Pomocí stravy proti únavě

Při mé práci nutričního terapeuta se velmi často setkávám s těmi, které trápí únava. Jejich den pak plyne v rytmu několika silných káv, které jim pomáhají přečkat ráno, po obědě dovolí ještě chvíli pracovat, případně pak zvládnout další odpolední povinnosti, které náš život přirozeně nese. Rozhlédneme-li se kolem, vše je zde energií, plyne, tak jako plyneme my samotní. Energie lásky, živin, smysluplné práce, energie peněz. Ať tak či tak, všude třeba rovnováhy, proto, abychom zde byli vůbec schopni milovat, v prvé řadě se zde učme milovat sebe samého. Teprve pak ona láska poplyne. Jsme jako nádoby, čím se naplníme, to z nás vyvěrá.

Prvním zlodějem naší energie může být strava. Sytíme-li se něčím, čemuž byla nesmyslnými a kolikrát zdlouhavými technologickými postupy vzata všechna harmonizující síla, živiny a enzymy, jak z toho mála pak vůbec naše tělo může něco poskládat? Na vině může být rovněž i nevhodně zvolená práce, do které chodíváme s nechutí, bez vnitřního uspokojení a smyslu. Uvědomme si, že tady každé ráno získáváme zbrusu nových 24 hodin. A během této doby zde smíme skutečně cokoli. Je jen na nás, jak dlouhou pracovní dobu zvolíme, protože pokaždé existuje volba. Zda místo našich snů pracujeme na snech druhých lidí. Cizí sny pak směňujeme za svůj čas, peníze, které pak vyměníme za věci, které si naši energii kolikrát ani nezaslouží. Peníze, na kterých mnozí lpíme, hromadíme, aniž bychom je proměnili v něco podstatného. Pamatujme na to, že pokud zde, vědomě či nevědomě, k něčemu lneme, to vše se pak projevuje energetickými bloky, prostřednictvím kterých náš život stagnuje.

Každý jsme zodpovědný sám za sebe a proto, neřešme věci, které nám nepřísluší řešit, nevynášejme soudy, nepomlouvejme, nevytvářejme si domněnky. Namísto toho plyňme v lásce a těšme se z toho, že tu smíme sebe utvářet jako mozaiku.

Zaměřme se však více na onu stravu, uvědomme si, že se skládá z živin, makro a mikronutrientů. Mezi ty první řadíme bílkoviny, sacharidy a tuky, mezi ty druhé pak vitamíny, minerály a enzymy. To vše nás vyživuje, utváří. Budeme-li upřednostňovat stravu, jež je mrtvá, co si z ní vůbec naše tělo může vzít? Dejme si jeden krásný příklad, mnozí tu konzumujeme zeleninu, mnozí s láskou a jiní jen proto, že je to třeba. Mnozí zde čekají na onen soudný den, kdy již zelenina vypadá opravdu vyčerpaně a sklesle a pak, protože si uvědomují, že je v ní podstatný kus energie, ať už ze slunce, země, vody, či peněz, okrojí potlučené, uvadlé, uhnité kousky, aby z ní uchystali pokrm. Svou podstatou jsme skutečně tím, co jíme. Ne nadarmo se říká, že když budeme jíst ryby, získáme jejich mrštnost, jemnost a lesk našim vlasům. Přibalíme-li na svačinu hrst vlašských ořechů, myšlenky se ucelí a zkoncentrují, neboť ořechy nesou tvar našeho mozku. Mořské řasy nám zase na oplátku propůjčí svou pružnost. Co nám však propůjčuje unavená, znehodnocená potrava? Mnozí máme za to, že se zde skutečně stačí jen nasytit, jedno čím, narychlo snězená bageta někde u stánku, sladký koláček z pekárny, sladká limonáda místo ranní snídaně. Večeře v podobě nejrůzněji plněných housek, které tu pro nás uchystaly cizí ruce pouličního bufetu. Vždyť přeci víme, že nejde ani tak o kvantitu, jako kvalitu. Příliš levné potraviny, které kouzlí zdánlivý úsměv na tváři, neboť jsme zjevně ušetřili a můžeme tak investovat jinde. Nicméně, ony boží mlýny zde skutečně melou, jednoho dne pak zase na oplátku bude třeba investovat do zdraví, protože naše tělo se v tu nejsprávnější chvíli ozve. A jsme opět u té sebelásky, kterou vše začíná.

