Pohádka o tom, kde se berou nemoci

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

To, co vám chci vyprávět, je pohádkou, neskutečným příběhem, ve kterém vystupují zlí a dobří a jenž může, ale také nemusí skončit dobře. V průběhu tohoto příběhu jde o to vylíčit model, který nám objasní, jak vlastně vzniká nemoc, jak vzniká zdravotní problém.

V detoxikaci, která patří do celostní medicíny, je známo, že celý lidský organismus můžeme rozdělit do pěti okruhů. Každý z těchto okruhů je nazýván jménem vůdčího mateřského orgánu. Známe tedy okruh srdce, okruh plic, jater, ledvin a také sleziny. Tyto okruhy bychom stejně tak mohli označovat názvy jednotlivých prvků a pak bychom měli okruh dřeva, země, větru atd. Bylo by to však ještě nesrozumitelnější, než když použijeme jména orgánů.

Řekneme-li, že problém je ve slezině, pak pacienta napadne, že slezina je nemocná. Otáže se tedy, jakou že trpí nemocí a co může udělat pro to, aby se vyléčil. Možná přemluví lékaře, aby ho poslal na ultrazvuk, eventuálně krevní obraz, a když se dozví, že jeho slezina je nepochybně zcela zdravá, možná že ztratí k detoxikaci důvěru.

Nemáme jiný název, který by rozumněji vystihl to, co chceme sdělit. Na jedné straně víme, že skutečně můžeme hovořit o slezinném okruhu, tedy o orgánech tvořících jakýsi celek, který má pro nás logiku, protože tento celek je ovládán něčím, co nazýváme energií sleziny. Slezina však žádnou zvláštní energii nemá. Pravděpodobně nedisponuje nějakým neznámým druhem energie, a tak není jasné, jakým způsobem by slezina mohla další orgány, které jí podléhají, ovládat.

Slezina skrývá obraz psychiky

Jaká to je tedy informace, jaký je to obraz, který se pod pseudonymem slezina skrývá? Domnívám se, že jde o obraz, který můžeme nazývat zcela charakteristickým a typickým psychickým obrazem. Je to obraz, který hovoří o temperamentu příslušného člověka, o jeho emocionálních projevech, o chování a jednání, je to zkrátka kompletní obraz charakterizující jednání člověka.

Na informaci o našich psychických projevech reagují příslušné orgány. Porucha našeho zdraví vzniká někde v našem nitru, někde ve způsobu našeho chování, myšlení, emocionálních projevů, a šíří se do jednotlivých orgánů, které její podobu zachycují a reagují tak, jak bylo právě popsáno. Protože člověk je těmito psychickými atributy z velké časti vybaven již při narození a zčásti si jejich charakteristiku vytváří v průběhu svého života, jsou jeho nemoci vlastně předurčeny předem. Je tak určen jeho zdravotní osud a často i osud další, protože chování, myšlení a emoce rozhodují o úspěších a neúspěších a rozhodují o našem směřování – zda skončíme například v cizinecké legii anebo na místě bankovního úředníka. A tak vlastně tento obraz promlouvá do celého našeho života.

A protože je těchto obrazů pět a vzájemně se prolínají a mají velké množství variant, dá se říci, že jen málo osudů na světě se sobě podobá, protože naše individualita spočívá právě v těchto psychických projevech a v jejich kombinacích. Jinak se chová člověk tehdy, má-li kombinaci obrazu jater a obrazu ledvin, jinak, má-li obraz jater a obraz sleziny, a ještě jinak, půjde-li o játra a plíce. Zkrátka těch variant našich psychických obrazů a souvisejících zdravotních problémů je skutečně velké množství.

Příliš mnoho přemýšlení a zodpovědnosti

Budeme-li hovořit o obrazu sleziny, musíme se zmínit o tom, jak nás současná společnost tlačí do velké zodpovědnosti za své chování. Není proto výjimkou, že slyšíme, jak se dítě od malička učí několik jazyků, protože je přece zodpovědné za svůj dospělý život, a bude-li hovořit několika jazyky, vydělá si snáze peníze.

Dítě je poučováno, jak zodpovědně si musí počínat při jednání s lidmi, aby nebylo ohroženo pedofilem, jak musí přijmout vražedné tempo svých rodičů, aby nepřekáželo v životě, aby se přizpůsobilo správně tomu, co společnost vyžaduje od dospělého člověka. Od malička je dítě varováno, co jej v životě čeká, kam to může nebo nemusí dotáhnout, jak může skončit…

Psychika člověka je zkrátka vystavena nesmírnému tlaku, který vyžaduje mnoho přemýšlení, mnoho zodpovědnosti. Zároveň se od člověka očekává soucit a empatie, protože musíme přece soucítit s hladovějícími na celém světě, oběťmi zemětřesení či s odloženými psy. Jinak bychom nebyli člověkem.

Ale právě tyto tlaky společnosti a ještě mnohé další, kterými nechci nudit, znamenají, že obraz sleziny v nás je silnější a silnější. Energo-informační tlak na orgány, které ke slezině patří, je tudíž stále větší a větší, vznik ložisek je častější a ložiska pak produkují toxiny, jež mají za následek řadu nemocí.