Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Popenec břečťanovitý (latinsky Glechoma hederacea), patří do rodu popenec (Glechoma), který je řazen do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Jsou to drobné rostliny s plazivými či vystoupavými lodyhami a drobnými, zpravidla modrými, trubkovitými květy.
Kromě popence břečťanovitého se v Čechách již vyskytuje z tohoto rodu pouze popenec chlupatý (Glechoma hirsuta).
Popenec roste všude – můžeme ho najít na loukách, na stráních, v křovinách i podél cest. Někdo ho pěstuje i na zahradě jako bujně rostoucí a zcela nenáročnou rostlinu, která je vhodná na oživení dlažby nebo suché zídky.
Jako rostlinná droga se z této rostliny sbírá nať, ale do kuchyně se používají i mladé lístky z rostliny, pro svoji příjemnou vůni a pikantní chuť. Dnes je popenec břečťanovitý již málo známou léčivou rostlinou, ale v tradičním léčitelství byl oblíbený. Používal se v něm při zánětu horních cest dýchacích, chronickém kašli, bronchitidě nebo proti ledvinovým kamenům. Vlažným odvarem z něj se omývaly špatně hojící se rány.
Dále byl doporučován nemocným se sníženou žaludeční kyselostí a nedostatečnou tvorbou žluči. Díky obsaženým vonným silicím pomáhá při poruchách trávení a nadýmání. Od poruch trávení je již jen krok v jeho oblibě v kuchyni našich předků – což ale neznamená, že by náš jídelníček neobohatil.
V kuchyni se dá použít jak čerstvý, tak sušený popenec. Pokud se jedná o čerstvě nasekané mladé lístky, tak ty je možno přidat do hlavně do bylinkového másla, tvarohu, bramborového salátu, do polévek nebo třeba i do omelet. Sušeným popencem se dají kořenit mletá masa, dušená zelenina či zeleninové polévky. Plní vlastně funkci pepře pro svoji pikantní chuť – ať ho už použijte čerstvý nebo sušený.