Oxidační stres a superoxid dismutáza: jak fungují antioxidanty?

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Antioxidanty jsou látky, které nás chrání před oxidačním stresem. Některé přijímáme prostřednictvím potravy, jiné si pro změnu tělo samo vyrobí. Pokud bychom totiž byli závislí pouze na antioxidantech přijímaných stravou, daleko bychom v životě nedošli. Vytvoříme-li však „ideální“ podmínky, tělo je schopno vyrábět samo. A to i zmíněné antioxidanty. Jakou úlohu sehrávají antioxidanty v těle? A jak s nimi souvisí oxidačně-redukční potenciál, který je jim vlastní? O tom všem v dnešním článku.  

Zákeřné volné radikály 

Dříve než zabrousíme do vod přívětivých antioxidačních bojovníků, nasnadě bude vysvětlit pojem volného radikálu, který s nimi souvisí. Volný radikál řadíme na seznam vysoce reaktivních částic, které jsou charakteristické jedním nebo vícero nepárových elektronů. Pokud výše zmíněný text polidštíme, přijdeme na to, že onen chybějící elektron budou radikály hledat ve zdravých buňkách, které budou napadat a svým způsobem ničit. Tento stav je možné označit za patologický. Nicméně, nastat může i taková situace, kdy nám ony radikály budou vlastně pomáhat. Tato situace je však pevně dána rovnováhou mezi antioxidanty a volnými radikály. Pokud dojde k porušení této křehké rovnováhy, vzniká pojem zvaný oxidační stres.  

Co je to oxidační stres?

Celé kouzlo spočívá v tom, že antioxidanty nabízí právě ten chybějící elektron. Pokud tedy antioxidant na nějaký radikál narazí, elektron mu předá a tím jej také neutralizuje. Ideální stav, že? Jenže co se stane, pokud k tomuto ideálnímu stavu nedojde? A antioxidanty v těle například chybí? Tehdy dochází k tzv. oxidačnímu stresu, který může vést k poškození tkání.  

Dlouhodobý oxidační stres se může projevit nemocí: 

• Úzkost či deprese,  
• Zánětlivé procesy v těle a autoimunita,  
• Alergie, 
• Ateroskleróza,  
• Onkologická problematika, 
• Alzheimer, Parkinson,  
• Chronický únavový syndrom.  

Jak vznikají volné radikály?  

Ve své podstatě jsou vedlejším produktem látkové výměny, vznikají také během působení záření, ať už toho slunečního anebo rentgenového, dále narůstají po přílišné fyzické námaze či během nemoci. Do těla vstupují i vnější cestou, a to například díky kouření, kdy jsou přímo vdechovány, anebo prostřednictvím ultra zpracované stravy.

Značná část volných radikálů přichází skrze přepálené, žluklé tuky. Zde je dobré věnovat pozornost nevhodným olejům, na kterých český národ s oblibou smaží. Vodítkem nám může být tzv. kouřový bod, tedy odpověď oleje na zvyšující se teplotu.

Velmi častým zdrojem volných radikálů jsou také chemikálie, pesticidy, herbicidy, průmyslově znečištěný vzduch. Lidé, kteří žijí dlouhodobě ve městech zatížených průmyslem, by měli na antioxidanty zvláště dbát. Výtečným zdrojem volných radikálů bude také chlór, dusitany, peroxid. Že žijeme ve městech? Konzumujeme stravu nabízenou supermarkety? Občas vezmeme za vděk fastfoodem? Z kohoutku nám teče chlorovaná voda? Barvíme si vlasy? O to více antioxidantů do života pozvěme.  

Oxidačně-redukční potenciál: nejsilnější antioxidanty

Pokud vás antioxidanty okouzlily stejně jako mne, vězte, že jich kolem nás existuje nespočet. Jsou v každé bylině, ovoci či zelenině, dokonce i v čaji, houbách či ořeších. Každá taková potravina, bylinka či houba je pak charakteristická svou antioxidační kapacitou, tedy schopností poradit si s volnými radikály.

Ve světě výživy nám pomáhá tzv. ORAC stupnice, která odráží antioxidační sílu výše zmíněných plodin, semínek či bylinek. Více o ORAC si můžete přečíst i zde: Absorpční kapacita kyslíkových radikálů – přehled | Témata ScienceDirect 

Mezi nejznámější antioxidanty řadíme 

• Vitamíny A, C, E,  
• Karotenoidy, např. astaxanthin, který najdeme v lososu, krevetách, krabech, ale také v mořské řase Haematococcus pluvialis, 
• Koenzym Q10, jenž najdeme v sezamu, pistáciích, špenátu, brokolici či květáku, 
• Resveratrol z červeného vína, hroznů, arašídů (pozor na aflatoxiny) či rebarbory, 
• Kvercetin z červené cibule, hroznů, jablek, borůvek, citrusů a zeleného čaje, 
• Glutathion v česneku, cibuli, brokolici, kapustě, 
• Selen, jehož nejlepšími zdroji jsou para ořechy anebo losos. 

