Někdy se nám může zdát, že si s námi život zahrává, že nás unáší, daleko z cest, po kterých jsme kráčeli lehce a volně, na místa, kde je to nové, studené a cizí. Ztrácíme se druhým, protože cesta, na kterou nás život přivál, je tolik plná výmolů. Kde-že loňské sněhy jsou… a naši bližní, protože neobuli stejné boty, necítí kameny, o které si tu my dnes a denně odíráme kolena.
Ať už tu onemocníme jakoukoli chorobou, ztišme se, zpomalme, snažme se přijmout onu novou zkušenost, kterou nám tělo zrcadlí, abychom si již konečně, jednou provždy, přestali ubližovat. Vše je cesta, vše je energie, tedy i nemoc, do které naše tělo vložilo všechny své síly, abychom se zde konečně vzbudili. Uznávám, každý začátek je těžký, tam někde uvnitř to bolí, připadáme si zde najednou zranitelní, neustále se v myšlenkách vracíme zpět a hledáme, kdepak jsme asi udělali chybu. Většinou najdeme, první dny nemoci účtujeme sami se sebou, cítíme marnost nad sebou sama. Posléze následuje vztek, celá spousta z nás si tady pokládá nesmyslné otázky: „Proč zrovna já, proč ne on?“ Takové myšlenky však pouze ubírají energii, energii, kterou můžeme investovat jinam. Např. do samo-léčivého procesu. Naše tělo je totiž schopno regenerace, a jakmile najdeme k počátku své nemoci klíče, věřím, že stejně jak přišla, také odejde. Jednoduše ji poztrácíme na cestě, pro někoho dalšího, který se tu rovněž, potřebuji něčemu učit.
Prosím, neberme nemoc jako trest, pohromu shůry, naopak, vnímejme ji jako napřaženou ruku, která nám ukazuje zcela nový směr.
| Život s diabetem není snadný, uznávám. Ty první týdny tady válčíme, pokud jsme již od počátku odkázáni na inzulín, o to víc. Většinou si poležíme několik dní v nemocnici, zvykáme si na inzulínový režim, na několikeré denní měření glykémie. Ani to není příjemné, pamatuji si na doby, kdy jsem vybírala prst, který ještě snese vpich. Je to však třeba. Snažme se to celé ustát a nahromadit veškerou sílu, která v nás zůstala. Říká se, že když už nemůžeme kráčet, zvládneme ujít ještě jedenkrát tolik. Buďme pokorní, učme se, vnímejme své tělo, snažme se přijít na to, kde jsme tu celou dobu dělali chyby. U diabetu 1. typu, kdy tělo cíleně programuje imunitu, aby vyřadila beta buňky, buňky odpovědné za produkci inzulínu, z provozu, je situace jiná. Tento typ povětšinou zaměstná více rodiče, než samotné děti, protože rodič přebírá veškerou zodpovědnost do vlastních rukou, učí se dítěti aplikovat inzulín, vyměřovat sacharidy ve stravě, předvídat, jak rychle klesne hladina glykémie, pokud bude dítě ještě chvíli běhat. První fáze nemoci tedy je, než se děti naučí úplné soběstačnosti, dokonalou školou pro jejich rodiče. Pokud tu již tedy pracuji s nějakým malým diabetikem, s rodiči se snažíme přijít, mimo jiné i na to, co se jim dítě nemocí snaží ukázat. |  |
