptidy nebo jiné sloučeniny). Všechny bílkoviny v našem organismu tvoří asi 20 aminokyselin. K nim patří glycin, alanin, valin, leucin, isoleucin, kyselina asparágová, asparagin, kyselina glutamová, glutamin, arginin, lysin, histidin, phenylalanin, serin, threonin, tyrosin, tryptophan, methionin, cystein a prolin.

Aminokyseliny se dělí na esenciální (organismus si je neumí vyrobit, je odkázán na příjem v potravě) a ne-esenciální (ty si vyrobit umí). Z dvaceti zmíněných je esenciálních osm. Kromě těchto zmíněných dvaceti existuje ještě 200 aminokyselin, které se nevyskytují v bílkovinách, ale hrají důležitou roli v chemických reakcích uvnitř buněk.

Ze zmíněných aminokyselin jsou některé důležité pro imunitní systém. Jako příklad je možné uvést glutamin, který je významným substrátem pro buňky střevní sliznice, imunitní systém a tvorbu amoniaku v ledvinách. Glutamin totiž slouží jako přímá výživa bílých krvinek, tedy k podpoře imunity. Působí na produkci cytokinů a dalších látek které modulují proces zánětlivé reakce. Je také zdrojem energie, pokud by k němu docházelo při syntéze nukleotidů.

Nukleotidy jsou důležité pro správný průběh imunitní odpovědi. Proto je důležité zvýšit jejich příjem jako prevenci v období očekávaných epidemií infekčních nemocí.

Jedná se o sloučeniny nukleosidů a kyseliny fosforečné, které tvoří základní stavební kameny nukleových kyselin v buněčném jádře, umožňují lidskému organismu lépe zpracovat vitamíny a stopové prvky. Jejich nedostatek má za následek sníženou schopností lymfatických buněk zlikvidovat bakterie a viry, snížením počtu imunitních buněk a také narušením imunitní bariéry střeva, sliznic a kůže.

Bílkoviny vytvořené z aminokyselin tvoří většinu hmoty živých organismů. Jsou součástí hormonů, enzymů, transportních složek a protilátek. Také jsou nezbytnou složkou potravy, neboť jsou hlavním zdrojem dusíku i esenciálních aminokyselin.

U dospělé osoby by měl činit příjem bílkovin 0,8-1,0 g/kg/den. Potřeba bílkovin je vyšší u dětí, těhotných žen, sportovců a osob v rekonvalescenci. Zhruba polovinu by měly tvořit bílkoviny živočišného původu, které jsou garancí dostatečného příjmu všech esenciálních aminokyselin. Druhá polovina by měla být hrazena bílkovinami rostlinného původu, které jsou významné obsahem esenciálních mastných kyselin a vitamínů. Roli hraje i nízký obsah cholesterolu.

Pokud dlouhodobě postrádáme bílkoviny, dojde k poškození imunitního systému. Jednak obecně pak chybí aminokyseliny nutné pro syntézu dalších sloučenin, jednak dojde k nedostatku jedné z aminokyselin, argininu, která je výchozí látkou k tvorbě oxidu dusnatého. Ten vzniká ve formě radikálu ve fagocytujících leukocytech za účelem usmrcení bakterie.

Lipidy (tuky)

Lipidy jsou rovněž nezbytné k životu člověka a dobrému fungování našeho organismu. Jsou složeny z glycerolu a mastných kyselin. Představují v potravě nejen nejbohatší zdroj energie, ale také některých vitaminů, provitaminů a esenciálních mastných kyselin. Tuky by měly představovat 25-30 % energetického příjmu. Mají také obrannou funkci: obalují orgány a působí jako termoizolační vrstva. Jsou stavebními kameny biologických membrán.  Jsou nezbytné pro využití vitamínů rozpustných v tucích (vitamíny A, D, E a K). Hlavní složkou tuků jsou mastné kyseliny. Právě na složení těchto mastných kyselin záleží na tom, zda je vliv tuků na naše zdraví pozitivní či negativní.

Ve stravě přijmeme jen málo volných mastných kyselin. Ostatní tuky ze stravy se v malé míře již v žaludku, ale převážně teprve v tenkém střevě, enzymově štěpí na 2 monoacylglyceroly a mastné kyseliny. V této formě se pak střevní stěnou do krevního oběhu.

Je důležité také to, že člověk umí některé mastné kyseliny sám syntetizovat, ale bohužel ne zcela všechny. Na rozdíl od rostlin neumíme syntetizovat mastné kyseliny řady n-6 (linolovou) a n-3 (α-linolenovou), ačkoli je nezbytně potřebuje. Musí proto tzv. esenciální mastné kyseliny přijímat v dostatečném množství potravou.