V prvé řadě si tedy všímejme toho, co jíme. Zkusme si po dobu jednoho týdne zapisovat vše, co během dne přijmeme, pečlivě, neopomeňme žádnou z čokoládek, zaznamenávejme také množství, kvalitu jídla, zda se jednalo o pokrm čerstvý, či konzervovaný. Vnímejme, kolikrát v týdnu jsme se stravovali v restauraci a pak, pro změnu, jak často jsme sobě samému stáli za to, abychom si uvařili. Všímejme si také signálů, které k nám naše tělo vysílá. Toho, jak se po jednotlivých pokrmech cítíme. Unaveně či naopak bdělí. Přitom to druhé není nikterak vzácné, správně poskládaná strava nám energii daruje, špatně sestavený jídelníček pak energii krade. Vnímejme, kolikrát denně chodíváme na stolici, málokdo ví, že by se tak mělo dít po každém větším jídle. Mnohým již nepřijde divná ani zácpa, která se stává dennodenní rutinou. Přitom tato záležitost, zdánlivě nepodstatný problém, označovaný jako „pouhý“ diskomfort, nese s sebou klíč k pozdějším, velmi vážným nemocem. Jestliže stolice v tlustém střevě zahnívá, případně kvasí, přecházejí shora jmenované živiny do krve jako toxické substance. A opět, co se stane s energií? Tělo ji využije nejlépe, jak může, k zachování rovnováhy. K očistě, detoxikaci či regeneraci. To, že již kolikrát pak nemáme sílu dojít ani domů, je věc druhá. Náš organismus respektuje pravidlo priorit narozdíl od nás.

Naučme se snídat, doplňovat glykogenové zásoby, zásoby energie, ze kterých naše tělo v průběhu noci čerpalo. Nastartujeme-li den kvalitní dávkou polysacharidů, vydržíme tady víc, než kdybychom ráno posnídali koláček s černou kávou. Vy, co pravidelně čtete mé články, víte, že jsem propagátorem nejrůznějších kaší, do kterých přidávám železité potraviny, jež energii ještě více násobí. Čím více železa v naší krvi, tím se cítíme odpočatější, lépe se dýchá, proto po ránu kouzleme se sušenými švestkami, rozinkami, melasou, goji, karobem, amarantem. Jsme-li milovníky slané snídaně, naučme se pracovat s avokádem, případně pak kombinujme jáhly či amarant s mrkví, česnekem, celerem, majoránkou, lahůdkovým droždím, himalájskou solí. Rázem jsme si uchystali pokrm pomalého glykemického indexu, jenž stabilizuje hladinu krevního cukru, což nám energii opět ušetří. Jsme-li rychlejší metabolický typ vyžadující bílkoviny, do jáhel přidejme kvalitnější sýr. Dále omezme spotřebu glutenových potravin. Ty obsahují lepek, jenž je dalším zlodějíčkem drahocenné energie. Buď je tedy vylučme úplně, případně pak spotřebu omezme na nejnutnější minimum.

V průběhu jídla nepijme, přesněji, nepijme ani těsně před a po spolknutí posledního sousta. Maximální dávku tekutin odhaduji na 100 ml. Na svačinky se pak neodbývejme. Mysleme na to, že naše tělo potřebuje také vlákninu a enzymy. To vše najdeme v ovoci a zelenině, která by měla být nedílnou součástí denního jídelníčku. Pravidlo pěti P, pěti porcí zeleniny a ovoce může někomu připadat děsivé, nicméně, právě tyto potraviny naši energii násobí. Snažme se vše pochopit, jakmile porozumíme, cesta bývá obvykle snazší. Opět mysleme na to, že čerstvé, lákavě vyhlížející ovoce, plné šťávy a vitamínů, je mnohem lépe stravitelné, než čokoláda, sladký kus pečiva, ve kterém je mouka, vejce, margarín či máslo, cukr, aditiva, kolikrát i barviva a další nejrůznější chemikálie, na které naše tělo není zvyklé. Nedokážeme-li být v jídelníčku tvůrčí, pamatujme na to, že na svačinu postačí přibalit ovoce. Jsme-li jedlíky, klidně i dva kusy.

