Poškození nervového systému jako příznak cukrovky

Neuropatie obecně jsou onemocnění celého systému periferních (koncových) nervů, což zahrnuje stránku hybnosti, citlivosti, poloho-citu a nervového zásobení vnitřních orgánů. Periferní nervy mají za úkol vést nervový vzruch z centra nervové soustavy (mozku a míchy) na periferii a naopak, postižení se projevuje porušením nebo přerušením tohoto přenosu.

Jednotlivá vlákna periferního nervu se liší tloušťkou, schopností vést vzruch, funkcí, odolností proti škodlivinám, poraněním a toxinům. Záleží i na místě nervového poškození. Při vzniku neuropatie hraje roli velký počet faktorů. Jednu skupinu tvoří faktory genetické, ať už vrozené dispozice nebo metabolické poruchy, druhou skupinu vlivy vnější – výživové, toxické, imunitní, pozánětlivé i mechanické.

PŘÍČINY NEUROPATIE
Polyneuropatie můžeme rozdělit na dědičné (kam spadá např. onemocnění Charcot-Marie-Tooth) a získané, které mohou mít různé příčiny, nejčastěji metabolické. Kromě cukrovky (diabetes mellitus) je to poškození jater, ledvin, onemocnění štítné žlázy. Při poruchách příjmu a vstřebávání potravy potom nedostatek vitaminů řady B. Velmi významnou příčinu představuje i alkoholismus. Nejčastější formou, vyskytující se v populaci, jsou neuropatie diabetické (vedlejší onemocnění vzniklé následkem cukrovky). V populaci je poměrně značné procento diabetiků a jejich počet vzrůstá každým rokem téměř o 20 000 osob. Což je číslo alarmující. Diabetická polyneuropatie je často vůbec prvním příznakem do té doby zatím nepoznaného onemocnění a bývá ve velké míře i značným terapeutickým problémem.

PROJEVY ONEMOCNĚNÍ
Ať už vznikla polyneuropatie z jakékoliv příčiny, její klinický obraz bývá velmi podobný. V popředí jsou potíže cítivosti, což se projevuje poruchou čití většinou na dlaních, častěji na ploskách nohou, různé typy brnění a mravenčení, které přecházejí až do bolestí rozličné intenzity, často i velmi palčivých. Vlivem horšího zásobení svalstva nervy dochází k úbytku svalové hmoty v postižených oblastech a ke snížení svalového napětí. Aby lékař mohl stanovit diagnózu neuropatie, zjišťuje od pacienta údaje o těchto potížích a během klinického vyšetření zaznamenává snížení až vyhasnutí šlachosvalových reflexů. Pomocníkem je mu neurofyziologické vyšetření zvané elektromyografie (EMG), které vykazuje změny ve vedení periferních nervů. Postižení je možné touto metodou zachytit u počínajících neuropatií, kdy pacient ještě nemusí mít žádné klinické potíže.

DIABETICKÁ NEUROPATIE
Jak již bylo řečeno výše, cukrovka se řadí na přední místo v příčinách onemocnění neuropatií. Diabetická neuropatie pak patří k nejčastějším komplikacím diabetu mellitu. Může být postižena kterákoliv část periferního nervového systému. Neuropatie se rozdělují podle stupně postižení a subjektivního vnímání pacienta. Postižení bývá nejvíce v oblasti cítivosti, následně ve smyslu periferních obrn končetin. Výskyt je převážně na dolních končetinách, kdy postižení “stoupá” od plosek vzhůru, většinou symetricky na obou končetinách. Postižení rukou a následně horních končetin bývá méně časté, spíše až po delší době trvání onemocnění. Nejnápadnější subjektivní potíže jsou brnění, pálení, bolesti, nebo naopak pocity chladu, a to zejména v noci po ulehnutí do postele. Někdy pacient nesnese ani dotek přikrývky, který vnímá jako bolest. Jindy převládá necitlivost, poruchy mají typické rozložení – ponožko-vitého nebo rukavicového charakteru.

Poruchy poloho-citu a rovnováhy bývají až u těžších forem neuropatií. Výjimečně se neuropatie objeví i na jiných periferních nervech než na končetinových. Může se jednat o pokles ústního koutku způsobený obrnou lícního nervu, pokles víčka či obrnu pohledu, k níž dochází díky postižení okohybných nervů. Při poškození nervstva neovladatelného vůlí může být zasažen v podstatě jakýkoliv vnitřní orgán. Důsledkem je pak například omezení hybnosti a vyprazdňování žaludku, průjmy z postižení inervace střeva. Velmi nepříjemné a léčebně obtížně ovlivnitelné jsou poruchy srdečního rytmu, sklony ke kolapsům. Poměrně časté jsou i poruchy sexuální. K nejhrůznějším komplikacím z nedostatku periferního zásobení patří tzv. diabetická noha s narušením tkáně plosky a nohy, která může vyústit až v diabetickou sněť s nutností amputace končetiny.

JAK PACIENTŮM POMOCI?
Nejdůležitější postup při léčení diabetické neuropatie je v první řadě úprava cukrovky, což je v pokročilejších stadiích správné nastavení léčby inzulinem. Klasická medicína přináší pacientům řadu možností ovlivňování potíží, poruch čití a bolestí cestou analgetik různého typu, včetně léků určených primárně k léčbě depresí a epilepsie. Je nutné podávat i léky ke zlepšení prokrvení končetin.  Nedělitelnou součástí léčby diabetické neuropatie je účinná cílená rehabilitace, zejména pobyty v lázních.

 

Zpět nahoru