Pelyněk pravý (Artemisia absinthum)

cm bylinky3

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Pelyněk pravý je vytrvalá, hořce aromatická, až 120 cm vysoká stříbrně chlupatá bylina z čeledi hvězdicovitých (Asteracea). Vytváří bohatá květenství z drobných žlutých úborů. Pro farmaceutické účely se využívají listy a kvetoucí nezdřevnatělá nať. Jeho jméno je možná odvozeno ze jména řecké bohyně Artemis. Rovněž je také možné, že je dovozeno ze řeckého slova artemés, které znamená čerstvý nebo zdravý. Ve slovanských zemí měl celou řadu dalších názvů jako je pelun, pelyň, polének či palina.

Původně zřejmě jen v západní Asii, jižní Evropě a v severní Africe, v současnosti roste vedle původního místa rozšíření v téměř celé Evropě, v Severní i Jižní Americe i na Novém Zélandu. V ČR se vyskytuje roztroušeně, místy (zejména v teplých oblastech) až hojně. Mezi hlavní účinné látky patří silice a hořčiny. Nať pelyňku se používá vnitřně při anorexii, dyspeptických potížích a dyskinezi žlučových cest.

Některé zdroje uvádějí, že se používá v pediatrii při funkčním psychogenním nechutenství, vždy ale jen jako součást léčivých směsí. Pro příslovečně výjimečně hořkou chuť je těžko snášen a proto bývá většinou součástí léčivých směsí s jinými bylinami jako jsou například máta nebo fenykl. Pelyněk, stejně jako jiné rostlinná amara nesmí být podáván při překyselení žaludku, zánětlivých onemocněních žaludeční sliznice a také nesmí se užívat při žaludečních a dvanáctníkových vředech. Nesmí se užívat při kojení a v těhotenství, maximálně jen po předchozím schválení lékařem. Vysoké dávky mohou vyvolávat bolesti hlavy, závratě, zvracení, silné průjmy, městnání moči, křeče a později ochabnutí kosterního svalstva.

Účinná látka thujon, která se dá z něho izolovat, má neurotoxické účinky, proto je používání silice z pelyňku omezeno nebo zcela zakázáno. Pelyněk pravý se podobně jako pelyněk černobýl používá jako koření. Z pelyňku pravého se vyráběl známý alkoholický nápoj absint. Vzhledem k tomu, že jeho časté užívání nezřídka vedlo k těžké závislosti, pomatenosti a někdy i demenci, je jeho výroba v současnosti v celém (nebo téměř celém?) světě zakázána (absint dnes běžně dostupný v obchodech neobsahuje již ty látky – tj. zejména thujon a další silice – pro které byl dříve tak oblíben, neboť pelyněk se při jeho výrobě již ne louhu-je v alkoholu, ale jen v teplé vodě, v níž je thujon nerozpustný). Ve velmi malém množství se ale dodnes přidává do některých likérů a do vermutu.