Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Osteoporóza je onemocnění kostní tkáně, které vlivem postupné ztráty kostní hmoty vede ke zvýšené křehkosti kostí. V důsledku tohoto jevu dochází u lidí trpících tímto onemocněním k četnějším zlomeninám. Vznik osteoporózy závisí na genetické dispozici, fyzické aktivitě a nutričních faktorech. Vápník je nejdůležitější dietetický faktor pro metabolismus kostí, přičemž důležitou roli hrají i některé další faktory. Vápník je minerální prvek, který se v našem těle vyskytuje v největším množství – asi 1 200 g u dospělých jedinců, přičemž 99 % se soustřeďuje v kostech a zubech.
Kost se skládá z organické matrix, která vytváří hustou prostorovou síť dutin vyplněných kostním minerálem, což je především apatit Ca3(PO4)2, hydroxyapatit Ca10(PO4)6(OH)2, apatit karbonát Ca10(PO4)6CO3 a fluoroapatit Ca10(PO4)6F2, v jejichž krystalické struktuře jsou zabudované ještě další minerální prvky, především hořčík a sodík. Je zde také zastoupený v menší míře analog vápníku a hořčíku – mangan, jehož přítomnost má velký vliv na pružnost kostí. V kostech neustále probíhá přestavba kostní tkáně tzv. remodelace. Je výsledkem dvou současně probíhajících procesů a to odbourávání kostní tkáně a její novo-tvorby. Tento proces je poměrně složitý a vyžaduje součinnost mnoha látek, od prvků počínaje a hormony konče.
V celé kostře se denně rozloží a opětovně vytvoří asi 2 g kostní tkáně. Aby se však kostní minerál mohl vytvořit, musí být splněny určité podmínky. První podmínkou je, že v potravě musí být zajištěn dostatečný přísun vápníku. To samo o sobě nestačí, protože vápník se musí dostat přes střevní sliznici do krve. Tento přestup je bez přítomnosti vitamínu D prakticky nemožný, a tak druhou podmínkou je zajištění odpovídajícího množství vitamínu D v trávenině.
Tělo nedokáže v kostech ukládat samotný vápník, musí z něj vzniknout kostní minerál. V okamžiku, kdy se tedy vápník dostane do krve, je následně krví přiveden do kostní tkáně, kde probíhají reakce vedoucí k tvorbě kostního minerálu. Základem kostního minerálu je fosforečnan vápenatý, který obsahuje další příměsi. Třetí podmínkou je tedy současná přítomnost dalších minerálních prvků především fosforu, hořčíku a zinku. Pokud tyto prvky nebudou přítomny, kostní minerál nemůže vzniknout, krev odvede vápník do ledvin a následně je vyloučen močí z těla ven. Také je důležitá přítomnost manganu a mědi, protože tyto prvky se podílí na tvorbě organické části kostí.
Aby nenastala situace vedoucí k odvápňování kostí, je třeba zajistit vyrovnanou bilanci v příjmu a výdeji vápníku, tzn. mezi příjmem potravou a výdejem močí a stolicí musí být rovnováha. Na následujícím schématu je znázorněný obrat vápníku v těle za normálních podmínek, tzn. odpovídající příjem vápníku potravou a absence jakéhokoliv onemocnění související s normální činností hormonů podílejících se na metabolismu vápníku. Údaje uvedené ve schématu se vztahují pro případ, kdy jsou zdrojem vápníku v potravě mléčné výrobky. Pouze v jejich případě lze uvažovat s využitelností až 38 %. Podobného efektu lze dosáhnout při fortifikaci stravy kalciumlaktátem nebo kalciumcitrátem. Uvedený případ neplatí pro kojící ženy, protože v období kojení se uplatňují další vlivy, které významně zvyšují vstřebatelnost vápníku přijatého potravou (za určitých okolností může být dosaženo až 60% využitelnosti). Výměna mezi extracelulární tekutinou a kostí je silně závislá na fyzické aktivitě. U dospělého, manuálně pracujícího muže se denně z kostí vyloučí a zpětně do nich zabuduje přibližně 700 mg vápníku. U člověka s běžnou denní aktivitou je to cca 500 mg.
