Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lidská paměť může být velmi záludným pomocníkem. Jakou barvu mělo triko člověka, kterého jste dnes ráno potkali u pokladny v obchodě? Přešlo přes semafor jako druhé v pořadí auto modré nebo zelené? Co jste měli na večeři minulý týden v úterý?
Kvantitativní poruchy paměti
I když je obtížné rozlišovat uměle potíže s pamětí na kvantitativní a kvalitativní, velice dobře toto rozdělení ukazuje dva velké okruhy, se kterými se při poruchách paměti můžeme setkat. Při kvantitativních poruchách je postiženo množství zapamatovaného materiálu.
Hypomnézie
Při hypomnézii si pamatujeme mnohem méně, než je obvyklé. Nemusí to znamenat nutně poruchu nebo nemoc. K hypomnézii inklinujeme často ve stavech únavy, vyčerpání, nebo naopak bujarosti, nebo situacích, kdy jsme vystaveni množství podnětů a nestíháme je zpracovat; když jsme smutní, zahloubeni do svých myšlenek; nachlazeni, bereme nějaké léky, které ovlivňují naši pozornost apod.
Hypermnézie
Na druhém konci kontinua stojí hypermnézie, neboli nadměrná paměť. Mohlo by se zdát, že mít hypermnézii je skvělé. Nemusí tomu tak být vždy. Kdo z nás by si chtěl pamatovat každou nepodstatnou nebo nepříjemnou drobnost, vzpomínku na situaci v naší minulosti, kdy jsme se cítili trapně, zahanbeně, smutně, nazlobeně. Jsou věci, které zkrátka nepotřebujeme a ani nechceme mít uskladněny v paměti. Navíc při hypermnézii si sice toho člověk pamatuje hodně, často je to však na úkor přesnosti. Tyto vzpomínky můžou být často zkreslené, pokroucené, nepřesné, s chybějícími detaily, takže v konečném důsledku se o ně beztak nemůžeme moc opřít.
Amnézie
Amnézie je porucha paměti, kdy si člověk nepamatuje určitý obsah, vzpomínky, materiál, obvykle za určitý časový úsek. Vyskytuje se při poruchách vědomí, delirantních stavech, intoxikacích psychoaktivními látkami (alkohol, drogy, léky), při silných afektivních stavech, kdy jedinec pod vlivem silných emocí ztrácí vědomou kontrolu nad svým jednáním (tzv. patický afekt) a velmi často se vyskytuje např. při úrazech hlavy nebo při neurologických nemocech (např. nádor, který zasahuje paměťová centra). V případě, že si pacient nemůže vzpomenout na určité, různě dlouhé období před úrazem nebo kritickým nárůstem nádoru, mluvíme o amnézii retrográdní. Pacient si např. nepamatuje, kdo je, jak se jmenuje, nepoznává známé a blízké osoby, neví, co se stalo před tím, než ukopnul, upadnul a udeřil si hlavu, nepamatuje si buďto celé, různě dlouhé období, příp. si nepamatuje určité izolované části (tzv. ostrůvková amnézie). Méně častá je anterográdní amnézie, kdy si pacient nevzpomíná na období po kritické události (např. co se stalo po tom, co jsem upadnul a udeřil jsem si zátylek, jak jsem se dostal domů nebo do nemocnice? Co se stalo poté, co jsem na diskotéce vypila drink, co mi dal nějaký neznámý člověk? Asi v tom nápoji byly nějaké drogy nebo omamující léky, ale vůbec si nevzpomínám, co bylo pak, až když jsem se probrala před domem na lavičce.) Podobným stavem jako ostrůvková amnézie je amnézie disociativní, při které si jedinec z předchozího období pamatuje relativně všechno nebo různé jiné detaily, nepamatuje si však některé izolované části, které se často týkají nějakého silně stresujícího nebo psychicky traumatizujícího zážitku, např. detaily přepadení, znásilnění apod.
Zatímco v některých situacích je možné paměť posilovat správnou životosprávou a psychohygienou (dostatek spánku, vyhýbání se stresu, trénování paměti např. tím, že se nebudeme tak často spoléhat na kalkulačku a diář, ale pokusíme se sečíst hodnoty sami, sami se pokusíme vzpomenout, co jsme měli na nákupním lístku), jindy můžeme využít různé doplňkové výživové produkty, které působí na lepší paměťovou výbavu, zlepšují zapamatování a vybavování nově naučeného materiálu. Avšak v takových případech, jako je amnézie (retrográdní, ostrůvková nebo disociativní), je často nevyhnutelná odborná lékařská a psychologická pomoc.