Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pohanka nepatří mezi typické obiloviny, je řazena mezi rostliny rdesnovité. Důvodem toho, proč je k obilovinám řazena, je to, že její semena jsou moučnatá a používají se k výrobě mouky. Pohanka sama pochází z chladných oblastí střední Asie, kde byla využívána i z toho důvodu, že se tradičně věřilo, že tělu dodává silnou až zahřívající energii. Toto bylo jistě důležité pro těžce pracující rolníky v těchto oblastech. Do Evropy se dostala ve středověku.
Pohanka obsahuje 18 různých aminokyselin. Dále obsahuje zinek, měď, selen, mangan a další stopové prvky. Z vitamínů obsahuje například vitamíny skupiny B – vitamin B1 (thiamin), vitamín B2 (riboflavin), vitamin B3 (niacin), vitamín C a E. Velmi důležitý je také obsah rutinu. Rutin je látka zpevňující cévní stěny. Rutin patří do skupiny bioflavonoidů. Pomáhá zamezovat tvorbě krevních sraženin, zvyšovat pružnost krevních kapilár či snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Také pomáhá zvyšovat účinek vitaminu C (proto je i v lécích kombinován rutin s vitaminem C). Rutin je také někdy označován jako vitamín P.
Pohanka rovněž obsahuje vlákninu. Také napomáhá posilovat imunitu díky obsahu zinku a vitaminu C. Další zajímavou látkou je cholin, který pomáhá regenerovat jaterní buňky.
V organismu je cholin také důležitou stavební látkou pro acetylcholin, který zajišťuje přenos nervových impulsů do mozku a do nervosvalové ploténky. Pohanka je tudíž vhodná pro pacienty trpících na křečové žíly, s hypertenzí nebo aterosklerózou. Užitečná je i konzumace pohanky v období chřipek a nachlazení, je doporučována i jako doplněk stravy při léčbě oparů.
Pohanka má samozřejmě odedávna i využití v kuchyni. Připravují se z ní různé přílohy, pomazánky, kaše, polévky, ale je vhodná i k zapékání.