Pampeliškový kořen a káva z něj 

pampeliskova kava

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Pampelišky jsou tuze tvárné byliny, nejenže vesele dekorují trávník, mimo svůj okrasný efekt vykazují také léčivý účinek. Od kořene přes list, až po svůj plně rozvitý květ. Pampelišky zbožňovali také naši předkové, kteří je hojně využívali v domácí lékárně, ale také kuchyni. Milé jsou lidové názvy, kterými předci pampelišku častovali, ať už se jedná o hadí mlíčí, husí kap, lucerničku, lví zub, pamprlici, plesku, plešku, nebo smetaník. Zajímavý je také původ slova pampeliška, který pramení ze slova pléška. Jakmile květ dozraje v semínka, do kterých se opře vítr, zůstane jen lysina tzv. pleška.

Z pampelišek lze posbírat kořen, list, ale také květ, který můžeme například vymacerovat do léčivé tinktury. Předmětem sběru však bývá především kořen, na který se vydáváme nejlépe po dešti, kdy jej lze snadněji vyprostit z půdy. Pampeliškový kořen bývá až půl metru dlouhý, nelze mu odepřít křehký charakter, proto je třeba vyrývat jej opatrně a následně omýt pod tekoucí vodou, otřepat a před usušením podélně rozkrojit. Kořen je na povrchu černohnědý, na lomu světlý. Sbíráme-li kořen s natí, upřednostňujeme dobu kolem druhé hodiny odpolední, vydáme-li se pro změnu na sběr listu, činíme tak mezi polednem a čtrnáctou hodinou.

Léčivé vlastnosti smetanky lékařské alias pampelišky

  • povzbuzuje trávení,
  • působí močopudně a žlučopudně,
  • příznivě ovlivňuje metabolismus,
  • účinné látky povzbuzují funkci jater, žlučníku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů,
  • s úspěchem se též používá při léčbě močových a ledvinových kamenů, chronické únavě, diabetu,
  • působí proti degeneraci kostí a chrupavek,
  • výrazné antirevmatikum,
  • vstřebávání mozkových edémů nejrůznějšího původu,
  • vyvolání menstruace,
  • květ čistí krk od hnisu,
  • nálev z květů zesvětluje pihy,
  • zevně pak bylina slouží k omývání aknózní pleti a hemoroidů.

Káva ze smetanky lékařské

Vrátíme-li se zpět k pampeliškovému kořeni, který vyrýváme na jaře či na podzim, zkusme si jej představit nejen jako výtečný prostředek k posílení jater, ale také jako základ oblíbených kávovin. Neboť právě z kořene pampelišky lze pražením získat vynikající, chuť kávy připomínající kávovinu, jenž má, podobně jako i odvar z něj, silný léčivý účinek. V časech nouze, ale též v dobách, kdy byla káva nesmírně drahou záležitostí, si český lid chystával nejrůznější náhražky, ať už z žaludů, kořene čekanky, řepy, krup, či šípkových jadérek. Ta se mimochodem přidávala také ke klasické zrnkové kávě, díky čemuž nápoji propůjčila jemný odlesk vanilky.

Jen pro zajímavost – káva jako taková proniká do Evropy až někdy kolem roku 1554, přesněji do Cařihradu, do střední Evropy se dostává o dalších 150 let později, a to koncem 17. století. První kavárnu naplněnou vůní čerstvě upražené kávy otevírá v Praze r. 1714 jistý Arab Giorgio Diodato Damascenus. V etnologickém časopise Český lid z roku 1908 se můžeme dočíst o panu Damascenovi toto: „Pro nedostatek peněz však, jichž mu k zařízení kavárny nevyhnutelně bylo zapotřebí, chodil prý, jak se praví, ve svém pestrém orientálském oděvu ulicemi pražskými, okolojdoucím v malých, ozdobných nádobkách již připravenou kávu prodávaje. Naschrániv si po létech pilností svou v prodávání kávy již připravené takového jmění, jež ku zřízení kavárny postačovalo, zřídil konečně roku 1714 nedaleko malostranské věže mostecké kavárnu, která na počátku toliko od přátel jeho, později ale i od jiných Pražanův velmi pilně navštěvována byla.“ Jaký to musel být úžasný pocit, když prakticky začínal s něčím, co v české zemi nemělo obdoby. Do té doby byla káva pouze lékem, užívala se na předpis, zejména u lidí s únavovým syndromem, „zastuzenou slezinou“ či „rozlitou žlučí“. Až do roku 1811 bylo téměř nemožné kávu kdekoli koupit. M. Úlehlová-Tilschová ve své knize Česká strava lidová píše: „Který kupec chtěl v Praze kafe dostati, musel míti od doktora nebo felčara vyznamenání těch lidí, kteří ve městě pro zkrácení svého zdraví bez kafe býti nemohou, a tak je dostal na prodej.“