Pokud jsme se tedy dostali přes první fázi nemoci, kterou jsme přijali, zrekapitulovali staré šrámy, odpustili si a přestali se na své tělo zlobit, na řadu přichází vítaná odměna v podobě lázní. Většina diabetiků vlastně ani neví, na co má, do šesti měsíců po stanovení diagnózy, nárok. Systém poskytování lázeňské péče je popsán v Zákoně o veřejném zdravotním pojištění (48/1997) a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 58/1997. Pokud Vám obvodní lékař, případně diabetolog lázně sám od sebe nenabídne, doptejte se. Během 14 denního edukačního pobytu se setkáte s dalšími, jejichž slinivky taktéž vypověděly na čas službu, budete moci sdílet, vyměňovat zkušenosti, najednou si nebudete připadat ani trošku sami. Doma vám možná nerozuměli, i pro ně je Vaše situace nová, nemějte jim nic za zlé, učí se, přizpůsobují, stejně jako Vy. Také oni potřebují čas. Lázně budou tedy odpočinkem pro obě strany. Po celou dobu zde budete pod lékařským dohledem, v péči nutričních terapeutů, kteří Vám pomohou sestavit jídelní lístek, vysvětlí výměnné sacharidové jednotky, upozorní na možné nástrahy v podobě hypo, případně hyperglykémií. Pobyt zahrnuje samozřejmě také stravu v rámci diabetické diety, tudíž si všímejte skladby pokrmů, velikosti sacharidových porcí, snažte si vše zapisovat, hlídejte si hodnoty glykémie, jakmile se vrátíte do nového prostředí, Vaši blízcí se budou mít čeho chytit. Také Vy již za sebou budete mít určitou zkušenost, po nové cestě se tedy půjde zase o něco snáze. Součástí lázní jsou rovněž i sportovní aktivity, s přihlédnutím k Vašemu zdravotnímu stavu. Ničeho se nebojte, během pobytu se Vám věnují zkušení fyzioterapeuti, se kterými můžete vyladit pohyb a inzulínový režim.
Lázeňský pobyt zahrnuje také procházky, většina lázní je situována za město, do přírody, využijte nového prostředí, dýchejte z plných plic, meditujte, ponořte se ještě více do sebe, najděte v sobě nezodpovězené otázky, které Vám již dlouho kolují myslí. Tam někde uvnitř leží odpověď. Jen se k ní dostat, jen si tu dovolit dostat se až na dřeň své duše.
Zatím jsme však stále na začátku, lázně byly dárkem, abychom tu opět našli sílu kráčet dál. Nyní, plni nové zkušeností a dojmů, snažme se vše aplikovat do našeho každodenního života.
Položme si několik základních otázek: Rozumíme správně sacharidovým výměnným jednotkám? Víme, jak je správně započítat do denního sacharidového příjmu? Víme, že se cukr ukrývá i tam, kde bychom jej dříve běžně nehledali?
Níže se Vám pokusím jednotlivé sacharidy rozdělit, alespoň dle základního sumáře.
Jednoduché sacharidy, které mají tendenci rychleji zvedat glykémii:
- glukóza (hroznový cukr) – hroznové víno, banány, med
– glykemický index 100 - fruktóza (ovocný cukr) – jablka, citrusy
– glykemický index 20 - sacharóza (řepný cukr) – cukrová řepa, med
– glykemický index 70 - laktóza (mléčný cukr) – mléko a mléčné výrobky
– glykemický index 46 - galaktóza (jednoduchý mléčný cukr) – mléko a mléčné výrobky
– glykemický index 60 - maltóza (sladový cukr) – pivo
– glykemický index – 110 (maltóza = 2 molekuly glukózy)
Složené sacharidy, které zvedají glykémii pozvolna:
- škrob – brambory, rýže, jáhly, pohanka, quinoa, amarant
– glykemický index je závislý na druhu potraviny
Co se týká správného pojetí sacharidů, dle mého je to jeden z prvních úkolů, pořiďme si tedy kvalitní publikaci, která nám bude nejenom pomocníkem, ale také průvodcem a zasvětí nás do tajů sacharidových potravin. Většina z nich je obrázková, diabetik se pak velmi rychle orientuje pomocí tzv. talířků, na kterých hezky vidí, jaké množství sacharidových potravin ukrývá právě tolik výměnných jednotek.