Nasycené mastné kyseliny jsou rizikovým faktorem, který může hrát roli ve vzniku některých kardiovaskulárních onemocnění. Esenciální mastné kyseliny se využívají k tvorbě cholesterolu. Cholesterol je jednou z klíčových látek významných pro naše zdraví. Důležité je, abychom ho vnímali jako látku, která může způsobit mnoho zlého v našem těle, ale rovněž má nezastupitelný význam pro jeho fungování.

Cholesterol běžně přijímáme v potravě. Navíc si ho naše tělo vytváří v játrech. Jeho pozitivní význam spočívá v tom, že tvoří plazmatickou membránu všech buněk, hlavní složku žlučových kyselin a je prekurzorem steroidních hormonů a vitamínu D (tedy vznikají z něho tyto látky).

Úroveň hladiny cholesterolu je ovlivněna nejen jeho množstvím v naší potravě, ale také působením mechanismů regulace syntézy cholesterolu, zejména pomocí aktivity HGM-CoA reduktázy (enzym, který je klíčový v tvorbě cholesterolu).

Pokud je ho ovšem nadbytek, pak začíná hrát negativní roli. Jeho zvýšená hladina (hypercholesterolémie) je hlavním rizikovým faktorem pro onemocnění srdce a vůbec kardiovaskulárního systému.

Na závěr zpět k mastným kyselinám: podílejí se na tvorbě prostaglandinů, které působí protizánětlivě a napomáhají srážení krve. Posilují imunitní reakci a funkci, zejména lymfocytů T. Ty jsou základními buňkami specifické (někdy se používá termín získané) imunity.

Vitamíny v potravě

Vitamínům je věnována celá řada článků na našem webu proto spíše jen stručně ve vztahu k imunitě.

Vitamin C (kyselina askorbová)

Z vitamínů ve spojení s imunitou je bezpochyby nejznámější vitamín C (neboli kyseliny askorbová). Vitamin C zasahuje do tzv. oxido-redukčních procesů v organismu. Mají významnou roli v metabolismu lidského těla a dochází při nich k uvolnění energie. Tím se podílí na antioxidační obraně buňky, neboť dokáže redukovat tzv. tokoferylový radikál (ovšem za určitých podmínek může askorbát v organismu působit naopak i prooxidačně). Nachází se ve velkém množství v bílých krvinkách, během infekce dochází k jeho rychlé spotřebě a jeho nízká koncentrace v plazmě často doprovází imunitní nedostatečnost. Je dobré ho kombinovat s vitamínem E (dá se říct, zjednodušeně, že si navzájem pomáhají a posilují svůj účinek). Oba se řadí k tzv. antioxidantům, které pomáhají chránit náš organismus proti negativnímu vlivu škodlivých volných radikálů z okolního prostředí.

Vitamín E (tokoferol)

Vitamin E, tokoferol, patří do skupiny vitamínů rozpustných v tucích. Vitamin E je vlastně souhrnný název pro skupinu látek označovaných souhrnně jako tokoferoly. Vitamin E má výrazné antioxidativní vlastnosti, což znamená, že zabraňuje vzniku toxických oxidačních produktů a volných kyslíkových radikálů, které působí negativně na organismus. Vitamín E tak svým účinkem proti volným radikálům pomáhá při prevenci srdečních onemocnění. V boji proti těmto nemocem také napomáhá fakt, že hraje určitou roli při bránění tvorbě krevních sraženin. To by mohlo hrát pozitivní roli při prevenci infarktu, anginy pectoris či dokonce i mozkové mrtvice. Dále posiluje tímto účinkem rovněž imunitní systém.

Rovněž další vitaminy mají příznivý vliv na imunitní systém. Vitamin A je potřebný pro normální funkci sliznic a k obraně proti infekcím. Imunitní systém podporují také vitamíny řady B.

Minerální látky

Z nich je důležitý pro imunitu zejména selen a zinek.

Zinek

Vitamín C se často kombinuje v doplňcích stravy se zinkem. Zinek má důležitou úlohu v aktivitách více než stovky enzymů. Je nezbytný pro tvorbu bílkovin a nukleových kyselin. Účastní se tvorby inzulinu. Je důležitý pro normální růst, vývoj reprodukčních orgánů, normální funkci prostaty a hojení ran a popálenin. Zinek se nachází v malém množství v řadě potravin, hlavně bohatých na bílkoviny, jak jsou například libové maso, játra, mléko, vaječné žloutky a mořské ryby.

Pro imunitu je právě důležité to, že bez působení těch enzymů, jejichž je zinek součástí, nedojde k vývoji a zrání T-lymfocytů, klíčových buněk našeho imunitního systému.

Selen

Působí pozitivně na imunitní systém (při nedostatku selenu se snižuje stimulace lymfocytů, klesá aktivita NK-buněk, klesá tvorba interferonu). Termín NK u buněk, znamená, že se jedná o tzv. “natural killers” neboli “přirozené zabijáky”, které umí rychle zlikvidovat nádorové buňky a buňky infikované virem. Interferony se navazují na membrány okolních buněk a zvyšují jejich odolnost vůči virové infekci. Selen se vyskytuje v vyskytuje v para-ořeších, zrnech, kvalitním celozrnném pečivu, vejcích, ovesných vločkách, brokolici nebo fazolích.

