Popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea)

Popenec břečťanovitý (latinsky Glechoma hederacea), patří do rodu popenec (Glechoma), který je řazen do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Jsou to drobné rostliny s plazivými či vystoupavými lodyhami a drobnými, zpravidla modrými, trubkovitými květy.

Kromě popence břečťanovitého se v Čechách již vyskytuje z tohoto rodu pouze popenec chlupatý (Glechoma hirsuta).

Popenec roste všude – můžeme ho najít na loukách, na stráních, v křovinách i podél cest. Někdo ho pěstuje i na zahradě jako bujně rostoucí a zcela nenáročnou rostlinu, která je vhodná na oživení dlažby nebo suché zídky.

Jako rostlinná droga se z této rostliny sbírá nať, ale do kuchyně se používají i mladé lístky z rostliny, pro svoji příjemnou vůni a pikantní chuť. Dnes je popenec břečťanovitý již málo známou léčivou rostlinou, ale v tradičním léčitelství byl oblíbený. Používal se v něm při zánětu horních cest dýchacích, chronickém kašli, bronchitidě nebo proti ledvinovým kamenům. Vlažným odvarem z něj se omývaly špatně hojící se rány.

Dále byl doporučován nemocným se sníženou žaludeční kyselostí a nedostatečnou tvorbou žluči. Díky obsaženým vonným silicím pomáhá při poruchách trávení a nadýmání. Od poruch trávení je již jen krok v jeho oblibě v kuchyni našich předků – což ale neznamená, že by náš jídelníček neobohatil.

V kuchyni se dá použít jak čerstvý, tak sušený popenec. Pokud se jedná o čerstvě nasekané mladé lístky, tak ty je možno přidat do hlavně do bylinkového másla, tvarohu, bramborového salátu, do polévek nebo třeba i do omelet. Sušeným popencem se dají kořenit mletá masa, dušená zelenina či zeleninové polévky. Plní vlastně funkci pepře pro svoji pikantní chuť – ať ho už použijte čerstvý nebo sušený.

Zpět nahoru