Při dodržení normálního pitného režimu a při běžné denní aktivitě se vyloučí močí za den uvedených cca 100 mg vápníku. To bez ohledu na to, jaký je vstřebaný podíl z tráveniny. Pokud je příjem vápníku příliš nízký nebo je přijímán ve formě špatně vstřebatelné, vyrovná tělo snížený příjem z potravy odbouráním kostního minerálu. V takovém případě je bilance mezi uložením vápníku do kostí a jeho vyloučením z kostí negativní.
V období těhotenství a kojení je z důvodů zvýšené produkce estrogenů významně ovlivněna vstřebatelnost vápníku z tráveniny a může dosáhnout až 60 % přijatého množství v potravě. Přesto v důsledku enormního vylučování vápníku mlékem dochází u většiny maminek k odvápnění kostí, a to i v případech dostatečné konzumace mléčných výrobků. Proto se doporučuje v průběhu těhotenství a zejména kojícím maminkám posílit příjem vápníku vhodným doplňkem stravy. Vzhledem k vysokým nárokům na činnost ledvin je potřeba volit nezátěžové formy příjmu vápníku (laktát příp. citrát).
Při menopauze naopak nastává pokles produkce ženského pohlavního hormonu – estrogenu a tím je narušena hormonální rovnováha. Hormonální změny však nezpůsobují pouze klimakterické potíže. Prudký úbytek ochranných hormonů totiž vede ke změnám ve struktuře a funkci kosti, zejména pak ke snížení objemu kostní tkáně. V důsledku jejího úbytku následně dochází k narušení celistvosti a pevnosti kosti, která se stává mnohem křehčí a tím se zvyšuje riziko vzniku osteoporózy. Proto by také ženy v období menopauzy měly posílit příjem vápníku v potravě.
Hlavním zdrojem vápníku jsou především mléčné výrobky a mléko. Pokud však člověk nekonzumuje ryby (především rybí tuk) a nepohybuje se na slunci, tak má většinou málo vitamínu D a vápník přijatý potravou prostě projde střevem do stolice, aniž by jej tělo dokázalo využít. V případě nedostatečného příjmu vápníku a vitamínu D se doporučuje zařadit vhodný doplněk stravy.
Pro úspěšné vstřebání vápníku je důležitá ve vodě rozpustná sloučenina vápníku, která projde do krve přes střevní stěnu. Většina anorganických sloučenin vápníku je ve vodě velmi špatně rozpustná, ale pokud je v žaludku dostatek volné kyseliny, tato dokáže tyto nerozpustné sloučeniny aspoň částečně rozkládat. Vzniklý chlorid vápenatý je velmi dobře ve vodě rozpustný a tedy i dobře vstřebatelný. Jakékoliv doplňky stravy obsahující anorganické sloučeniny vápníku jako je například oxid, uhličitan nebo síran vápenatý musí být proto konzumovány před jídlem a v žaludku nesmí být zbytky žádné potravy. Z tohoto důvodu se doporučuje takové doplňky stravy konzumovat ráno po procitnutí a nalačno. V těchto případech se však často objevuje nevolnost, proto se používají v moderních doplňcích stravy organické formy vápníku, především mléčnan nebo citrát vápenatý. Jsou to sloučeniny ve vodě dobře rozpustné a lze je tedy konzumovat i po jídle. Mléčnan nedráždí sliznici žaludku vůbec, citrát mírně, ve srovnání s anorganickými sloučeninami se však jedná o zanedbatelnou odezvu.
Využitelnost vápníku z mléčnanu je asi 38 %, z citrátu přibližně 36 %, z mléčných výrobků 30 až 38 %, z rostlinných zdrojů 16 až 22 %, z uhličitanu vápenatého nalačno 6 až 8 %, po jídle méně než 3 %.