Pokud tu naše trávení optimálně pracuje, v čase oběda jsme nejhladovější. Brzy ráno je hlad mírnější, kolem oběda se tento pocit stupňuje a jíme-li zde správně, na večeři pak postačí nejmenší porce. Byl-li náš jídelníček skládán z nesmyslných potravin, největší hlad se ozve právě večer. Poté se přejídáme, usínáme s plným žaludkem a naše tělo, namísto toho, aby skutečně odpočívalo, trápí se přemírou jídla, které třeba natrávit.

Opět, obědové menu typu vepřo, knedlo, zelo energii vezme. Stejně tak svíčková, segedinský guláš s knedlíkem, znojemská omáčka s těstovinou a plátkem masa. Aby bylo naše tělo schopno adekvátně trávit, pokrm by neměl obsahovat více než pět různých ingrediencí. Koření a bylinky řadíme do jedné skupiny. A teď, uvědomme si, co obsahuje naše oblíbená svíčková. Jak tento pokrm naše tělo zaměstná. A my, namísto toho, abychom k pracovnímu stolu usedali odpočatí, toužíme se natáhnout. Už rozumíme? Lidé si kolikrát neuvědomují, myslí si, že stačí opravdu jen zahnat hlad. Abychom harmonicky plynuli, je třeba konzumovat „živé“ potraviny. Mysleme tedy na misku čerstvé zeleniny ke každému obědu. Neodbývejme se žádným instantním jídlem, polévkou ze sáčku, případně konzervou. Tato jídla s sebou nesou neblahý zakyselující efekt. Tím pádem opět únavu. Varianta, kterou nabízím, bude sice pracnější, pokud však můžeme-li, chystejme si jídlo sami. Do krabičky, čerstvé, naše. Z ingrediencí, které jsme tu sami zvolili, dle své chuti.

Odpolední svačinky pak skládejme ze zeleniny, případně ovoce, pokud si nehlídáme štíhlou linii, v tom případě ovoce konzumujeme spíše v dopoledních hodinách. Správnou volbou může být také kvalitní čerstvý sýr, ke kterému přidáme opět zeleninu, kváskový chléb s menším čerstvým salátem. Pokud je náš energetický výdej odpoledne vyšší, klidně si uchystejme kvalitní smoothie, do kterého přidejme namočená chia semínka.

Mysleme na pitný režim, avšak, ne vše tekuté je výhrou. Voda nás utváří, vyberme si tedy její nejvhodnější variantu v podobě bylinkového čaje, čerstvé šťávy, případně pak natočme vodu přímo z kohoutku. Poslední pokrm dne volme již lehce stravitelný, může se jednat o pečenou rybu s vhodnou přílohou, opět, pokud zde dodržujeme pravidla redukční diety, přílohu vynecháme. Namísto toho si dopřejeme velký zeleninový salát. Experimentujme a zkoušejme, vnímejme, jak se po jednotlivých pokrmech a nápojích naše tělo chová. Zda se tu z rána budíme plni sil, připraveni vyběhnout a zvládnout vše, co nám náš den uchystá.

Již v prvních odstavcích jsem se snažila naznačit, že nás neutváří pouze strava. Můžeme zde krásně a zdravě jíst, budeme-li však v sobě živit nedůstojné, negativní pocity, kam nás naše kroky asi přivedou? Neživme v sobě pocity zmaru, lítosti a ukřivděné pýchy. Mírněme své ego, nesuďme, nelpěme, neztrácejme drahocenný čas posuzováním druhého člověka. Zdánlivé pravdy, které druzí vyřknou, si neberme osobně, neživme v sobě domněnky. Nechme druhé druhými, ať si plynou dle svého tempa. Cvičme, věnujme se pohybu, to vše ještě více umocní náš vnitřní mír. Snažme se, opravdu se snažme zamilovat si tu desítky věcí, které se nám stanou vodítkem, možností, jak se zde opět něčemu naučit, někam se posunout…

Energie stravy, klidné mysli a blahodárného pohybu, nechť se nám stane životním zákonem…