Pitný režim a kvalita vody

kvalita pitne vody

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Naše tělo v dospělosti tvoří z 60% tělesné hmotnosti voda. Toto množství se v průběhu života mění – při narození je to 75 % a ve stáří 50 %. Voda má několik nezastupitelných funkcí: má na starosti transport transport (přenos živin, odpadních látek, tepla, elektrolytů, hormonů). Má nezastupitelnou roli při termoregulaci. Vytváří ochranný obal v okolí kloubů, míchy a mozku. Jako plodová voda obklopuje a chrání plod. Podílí se na udržování homeostázy a zajišťuje tak fyzikálně a chemicky stálé vnitřní prostředí těla.
Množství tekutin, které potřebujeme každý den vypít, je individuální. Záleží na mnoha okolnostech – věku, pohlaví, hmotnosti, okolní teplotě a vlhkosti vzduchu nebo také na tělesné aktivitě, kterou vykonáváme.

Jak vodu získáváme:

Část z ní je v potravinách, které sníme. Opět záleží na typu potraviny. Ve velmi tučných výrobcích je to 20 až 30 %, kdežto v ovoci, polévkách, omáčkách nebo zelenině 80 až 90 %. Oxidačním metabolismem organických makronutrientů vzniká v těle člověka 300 ml vody denně.
Kolik je toho třeba vlastně vypít?

Pokud to zprůměrujeme z různých zdrojů, tak nezbytný příjem vody se u dospělého člověka středního věku pohybuje v průměru 2,5 l denně (z toho 1,5 litru ve formě nápojů a 1 litr z běžné stravy). V odborné literatuře se uvádí, že by to mělo být 22 až 50 ml na 1 kilogram tělesné hmotnosti bez ohledu na okolní podmínky. U dětí je potřeba vzít do úvahy, že se dehydratují rychleji.

Vlastní pitný režim

Tím se dostáváme k vlastnímu pitnému režimu, který by měl zabezpečit, že příjem a výdej vody bude v rovnováze. Pokud voda chybí (stav dehydrataci), pak dochází k příznakům jako bolesti hlavy, únava, malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace, u dětí snížení schopnosti soustředění. Pokud je nedostatek tekutin dlouhodobý, může dojít k poruše funkce ledvin, vzniku ledvinových a močových kamenů, riziko vzniku infekce močových cest a podobně.
Nedostatečný pitný režim také může přispět k tvorbě otoků, vzniku zácpy, kruhů pod očima nebo celulitidy. Pitný režim je také například důležitý u syndromu hyperaktivního močového měchýře. Z hlediska přírodní medicíny je pitný režim důležitý pro očistu ledvin,
Pít je třeba průběžně, nelze zanedbání během dne řešit zvýšeným příjmem večer.

Co tedy pít?

Pitný režim má být složený hlavně z obyčejné pitné vody. Pít jen čistou vodu je skutečně to nejlepší, máte tak kontrolu nad tím, kolik cukru, umělých sladidel a barviv do sebe dostanete. Ale nemusíte pít jen čistou vodu, je možné ji občas kombinovat s minerálkou či neslazenými ovocnými šťávami či kvalitními džusy. U džusů jako zdroj je možné nejen sladké druhy ovoce (broskve, hroznové víno, hrušky), ale i ty vodnaté a méně sladké (meloun, ostružiny, borůvky, brusinky), osvěží vás i šťávy ze zeleniny (mrkev, řapíkatý celer, řepa).

Důležité je mít také vhodně složenou stravu a vyhýbat se stresovým situacím. Je třeba se vyhýbat některým nevhodným nápojům, jako jsou například slazené ledové čaje, bublinkové nápoje nebo kolové nápoje. Nadměrně sycené nápojů vedou k plynatosti, dráždí žaludek a zatěžují ledviny. Pijte průběžně během celého dne, po malých doušcích. Pokud se jedná o sportovce (či extrémní horko apod.), je možné doplnit pitný režim vhodnými iontovými nápoji. Do jisté míry ho může nahradit nealkoholické pivo (nikoliv klasické s alkoholem!). V horkých dnech není vhodné pít bez přísunu dalších tekutin kávu a silný černý čaj. Ke kávě si proto vždy nalijte sklenici vody. Nechce-li se vám sledovat etikety s údaji o tom, jaká minerálka obsahuje kolik a jakých živin, jednoduše vody střídejte. Pokud trpíte na vysoký tlak, hlídejte si příjem sodíku. Silně mineralizované vody jsou doporučovány při průjmových onemocněních a horečkách. Namísto počítání sklenek za den se řiďte barvou moči, která by měla být světlá. Podávané nápoje by neměly být příliš studené, mohou způsobit teplotní šok.

