Pavel Sobek o rozzáření srdce a komunikaci s vyššími světy

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

K rozhovoru pro Celostní medicínu dnes přijal pozvání regresní terapeut, pedagog a spisovatel Pavel Sobek. Ptám se ho, jak rozvinout intuici a přijímat vhledy z širšího vědomí. Řeč bude také o channelingu a o tom, zda a jak můžeme informace z jemno-hmotného světa ověřovat.

Pavle, co bys poradil člověku, který by si přál dostávat informace z vyšších úrovní vědomí?

„První věc je začít se věnovat meditaci nebo přímo kontemplaci. Pokud možno seriózním způsobem pod vedením zkušeného učitele. V kombinaci s meditací pomáhá také otevření a práce na úrovni srdeční (duchovní) brány – nebo chceš-li, srdeční čakry. Lze to postupně zvládnout meditačním tréninkem.“

Co je vlastně intuice?

„Intuice jako dovednost nebo schopnost nepatří k typicky mužským kvalitám. Lepší dispozici k práci s ní mívají většinou ženy. Dá se rozvíjet tím, že se naučíme spíše hluboce přijímat, než abychom se někam mužsky „hnali „, „probourávali“, nebo něčeho dobývali.

Intuice je určité nenásilné zaměření (a v něm uvolnění) směrem na téma, případně nějaké místo, nebo určitý pocit.

A my se můžeme dostat dokonce za intuici. Pak mluvíme o duchu, hlubší duchovní schopnosti vhledu, pochopení, hlubinného vnímání. Duch je bytí ve stavu, který nelze tematicky sevřít – na této úrovni jsme netělesná bytost, která projevuje záměr a vůli hlouběji, než když chceme něco na úrovni běžného ega. Například anděl je duchovní bytost, která ač má svou individualitu, přesto je součástí těžko omezitelného duchovního světa andělů, Království nebeského, nikoli astrálních úrovní.

Jak se díváš na automatické psaní a automatickou kresbu? Jak může mít člověk jistotu, s kým komunikuje? Nemůže to být někdy nebezpečné?

Automatická kresba a automatické psaní patří do nepřímých duchovních komunikací. To značí, že se dotyčný stává prostředkem pro záznam odněkud, většinou je na někoho napojen. Ten, kdo kreslí nebo zapisuje, je pak nástrojem pro někoho z duchovního světa. Vzácně bývá, že se automatická kresba děje jako jeho přímý stav hluboké vnitřní inspirace vlastního přesahu a aktivity ducha.

Souhlasím s tím, že pokud nemáme metodu, jak si od srdce posvítit na toho, kdo nás vede, tak jsme vydáni všanc.“

Je vůbec v silách člověka ověřit si, s kým komunikuje?

„Myslím si, že je.“

Jak?

„Pokud někdo říká, že odněkud získává informace, tak by měl jít po této lince a pokusit se rozsvítit srdeční čakru. Pak se pokud možno směrem dolů uzemnit a spojit s Matkou zemí. A zároveň čistou vertikálou s nebeským zdrojem, někdo by třeba řekl s Bohem.

Vždy bychom měli poslat výzvu ke zdroji kreseb, který k nám promlouvá. Otázkou je, jestli zachytíme odpověď, která k nám přijde.“

Jak si ale ověřit, že to celé není jenom výplod naší fantazie nebo našeho podvědomí?

„Můžeme požádat někoho druhého, aby se do komunikace zapojil taky a viděl ji ze své strany. Pokud by několik lidí vnímalo totéž, je už větší pravděpodobnost, že je to určitá prověřená duchovní skutečnost. Kdyby jich bylo sto, tak je to téměř jisté.“

Ptám se proto, že internet a knihkupectví jsou zaplaveny množstvím knih, ve kterých autoři tvrdí, že přijímají svá poselství z vesmíru, od andělů, Plejáďanů nebo od samotného Boha. Často jsou to ale, podle mého názoru, texty velmi nízké či pochybné kvality. Opravdu dobrých informačních zdrojů je velmi málo…

Vidím to podobně. Souhlasil bych, že 90 – 95 % channelingových informací by si žádalo minimálně prověření. Pokud to nejsou přímo bláboly nebo „astrální směsice pravdivosti a klamu“.

Channeling znamená, že se stávám kanálem pro někoho na druhé straně. Anděl nebo archanděl nepotřebuje channeling. Channneling potřebují většinou lidé nebo astrální bytosti. Pokud chce někdo komunikovat napřímo, tak se má jako duše (duch) rozzářit. To znamená zvýšit vlastní aktivitu ducha, jeho potenciál světla a lásky, a dostat se o podobného stavu jako je ta bytost, se kterou chce komunikovat. Dostat se tam rozzářením. Pak je samozřejmě otázkou, jestli zachytí odpověď.“

Pavle, prozraď nám, prosím, na závěr, jak to máme udělat. Jak se můžeme rozzářit?

„Mně metodu rozzáření připomněli dva moji učitelé. Jeden učitel byl mistr tibetského buddhismu a druhý zakladatel české linie regresní terapie. V prvním případě šlo o rozzáření prvotního potenciálu v srdeční čakře (spojeného se zvukem Á), ve druhém případě bylo rozzáření srdce signálem otevřenosti, soucitu a lásky ke komukoliv a práce na úrovni ducha, která značí zpracovat si svá traumata nebo pomoci zpracovat traumata druhého.

Rozzáření je výrazem, že jsem na chvíli ustoupil ze svého ega. Je to stav ducha, nikoliv ega. Dostat se do tohoto požehnaného stavu se můžeme tak, že spočineme v nebeském paprsku, v naší duchovní vertikální ose vzpřímenosti. Vizualizujeme si přímou vertikálou k Matce zemi a přímou vertikálou k nebeskému Otci. Jako když stojíme v nebeské-pozemské ose.

Jsme si vědomi, že se nacházíme v zemské inkarnaci a zároveň, že jsem součástí něčeho širšího, co bychom mohli nazvat dimenzí Jednoty, stavem Sjednocení. Jde pak o čisté uvědomění a propojení v srdci na této nebeské-pozemské ose.“

Pavle, moc Ti děkuji za inspirativní rozhovor.

Doporučujeme knihy o osobním rozvoji.

Webová stránka Pavla Sobka: dusesvit.cz