Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Je pravdou, že žárlivost patří ke vztahu a lásce, nicméně je třeba vycítit její správnou míru. Zdravá žárlivost vztah obzvláštňuje, udržuje v něm napětí. Psychologové takovéto žárlivosti říkají taky situační a jistě jste jí zažili i vy: když se váš partner za někým na ulici otočil, když hovořil o své kolegyni?
Objasněním situace či chování partnera se žárlivec uklidní a život dvojice pokračuje v příjemné atmosféře dál. Ne však v případě, když se setkáte s patologickým žárlivcem: „Kde jsi byla tak dlouho? Opozdila ses! Proč se tak usmíváš, na koho myslíš? Vidím ti to na očích! Co chtěl od tebe ten chlap? Víš, komu můžeš říkat, že se tě ptal na cestu…“ Soužití s ním připomíná spíše policejní stát nežli láskyplný vztah.
Jenomže, jak žárlivce odhalit na začátku vztahu a vycítit, dokud není pozdě? V prvním období zamilovanosti je přece také úžasné partner chce vědět o všem, co jsem dělala, o čem sním, je to tak romantické, že mě chce před všemi chránit a mít jenom pro sebe…
Když máte nasazené růžové brýle, naslouchejte alespoň názory rodičů, přátel anebo známých na vaši novou známost. Právě jejich nezaujatost přináší úhel pohledu, který není předpojatý a odhaluje takové aspekty, které zamilovaný člověk nevidí nebo si neuvědomuje (nebo nechce vidět). Varovným signálem žárlivosti může být taky to, když partner od začátku vztahu nepřiměřeně zdůrazňuje věrnost jako jediný předpoklad a záruku fungování vztahu. Zajímejte se i o jeho původní rodinu: když žárlí otec, často bude žárlit i syn.
Na pozoru by jste se měli mít i tehdy, když vám partner odevzdává vaše dopisy již otevřené, s různým zdůvodněním, že si třeba myslel, že vám přišlo něco důležitého z úřadu, co je třeba rychle vyřídit a tak to otevřel, nebo vám uklízí nepořádek v kabelce, zejména když spíte nebo jste ve sprše, případně čte vaše sms zprávy v mobilu.
Buďte však opatrná, aby jste záminku k žárlivosti nevyvolávala vy sama, i když nechtěně, např. tím, že býváte opravdu delší dobu v práci bez relevantního zdůvodnění, když se do práce obléknete své lepší šaty, máte schůzky, o kterých partner neví. Samozřejmě, že jistá dávka soukromí je ve vztahu velice potřebná, avšak partner by neměl zůstat zcela bez informací. To pak dává prostor na nepatřičnou fantazii, která žárlivosti může přihrát.
A jak vlastně žárlí ženy? Jedny žárlí nesystematicky – něco je napadne, udělají scénu, obviní muže, a když se situace vysvětlí, za chvíli je to přejde. Druhým typem jsou ženy, které žárlí v tichosti, bez „italských scén“, avšak pracují na tom, aby muže zmanipulovaly a odstavily ho od přátel a zálib. Muži – žárlivci se naopak chovají jako policejní vyšetřovatelé, systematicky sbírají důkazy, obviňují, kontrolují, vyhrožují.
A jak se bránit žárlivosti? Jak v hollywoodskem filmu: s teroristy se nevyjednává. Základem žárlivosti je totiž fakt, že nevěra je možná a dá se utajit, věrnost se nedá dokázat. A s tím se žárlivec neumí smířit: „No, dokaž mi, že jsi nebyla nevěrná?“ Čím víc vysvětlujete, tím bujněji mu pracuje fantazie. Doporučuje se nereagovat na žárlivé výstupy, omezit se na stručné, krátké a logické odpovědi, jinak se dialog změní na výslech a hádku.
Když tato strategie nezabere, třeba přejít k činu. Jsou žárlivci, kterým pomůže, když někdo žárlí na ně. Často je totiž příčinou jejich chování nízké sebevědomí, i když navenek vystupují jako „mistry světa“. V některých případech může být účinnou hrozba: „Buď se svoji žárlivostí budeš něco dělat, nebo rozchod. Buď mi budeš věřit, nebo rozchod.“ Taky pomáhá psychoterapie. Při patologické žárlivosti, stejně jako třeba u alkoholismu nebo drogové závislosti, jde o psychickou nemoc, kde se v rámci odborné pomoci pracuje se žárlivcem na posílení jeho sebevědomí, učí se novým vzorcům neagresivního chování a fungování v rámci partnerských vztahů.