Není tedy divu, že se kávoviny těšily takovému věhlasu, a to i poté, co již šlo kávu zakoupit v jakémkoli běžném hokynářství bez lékařského předpisu. Tehdy, sic plošně dostupná, je velice nákladná a drahá a prostý lid si ji tak může dovolit pouze o svátcích, nedělích a při narozeninových oslavách. Mnohé hospodyně tedy stále berou za vděk kávovinovou náhražkou z již zmiňovaných žaludů, čočky, hrachu, šípkových jadérek. Podobně se užívaly také plané třešně, které se sušily, pražily a posléze i s peckou tloukly na kávu. Největší oblibě se těšily ječné kroupy, které hospodyně sypala cukrem a poté sama doma pražila, případně se daly také zakoupit v krámě a doma pak jen dochystat.

Prostý lid pak vyrážel na kořen smetanky lékařské, ze které chystával chuťově povedený kávovinový nápoj. Takto připravený, jemně nahořklý mok, oplýval rovněž zajímavými zdravotními účinky, kdy zmiňme například:

  • posílení činnosti jater, ledvin, žlučníku, močového měchýře,
  • protirakovinný účinek,
  • detoxikace organismu,
  • podpora imunitního systému,
  • regulace vysokého krevního tlaku, cholesterolu.

Pampeliškovou kávu lze běžně zakoupit, nicméně budete-li si ji přát uchystat sami, níže dokládám jeden z mých nejoblíbenějších předpisů a postupů.

Kávovina ze smetánky lékařské

  • 500 g kořene smetánky lékařské

Na kořeny vyrážíme nejlépe po dešti, kdy rozmočená půda vydává snáze své poklady. Doporučuji s sebou vzíti špičatou lopatku, kterou kořen snadněji vydolujeme ze země. Jakmile jich máme zhruba půl kila, odneseme si je domů, kde je pečlivě omyjeme, stáhneme z vrchní hnědé slupky, nakrájíme na kolečka a necháme několik hodin louhovat, abychom je zbavili hořkého mléka. Vodu dle možnosti několikrát vyměníme. Následně pokrájený kořen osušíme, opražíme na pánvi, nejlépe tak, že s pánví rovnoměrně pohybujeme, aby nedocházelo k spálení budoucí kávoviny. Jakmile jsou kousky kořene všechny hezky hnědé, vložíme je do mlýnku na kávu, umeleme na prášek. V průběhu mletí ucítíme velice příjemný kávový odér. A máme uděláno a máme hotovo. Smetánkovou kávovinu uchováváme ve vzduchotěsné dóze, kdy na jeden šálek kávy použijeme jednu čajovou lžičku prášku, který zalijeme 250 ml vroucí vody. Několik minut louhujeme, přecedíme, dochutíme dle svých gurmánských preferencí.

Nyní je již na sběr kořene pozdě, nicméně podzim na sebe nenechá dlouho čekat, abyste i vy pak vyrazili ven a něco z toho zázračného podzemního bohatství si nasbírali a posléze též upražili. Nyní si užijme sběr černého bezu, lípy, tužebníku jilmového, případně též jitrocele.

 

Článek na téma PAMPELIŠKOVÝ KOŘEN NA PODPORU JATER A LEDVIN si můžete přečíst ZDE.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.