Perthesova choroba

Perthesova choroba (Morbus Perthes) je starší, ale stále použivaný název. Označuje složitý proces nekrotického rozpadu kyčelního kloubu a následný proces jeho regenerace. Z dosud neznámého důvodu se z kyčelního kloubu ztrácí krevní zásobení a pak se chybně utváří hlavice a jamka kloubu. Osifikační centrum hlavice kosti stehenní podlehne nekróze, je resorbováno a postupně přestavěno v živou kost.

Projevuje se to bolestí, kulháním, svalovými křečemi. Bolest se přenáší dolů na stehna i kolena a do boku, trvá několik týdnů i měsíců. Vyskytuje se u dětí od 4 až do 10 let, častěji u chlapců.

Během růstu se s tímto procesem kost vypořádává a kostní tkáň dorůstá, ale kloub je křehký a citlivý, může zůstat v deformované formě, a proto je třeba zajistit, aby dorostl do správné velikosti a tvaru. A to je hlavní léčebný cíl – zajistit správnou polohu kloubu – postavení hlavice a jamky, aby hlavice kloubu správně seděla v jamce.

Léčebný postup je vždy individuální, v komplexu dlouhodobého horizontu se vyskytnou různorodé faktory, které léčbu ovlivňují. Podle toho se volí léčba chirurgická, konzervativní, pobytová v sanatoriu, kdy malý pacient musí být upoután dlouhodobě na lůžko se zachovaným obdukčním postavením (nohy od sebe) pomocí zevních aparátů a bandáží. Nejznámější bandáží je tzv. Atlanta dlaha, která umožňuje chůzi a běžnou denní aktivitu, podmínkou nasazení bandáže je uvolnění addukční  kontraktury a věk do 6 let. Bandáž se nosí minimálně 12 měsíců.

V léčení převládl způsob tzv. „containment” terapie, zavedený R. B. Salterem, podstatou je zanoření tvárné hlavice kosti stehenní po celou dobu hojení do kulového prostoru acetabula (jamky) tak, aby nemohlo dojít při přestavbě hlavice k její deformaci. Operační způsob léčení je v současnosti u nás i v zahraničí široce používán. Je tak možno zkrátit dobu nezbytného klidu na lůžku a vyřazení dítěte z normální aktivity a minimalizovat riziko vzniku sekundární artrózy kyčelního kloubu.

Pobyt na lůžku v abdukci patří již k minulosti, je však možno se s ním stále ještě setkat – nevýhodou je psychické trauma, snížená aktivita, odloučení od rodiny…

Velmi vhodná je balneoterapie, perličkové koupele, elektroléčba okolních svalů, magnetoterapie, která podporuje a urychluje hojení, rehabilitace pod kontrolou rehabilitačního pracovníka, masáže.

Pro výsledek platí přímá úměrnost: čím pozdější věk nástupu onemocnění, tím těžší průběh a horší konečný výsledek. Špatný výsledek spočívá v omezení rozsahu pohyblivosti, v kulhání z deformity kloubní i ze zkratu končetiny.

 

Zpět nahoru