Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Obiloviny tvoří základ jídelníčku člověka již po dobu delší než je dvanáct tisíc let a jsou hlavní složkou potravy lidí dožívajících se vysokého věku. Obiloviny průměrně obsahují 60 – 70 % polysacharidů, 8 – 13 % bílkovin a 1 – 5 % tuků. Jsou bohatým zdrojem vitamínů skupiny B a vitamínu E, dále vápníku, železa, hořčíku, mědi, zinku a fosforu.
Problém je ovšem v tom, že naprostá většina z těchto látek je obsažena v klíčcích, a je při přípravě bílé mouky z větší části odstraněna. Obilná zrna, ať už se konzumovala přímo nebo se mlela na mouku, vždy se používala jako celek – vnější vrstvy totiž obsahují minerální a další látky, které jsou nejen zdraví prospěšné, ale zajišťují správné strávení. Když odstraníme vnější vrstvy zrna, získáme sice jemnou mouku bílou, ale na úkor našeho zdraví.
Právě proto je doporučována konzumace výrobků připravovaných z celých zrn, klíčků, otrub, ovesných vloček, müsli a dalších opracovaných potravin. Protože se mletím obilí ztrácí i velká část vláknin, které jsou velmi důležité pro správnou funkci střev. Vlákniny mají rovněž i preventivní funkci při vzniku zácpy, ale i rakoviny tlustého střeva, obezity, diabetu II. typu a hypercholesterolémie.
Odborníci uvádějí, že obiloviny by měly tvořit 40 – 60 % celého jídelníčku v co nejvíce přirozené podobě. Je dobré si uvědomit, že obiloviny jsou mírně kyselinotvorné, proto je třeba pro vyváženost talíře je jíst s dostatkem zeleniny, která je naopak zásadotvorná. To znamená ve formě naklíčených obilných zrn, obilných kaší, celozrnných anebo alespoň bezvaječných těstovin, müsli směsí, celozrnného a dalšího pečiva (nutriční význam zpravidla v uvedeném pořadí klesá). Při rozhodování mezi jednotlivými druhy müsli směsí a kaší doporučuje se vybírat co nejjednodušší suroviny, ze kterých si až těsně před jídlem sestavíte požadovanou směs a chuť.