Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Podléšku známe určitě všichni. Časně zjara rozkvétá v listnatých a smíšených lesích i na zahrádkách. Jaterník podléška (Hepatica nobilis nebo též H. triloba), slovensky pečeňovník trojlaločný nebo jatrník třílaločnatý je známý také pod lidovými názvy podlíška, podliška, jaterník, jatrník. Býval zařazován mezi sasanky, se kterými patří do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Naopak označení plicník je zavádějící, protože skutečný plicník (Pulmonaria) je z čeledi zcela jiné.
Podléška roste po celé střední Evropě, ale zasahuje i do Středomoří a Asie. V Karpatech je vzácnější. Roste ve světlých listnatých až smíšených lesích na půdách vápnitých až neutrálních, mírně vlhkých. Typické jsou trojlaločné kožovité listy na delších řapících tvořící listové růžice. Mohou být jednobarevné nebo i se stříbřitou kresbou. Květy jsou krásně modré, výrazné, rozkvétající před rozvitím listů. Většinou kvetou od března do dubna. Plně otevřené jsou za slunných dnů.
Podléška léčivá
V minulosti se často používala v lidovém léčitelství, o čemž svědčí i její název. Mathioli u podléšky uvádí: „Tuto bylinu nazývají latinsky Trifolium Magnum nebo Trifolium Aureum a také Hepatica, tj. jaterník, poněvadž, jak tvrdí, velice pomáhá játrům. Jest přirozenosti horké na prvním a suché na třetím stupni. Dodonaeus a jiní tvrdí, že více chladí, nežli zahřívá. Pití spanilé této rostliny jaterníkové otvírá zacpaná játra, vypuzuje moč a písek, vyčišťuje ledviny a měchýř. Jest velmi léčivá při zranění prsou, střev i jiných všelikých úrazů, neboť je svaluje a hojí. Stejný účinek má i voda z něho pálená. Jaterník trojlistý utlučený na prášek, vypitý v množství plné lžíce s douškem kyselého vína uzdravuje a léčí průtrže u mladých pacholátek, avšak musí při tomto nápoji vytrvati mnoho dnů, jak píše Baptista Sardus. „Také k zevnímu použití ji ve svém Herbáři doporučuje: „Tato bylina a její voda slouží proti všelikým palčivým otokům, polehčuje a ukládá bolesti, uzdravuje rány a vředy. Proplachování úst odvarem listí ve víně splaskuje osutiny úst a oteklost čípků a i mandlí.“
V dnešních knihách věnovaných léčivým rostlinám se občas podléška objevuje také, ale rovněž se někdy uvádí, že je mírně jedovatá! Například slovenská botanička a lidová léčitelka Ludmila Thurzová uvádí: „Drogu Folium hepaticae (listy) sbíráme bez stopek v době, kdy rostlina odkvetla. Obsahují saponiny, glykosid hepatrilobin, anemonol, třísloviny a další látky. Používá se jako expektorans (prostředky ulehčující odkašlávání) a cholagogum (prostředky podporující tvorbu žluče). Působí antibakteriálně při onemocněních jater, při chronické bronchitidě a tuberkulóze. Rostlina je ve větších dávkách jedovatá.“
Cenné sbírkové rostliny
Skromné a přitom velmi hezké podléšky zůstávají mnohdy ve stínu populárnějších prvosenek neboli petrklíčů. Ty právě podle nejrůznějších lidových rčení odemykají jaro. Když ovšem rozkvétají podléšky, jaro je opravdu tady. Na zahrádkách je však vídáme jen zřídka. Většinou za nimi musíme vyrazit do listnatých lesů. Přesto se podléšky pěstují, a dokonce se staly i předmětem sběratelství. Dokonce takové sběratelské vášně, že cena některých exemplářů dosahuje astronomických výšek.
Podléšky totiž nemusejí být pouze modré. Občas v lese můžeme vidět formy nejenom v různých modrých až fialových odstínech, ale také růžové a dokonce bílé. Velmi vzácně se objevují i rostliny s květy poloplnými nebo plnými. Zde další květní plátky vznikají přetvořením tyčinek. Takové rostliny jsou opravdovou vzácností a vyhledávají je právě sběratelé a specializovaní pěstitelé. Tyto odchylky se prodávají za nemalé peníze a jsou klenoty sbírek.
Kromě naší běžné, středoevropské podléšky (Hepatica nobilis nebo přesněji Hepatica nobilis var. nobilis) existují další variety, například Hepatica nobilis var. pyrenaica (Hepatica pyrenaica), Hepatica nobilis var. japonica (Hepatica japonica), Hepatica nobilis var. acuta (Hepatica acutiloba), Hepatica nobilis var. obtusa (Hepatica americana). Kombinováním těchto variet vznikají další možnosti. Japonské podléšky byly dovedeny téměř k dokonalosti. Existují rostliny jednoduché, poloplné i plné v barvách od bílé přes růžovou, červenou, modrou a fialovou až po zelenou a také vícebarevné. V našich venkovních podmínkách je však pěstovat, na rozdíl od ostatních zmíněných, nelze. Nejsou plně mrazuvzdorné.
Daleko snadněji můžeme pěstovat balkánskou podléšku (Hepatica transsilvanica), která je poněkud robustnější. Dokáže se šířit pomocí oddenků. Květy bývají nejenom trochu větší, ale i sytěji modré. Listy nejsou jednoduše trojlaločné, ale jednotlivé laloky mají ještě zoubky.
Velmi pěkné rostliny vznikly křížením obou druhů. Kříženec je označován jako Hepatica x media. Právě mezi těmito kříženci se najde poměrně dost zajímavých kultivarů.