Z počátku může být problémem ukočírovat všechny neposlušné glykémie, hlavně u dětí, kdy ačkoli aplikujeme stejné množství inzulínu a podáváme adekvátní množství sacharidového pokrmu, jednotlivé glykémie kolísají. Jednou nahoru a jednou zase prudce dolů. Mnozí rodiče pak propadají panice, nedokážou přijmout fakt, že „selhávají“, že svému dítěti nedovedou pomoci. Jak jsem však psala na začátku, diabetes je školou, na všech frontách, zcela novou cestou, během které je tolik třeba pochopit. Tak jako se tu ani člověk nenarodí se zcela hotovou duší, tak je i nám třeba kráčet pomalu, celý proces je alchymií, podložený uměním malých kroků… Snažte se své dítě především milovat, možná zde je ukryto poselství, které má být rozluštěno.
 | Pokud máme pocit, že jsme pronikli do tajů výměnných sacharidových jednotek, dokážeme s nimi zodpovědně pracovat, s našimi glykémiemi je to však stále jako na houpačce, zkusme se do celé problematiky ponořit ještě hlouběji. Jedním z důvodů může být totiž i stres. Diabetici, kteří zde mají k dispozici glukometr, mi určitě dají za pravdu. Upřímně si myslím, že je mnohem příjemnější sem tam sníst něco, co se diabetické dietě mílovými kroky vzdaluje, než tady dopustit, aby nám hladinu krevního cukru zvedaly zbytečné emoce, kterými jsou vztek, smutek a závist. Tyto stresory, nejenom že nám ve výsledku ubírají energii, vychylují tělo z homeostázy, k tomu všemu se navíc negativně podepisují na hladině našich glykémií. O tom by mohl vykládat nejeden diabetický deníček, ať už dospělých, či malých vzteklounů. Snažme se tedy držet své emoce pod kontrolou, vyberme si některou z relaxačních technik, naučme se správně dýchat, sportovat, ztišit se natolik, že nás pak již nic tak snadno nevyvede z míry. |
Diabetes a sport
Diabetes a sport je důležitou kapitolou samou o sobě. Spousta diabetiků tak nějak ví, že fyzická aktivita má podobný efekt jako inzulín, přesto tohoto poznatku nevyužívají. Přitom sport napomáhá látkové výměně, urychluje spalování krevního cukru, což vede ke snížení jeho množství v krvi. Cvičení a pohyb dále zlepšuje využití glukózy v organismu, protože zvyšuje účinnost inzulínu, ať už vlastního nebo zevně podaného. Výsledně se tento efekt může projevit i tak, že díky zvýšené fyzické činnosti dokáže diabetik 1. i 2. typu snížit množství aplikovaného inzulínu, popřípadě ušetřit celý jeden vpich. Dalším bonusem cvičení je, že vede ke zvýšenému objemu svalové hmoty, která je zásobárnou svalového glykogenu. Z něj se pak v případě potřeby uvolňuje glukóza, což může vést k menším výkyvům glykémie během dne a při cvičení. Při soustavné zátěži se zlepšuje citlivost na inzulín již v průběhu 4–6 týdnů. A to už přeci stojí za to. Sama pokládám pohyb v životě diabetika za klíčovou činnost, kterou lze krásně redukovat případné hyperglykémie a celkově tak přispívat k velmi vyrovnaným hodnotám krevního cukru. Jen pro příklad, 40 minut jízdy na rotopedu dovede snížit hladinu krevního cukru o 4,5mmol. Pokud nemáte rotoped, zvolte jiný druh pohybu, běh, rychlé procházky, případně plavání, skákání přes švihadlo a pokud Vám to Váš zdravotní stav neumožňuje, zkuste jemné protahování na některém z dnes běžně dostupných kurzů jógy, kalanetiky a podobně. Jinak se bude chovat hodnota krevního cukru při pomalé procházce a jinak při běhu, plavání, jízdě na rotopedu. Noste tedy při sobě, prosím, své glukometry, abyste zabránili případným hypoglykémiím.
Já sama nevnímám diabetes jako chorobu, vnímám jej jako změnu životního stylu, kdy člověk naslouchá svému tělu, protože ve všech těch jemných mechanismech, kterými tělo disponuje, je ukryt klíč, vedoucí k samotnému uzdravení. Vezměme tedy zodpovědnost do vlastních rukou, pochopme vše, co nám pochopit třeba a konečně se opět uzdravme.