Z dalších minerálů je možné zmínit draslík nebo hořčík. Draslík dále přispívá k odstraňování odpadních látek z těla, snižuje vysoký krevní tlak a ulehčuje léčení alergických stavů.

Hořčík je nesmírně důležitý téměř ve všech procesech organismu. Například v ochranných procesech jako antistresový, antialergický a protizánětlivý činitel. Chrání před účinky ionizujícího záření, podporuje fagocytózu a působí na správnou činnost nervů.

Příklady potravin ovlivňujících imunitu

Na závěr je možné zmínit některé potraviny a jejich vztah k imunitě.

Karotka neboli mrkev je bohatá na ß-karoten, z kterého se v organismu stane vitamín A, které funguje jako antioxidant (mimo jiné) a působí proti volným radikálům. Brambory obsahují vitamín C nezbytný pro správnou činnost imunitního systému. Jsou bohaté také na pyridoxin neboli vitamin B6, který se účastní tvorby aminokyselin, posilující celkovou imunitu, a pomáhá fagocytům při odstraňování odpadních látek z buněk.

Cibule obsahuje flavonoid kvercetin (někdy psáno quercetin), který působí protizánětlivě a také proti bakteriím a virům. Je označován za jeden z nejsilnějších flavonoidů. Významně pomáhá při řadě nemocí, což je dáno tím, že patří mezi silné antioxidanty, tedy látky, které pomáhají likvidovat volné radikály a bránit peroxidaci lipidů. Mezi nemoci, při kterých pomáhají, lze například zařadit záněty, kardiovaskulární onemocnění či virové nebo bakteriální infekce.

Česnek obsahuje celou řadu vitamínů a minerálních prvků. Obsahuje vitamíny A, B a C a z minerálů selen, vápník a jód. Dále obsahuje flavonoidy, silice, polysacharady, lutamylpeptidy, saponiny a lektiny. Nejdůležitější účinnou složkou je silice aliin, která se rozdělí během metabolismu na kyselinu pyruvovou a kyselinu 2-propensulfenovou. Obě tyto kyseliny se hned mění na alicin, který na vzduchu oxiduje na diallyldisulfid. Alicin je odpovědný za antiparazitární účinek.Vzhledem k přítomnosti řady důležitých aminokyselin má silné antioxidační účinky a posiluje celkovou imunitu.

Červená řepa má vysoký obsah železa, které zvyšuje produkci bílých krvinek, stimuluje červené krvinky a zintenzivňuje přívod kyslíku k buňkám. Obsahuje také mangan, nezbytný pro tvorbu interferonu, látky se silnými protinádorovými účinky.

Shiitake (houževnatec jedlý, Lentinus edodes) obsahuje jako jednu látek beta-glukan lentinan. Jedná se o glukan, který má imunostimulační, antiinfekční (eliminuje virové, bakteriální, plísňové a parazitární infekční onemocnění). Úspěšně se osvědčil při léčbě a prevenci akné. Vedle aktivačního účinku na organismus působí také jako lapač volných radikálů (antioxidační látka).

Jablko obsahuje řadu látek prospěšných našemu zdraví. Z minerálů můžeme jmenovat sodík, draslík, hořčík, vápník, fosfor, železo, měď, zinek nebo mangan, z vitamínů vitamín C, D, E, B6, B12, beta karoten, riboflavin, niacin nebo thiamin.

Vitamín C nebo beta karoten patří mezi antioxidanty, které pomáhají ochraňovat náš organismus před negativním vlivem volných radikálů. Důležité je si uvědomit, že velký podíl těchto látek (a rovněž vlákniny – pektinu, který tvoří 30 % jablka)

Avokádo obsahuje vitamín E, antioxidant, jenž neutralizuje škodlivý účinek toxinů a zvyšuje odolnost vůči infekci. Vitaminy skupiny B ničí ve spolupráci s imunitními buňkami nežádoucí sloučeniny.

Veškerá listová zelenina obsahuje chlorofyl, který mimo jiné zvyšuje imunitu organismu a pomáhá zničit viry a bakterie.

Citrony jsou dobrým zdrojem za dobrý zdroj vitamínu C, který posiluje imunitní systém a je nepostradatelný pro zdravé dásně a pokožku. Citron obsahuje glukosid limonin, o němž je prokázáno, že omezuje rakovinné bujení a má antiseptické účinky.

K dalším důležitým zdrojům vitamínu C patří pomeranče, borůvky, grapefruity, maliny nebo šípky.

 

Související články:

Ovoce a zelenina přinášejí zdraví

Silná medicína z domácích zdrojů

Kiwi a mango – známe je opravdu?!

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.