Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Článek upozorňuje na způsoby podpory imunitního systému zdravým životním stylem a pozitivním myšlením a dává konkrétní návody na čištění našeho vědomí.
Moderní medicína učí, že základem imunitního systému člověka je střevo. Jeho funkce vstřebávání a vypuzovací. Jeho symbiotická spolupráce všech osídlenců a nás samých. A když součinnost zklame a střevo se rozstůně, stůně tím velký kus člověka.
Jak si pomoci?
Fyzicky určitě tak, že dbáme o správnou životosprávu: respektování biologických hodin (viz.“Fit pro život“ autorů Diamondových), pitného režimu, nepřekombinování jídel na jednom talíři, akceptování acidobazické rovnováhy jídelníčku a hygienických zásad obecně.
A energeticky? Myšlenka, ta patří do oblasti energie. Je rozdíl, jestli jíme s chutí a dobře naladěni, nebo jsme do jídla nuceni či „otravováni“ negativními informacemi. Ale i mimo dobu jídla záleží na stavu našeho myšlení. Tak se na to chvilku podívejme.
Imunita je odolnost vůči nemocem, obrana celistvého organismu proti agresorovi. Spočívá v účinném vyhledávání útočníka a jeho likvidaci. Tělo má tuto filozofii. Kdy je porušena? Jak jsme si to zavinili? (To nám nikdo jiný zvenčí nezavinil…) Proč někdo trpí autoimunitním poškozením?
Člověk je samostatně myslící a cítící duchovní, duševní, energetická a fyzická bytost. Tyto jmenované složky se musí nalézat v harmonické spolupráci, nikoliv v konfliktu. Neboť nemoc je stav konfliktu mezi nimi.
Jak si to způsobujeme? Přejeme si např. být zdraví a duševně schopní, ale navenek- před lidmi a sebou „moderně“ prohlašujeme, že jsme blbci, tedy duševně neschopní jedinci. A děláme to při malicherných nezdarech dvacetkrát denně. No řekněte sami, jestli si nenadáváte za každé rozlité káva, za každý pozdní příchod, chybičku v účtech, a to sobě i druhým lidem? Stokrát nic umořilo osla, jak říká lidové úsloví. A Váš imunitní systém si postupně navyká na nový program, jestliže tvrdíme soustavně něco o neschopnosti. Jak se potom můžeme divit, že sami v sobě nerozpoznáme ani to, kdo je útočník a kdo patří mezi domácí? Proč naše tělo říkalo tisíce let viru HIV „Stop, ty do mě nepatříš“? A proč ho nyní nerozpoznává? Vždyť se s ním setkávalo i v minulosti….
Jak tedy čistit svůj myšlenkový proud? Třeba následovně. „To jsem ale trouba. Ne, zpět. Odpouštím si to. Hned to půjdu utřít (opravit,..)“ Také pochvaly pomohou. Vnitřně chválit můžeme činnost svoji i svých bližních. I orgány nebo jejich soubory – ve snaze je podpořit. Kalendář Krásná paní zpracovaný zřejmě podle knihy Neznámá noc Luny (Paunggerová- Poppe) nám v tom poradí.