Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Když už několik dnů nemůžeme večer v pořádku usnout, lehneme si do postele a několik hodin se bezduše díváme na zeď, počítáme ovečky a spánek nepřichází, víc a víc nás to rozhodí, a pak z jakéhosi hněvu a rozhození nad tím, že nemůžeme usnout, si usnutí vlastně oddálíme ještě víc. Do této skupiny můžeme zařadit i ty potíže, když sice usneme v pořádku, ale spánek je povrchní, často se během noci budíme a eventuálně v rámci těchto nočních probuzení pak další usnutí nabíhá hůř. Ráno jsme pak samozřejmě dolámáni, nevyspalí a se špatnou náladou.
Na opačné straně kontinua zmiňovaných potíží stojí hypersomnie, neboli nadměrná spavost. Mnozí by si mohli říct, a o to víc ti, kteří trpí insomnií, nespavostí, že nadměrný spánek přece nemůže škodit. Nicméně jakýkoli extrém, a tedy, i v případě, že je spánku přemnoho, není pro člověka zcela přirozený. V rámci hypersomnie se může po probuzení vyskytovat jakási spánková opilost. Zažila ji asi většina z nás, kdy po opravdu dlouhém spánku jsme se ráno cítili malátní, měli jsme potíže s koordinací pohybů a celkově duševní či fyzickou aktivitou, objevují se pocity mdloby, závratě apod.
Hypersomnie se vyskytuje nejčastěji v období dospívání, kdy mají tyto stavy tendenci zpočátku se zhoršovat. Jedinec má pak potíže s pozdními příchody do školy či do zaměstnání, potíže s koncentrací a aktivizací během dne. Později v rámci několik let se může tento stav do určité míry stabilizovat nebo mírně zlepšit. Když však přetrvává, je určitě dobré jít se poradit a konzultovat tyty hypersomnické stavy ke svému praktickému lékaři, který doporučí další postup, příp. vyšetření.
Mezi účinné prostředky v rámci domácí léčby patří energické buzení další osobou a studená sprcha. Tento ranní rituál je dobré opakovat, dokud se nezautomatizuje tak, aby si organismus postupně přivykl na pravidelný režim ohledně vstávání. Obnáší to tedy jít spát a vstávat v přibližně stejnou hodinu, přičemž délka spánku by se měla pohybovat kolem 7 – 8 hodin, i když jsou tyto hodnoty do značné míry vysoce individuální. Hypersomnii může podle některých výzkumů způsobovat resp. s ní souviset to, jaký typ osobnosti jsme. Ukazuje se, že osobnost inklinující spíše k submisivitě, neprůbojnosti a pasivitě, s tendencemi k depresivnímu prožívání a pocitům, může být více ohrožená hypersomnii a tyto symptomy udržovat. Při déletrvající nadměrné spavosti je určitě dobré zajít k lékaři, který nejdřív potřebuje zjistit, zda netkví příčina v důvodu nějakého somatického onemocnění (různé potíže s dýchacím, oběhovým či endokrinním systémem), nebo je příčina psychogenní (např. neurastenie, depresivní epizoda nebo sezónní deprese, bipolární porucha aj.) Určité problémy s nadměrným spánkem se můžou vyskytovat taky při různých medikacích jako vedlejší účinek, u žen při hormonálních změnách v rámci menstruačního cyklu, těhotenství.
Jinou skupinou potíží se spánkem je nemožnost zaspat v konvenční dobu, ale spánek resp. únava přichází buď velice brzo (již ve večerných hodinách) nebo naopak, mnohem později, než je obvyklé (např. až po půlnoci). Při tzv. syndromu zpožděné spánkové fáze nemůže jedinec usnout v konvenční dobu a naopak, po probuzení v běžnou ranní dobu je pak nevyspalý. V porovnání s normou je spánek posunutý o 2 a víc hodin směrem k ranním hodinám v porovnání s normou. Spánek je pak v tuto dobu relativně vydatný, avšak člověk má ráno potíže se vstáváním, docházkou do práce nebo školy. Podávání hypnotik, antidepresiv nemá dlouhodobý efekt a jejich medikace může být v tomto případě předčasná právě z důvodu chybné diagnostiky a zaměněním potíží s insomnií.
Opačný extrém tvoří syndrom předsunuté spánkové fáze, kdy je spánek posunutý blíž směrem k večerním a pozdním odpoledním hodinám. Vyskytuje se často u starších lidí v důsledku nedostatečné aktivity během dne, kdy se pocity únavy můžou vyskytovat již dřív v rámci dne z důvodu nízké podnětnosti a denních aktivit. Pojímá se jako součást projevů stárnutí. Jinak však může poukazovat taky na různé somatické nebo psychické potíže a při déletrvajících stavech těchto spánkových potíží je opět dobré se poradit se svým lékařem.