Nejsilnější antioxidanty dle ORAC  

Zdroj: Úroveň ORAC, index měřící antioxidační sílu potravin – FoodTimes 

100 g potraviny	ORAC skóre	100 g potraviny	ORAC skóre
Hřebíček	200 129	Bazalka	67 553
Skořice	267 536	Čokoláda vysoký podíl kakaa	49 926
Dobromysl	200 129	Curry	48 504
Kurkuma	159 277	Šalvěj	32 004
Kakao	80 933	Zázvor	28 811
Římský kmín	76 800	Borůvky	9 019
Petržel	74 349	Vlašské ořechy	3 846

Dalšími super silnými antioxidačními siláky budou například brusinky, ostružiny, artyčoky, pekanové ořechy, avokádo, lískové ořechy či chřest.  

Podtrženo sečteno, antioxidanty nacházíme v potravinách rostlinného, ale též potravinách živočišného původu. Skutečně vyvážený, plnohodnotný a barevný jídelníček je cestou k jejich naplnění, kdy upřednostňujeme byliny, koření, drobné lesní, ale i zahradní plody.

S nadsázkou lze říci, že čím menší plody, tím také vyšší ORC, tedy oxidačně redukční potenciál, viz hroznové víno, borůvky, maliny, ostružiny, brusinky, rybíz, angrešt, rakytník, arónie.

Dále mysleme na byliny, jako je šalvěj, ale i zázvor, ženšen a jim podobné. Na své si přijdou také milovníci oříšků, kdy těmi nejhodnotnějšími budou pistácie, ořechy vlašské, lískové či para pro svůj výtečný obsah selenu.  

Teplo: kamarád nebo zabiják?

A to doslova, neboť jsou termolabilní, a tedy se vytrácejí s narůstající teplotou. Termolabilitou vládnou například vitamíny C a E. Vitamín C se začíná znehodnocovat již při teplotě 60 °C.

Některým antioxidantům však narůstající teplota přijde doslova k duhu, neboť s přibývajícími stupni Celsia zvyšují svůj oxidačně redukční potenciál. Touto výsadou vládne například betakaroten.  Dá se tedy říci, že dušená mrkev bude tělu užitečnější nežli mrkev syrová. Rovněž i antioxidační kapacita pražených kávových zrn je dle výzkumů vyšší, nežli je tomu u zrn „syrových.“ Podobně na tom bude také lykopen, který s narůstající teplotou dostává křídla.

Lykopen najdeme v rajčatech či kustovnici čínské, ale také v růžovém melounu. Dalšími podobně působícími budou také sulforafany, které nacházíme především v brukvovité zelenině a které získají na důležitosti tepelným zahříváním, jakožto i drcením samotného plodu. Díky tlakovému zpracovávání dochází k snadnějšími uvolňování zmíněného sulforafanu.  

Další benefity antioxidantů  

Pro své širokospektrální použití je lze využít prakticky v celé preventivní medicíně. Za jejich hlavní benefity pokládám:

• Antiaging čili zpomalení procesu stárnutí, 
• Udržení normální činnosti nervové soustavy
• Výrazná podpora očí (betakaroten, flavonoidy z borůvek, lutein a zeaxantin ze špenátu aj.), 
• Podpora imunitního systému, 
• Nárůst životní energie a upevnění psychiky.  

Královský superoxid dismutáza  

Společně s glutathionem se pokládá za jeden z nejsilnějších antioxidantů vůbec. Nachází se téměř ve všech živých buňkách a jeho klíčová role je v hromadění tzv. superoxidových radikálů. Ty jsou vedlejším produktem buněčného dýchání, který může přispívat k celé řádce chorob, mezi něž řadíme například i onkologickou problematiku. Superoxid dismutáza funguje tím, že urychluje reakci superoxidových radikálů s jinými molekulami, čímž eliminuje jejich škodlivé účinky.

Jelikož superoxid dismutáza je právě tím antioxidantem, který si naše tělo dokáže vyrobit, dopřejme mu dostatečné množství mědi, zinku, ale také manganu (například zelené mungo fazole).   

Poslední rada na závěr?  

Jídelníček skládejme v barvách duhy, neboť všechny barvy od bílé až po tu černou v sobě nesou širokou škálu nejrůznějších antioxidantů. Do jídelníčku tedy vpusťme takové potraviny, které doslova vyčnívají z barevného spektra. Ať už hovoříme o kurkumě, červené řepě, špenátu, kaki, borůvkách anebo též černé čočce beluze či nádherně zbarvené bylince topolovce. Odměnou nám bude pevné, stabilní zdraví, ale také svěží a krásný vzhled.