Nevhodné druhy vody z hlediska odborníků

Pozor na tvrdost vody, která je tvořena uhličitanem sodným a hořečnatým. Tvrdá voda může zvyšovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Totéž platí o kyselosti vody (V Japonsku prokázali souvislost mezi cévními chorobami a kyselostí vody). Nebezpečná je také chlorovaná pitná voda. Ta vzniká při zvýšeném výskytu organických látek ve vodě nízkomolekulární látky jako např. chloroform, chlorbenzen, heptachlor a celá řada dalších chlorovaných sloučenin u nichž byla prokázána genotoxická aktivita. Ve Finsku byla prokázána souvislost mezi pitím chlorované pitné vody a výskytem nádorů močového měchýře, konečníku, ledvin. Prokázány byly také nepříznivé účinky na reprodukci.

V pitné vodě se může vyskytovat dokonce arsen (i když se je obtížné to zjisti, ale je dobré to vědět). Jeho výskyt je spojen expozice je spojena s výskytem různých kožních lezí (pigmentace, keratózy, kožní nádory i zhoubné nádory. Arsenitany vykazují vysokou embryotoxicitu (poškození plodu v těle matky).

Přírodní minerální vody musí pocházet z ověřeného podzemního zdroje, který musí být schválen a pravidelně prověřován ministerstvem zdravotnictví. Kojenecká voda také pochází z chráněného podzemního zdroje, ale jsou na ni přísnější požadavky.
Bublinkové (sycené) minerální vody jsou nevhodné také proto, že uměle dodávaný oxid uhličitý nepřináší organismu nic, co by bylo k užitku. Plyn v zažívacím ústrojí také přispívá k nadýmání a říhání. Oxid uhličitý je odpadní produkt, kterého se naše tělo musí vlastně neustále zbavovat

Ovšem, pokud by člověk pil jen pil výhradně minerální vody, dostalo by se do jeho těla příliš solí, hlavně sodíku. Pro těhotné a kojící ženy platí, že by si měly vybírat minerální vody s vyšším obsahem draslíku a vápníku. Obsah sodíku by si měli hlídat hlavně kardiaciLidem, kteří jsou dušní a trpí otoky se nedoporučují minerálky vůbec, výjimečně by je měli pít ti, kteří mají sklon ke vzniku ledvinových kamenů.

Občas se najdou nadšenci, kteří chtějí také pít jako doplněk pitného režimu demineralizovanou (purifikovanou, destilovanou) vodu. Ta ovšem nemá charakter pitné vody a její pravidelnou konzumaci nebo jednorázovou konzumaci ve větším množství nutno považovat za zdravotně rizikovou
Destilovaná (nebo také deionizovaná) voda má nulový příjem vápníku a hořčíku vodou. Nelze také doporučit vodu obohacenou kyslíkem. Za bezpečnou koncentraci kyslíku v pitné vodě lze považovat hodnoty do 25 mg na litr. Přírodní čistá voda má nejvýše okolo 10 mg kyslíku/ litr.
Zvýšené sycení kyslíkem znamená riziko oxidačního stresu a jeho cytotoxického působení. Výrobci kyslíkem obohacené vody dosud nepředložili žádnou vědeckou studii, která by bezpečnost vyšších hodnot kyslíku ve vodě (při běžné konzumaci) potvrdila
Je ovšem třeba dalších odborných prací, které by potvrdily či vyloučily potenciální fyziologický a toxický efekt vody obohacené kyslíkem.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.