Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Největší chyba při mluvení? Spěchat. Nejlepší rada pro písemný projev? Stručnost. Autor knihy Zralá komunikace a mnoha vzdělávacích programů, pan Petr Jasinski, vám v dnešním rozhovoru prozradí, jak oslabit, a postupně úplně vymýtit strach z mluvení před více lidmi. Řeč bude také o vědomém oblékání, kompromisech a o tom, jak zaujmout druhé.
Petře, máš nějaký tip na to, aby v komunikaci nevznikala nedorozumění?
Spoustu. Především mluvte pomaleji a dělejte delší pauzy. Hodně se ptejte a pak naslouchejte. Nejvíc nedorozumění vzniká tím, že se navzájem málo posloucháme. Často posloucháme jen abychom reagovali, ne abychom si skutečně porozuměli.
Tvá kniha se jmenuje Zralá komunikace. Čeho se komunikačně zralý člověk snaží vystříhat?
Snaze přesvědčit ty druhé za každou cenu. Mít vždycky pravdu, vyhrát. Když už něco vysvětluji či někoho přesvědčuji, jde mi o to abych byl pochopen, ne aby druhá strana nutně měla na konci stejný názor, jako mám já sám.
Zaujalo mě, jak píšeš, že za nás komunikuje i naše oblečení. Můžeš, prosím, čtenářům vysvětlit, jak to myslíš?
Svým oblečením, stejně jako postojem, náladou či šperky vždy něco vyjadřujeme. Akorát si toho většinou nejsme moc vědomi, neděláme to „naschvál“, ale prostě jsme si jen tak něco oblékli, bez velkého přemýšlení. Náš vzhled a všechny jeho aspekty ovšem na lidi vždy nějak působí a dostat do souladu to, jak působit chceme, a jak skutečně působíme, to je smyslem vědomého oblékání.
Nedávno jsem se ptal v rozhovoru na trému zpěvačky a herečky Lucie Vondráčkové. Odpověděla, že se na to, až bude stát před lidmi pokaždé těší. Měl bys nějakou radu, jak zvládnout trému, i Ty?
Mnoho. V první řadě je důležité pochopit, co tréma vlastně je. Je to strach z negativní reakce lidí. Z toho, že se nám vysmějí, nebo nás pomluví, nebo nás třeba vyhodí z práce, protože nemluvíme dostatečně sebevědomě.
Jakmile máte identifikováno, co přesně váš konkrétní strach znamená, už tím se tréma oslabí. Nejstrašidelnější jsou totiž strachy neznámé. Takže už v okamžiku, kdy si přiznáte, že se bojíte třeba propuštění, ale zároveň chápete, že by vás ve skutečnosti nevyhodili (maximálně by holt nepřišlo povýšení, po kterém toužíte), tak tréma ztrácí na moci.
Další kroky k jejímu úplnému překonání jsou odbourat z vaší řeči všechny projevy, které mohou reálně negativní reakci vyvolávat, nebo ji v minulosti už vyvolaly. Tady patří zadrhávání se, červenání se, kývání se ze strany na stranu či přešlapování, křečovitě uzavřená gesta, utíkání očima atd. Tohle obvykle zabere pár týdnů, dle intenzity těchto potíží a poctivosti tréninku. Nicméně jakmile jednou víte, jak je překonat, tak je překonat můžete. Každý může.
Pokud to pak chcete vzít ještě dále a stát se ve vystupování dobrými, tak následně učím jak vhodnou volbou obsahu řeči, hlavně jejího začátku, záměrně a pokaždé úspěšně rovnou vyvolat v publiku pozitivní reakce. Nemůžete totiž mít strach z negativní reakce publika, když vidíte, že už je pozitivní. A není důvod mít trému, jakmile víte, že tu pozitivní reakci umíte kdykoliv v lidech vyvolat.
Proč není nutné být v komunikaci vždycky aktivní?
Když se do jakékoliv komunikace nutíte, bude to poznat. Někdy to holt je nutné, a pak se nedá nic dělat. Ale když to nutné není, tak to klidně nedělejte. Zejména introvertům, mezi které sám patřím, radím, aby si hlídali svou energii a dopřáli si klidně večer s knížkou, když jej potřebují. Je ovšem užitečné to svému okolí srozumitelně vysvětlit, aby si to třeba váš extrovertní partner či partnerka nevzali osobně jako odmítnutí jejich osoby.
V širším kontextu doporučuji rozvíjet své komunikační dovednosti tak, abyste si dokázali cokoliv domluvit, aniž by to vyžadovalo hodně mluvení, či hodně napsaných emailů. Tedy rozvíjet vlastní efektivitu vyjadřování, srozumitelnost dotazování i schopnost navrhovat ihned řešení, která jsou výhodná pro obě komunikující strany. To ušetří nejen čas všem zúčastněným, ale nám introvertům i hodně energie.
Jaká bys řekl, že je při mluvení největší chyba?
Spěchat. A to jak v rychlosti mluvení samotného, tak co se týče obsahu. Když začnete mluvit ještě, než máte pořádně ujasněno, čeho chcete dosáhnout, nebo dokonce, co si sami vlastně myslíte, bude ta komunikace zbytečně dlouhá, často nesrozumitelná a vždycky neefektivní.
To nemusí být problém, když si povídáte večer u televize, ale zaručeně to ovlivňuje, jak kompetentní jste v práci, jak dobře si navzájem rozumíte ve svých vztazích, a jak úspěšně dokážete něco vysvětlit svým dětem.
Háček je v tom, že nikdo z nás nekomunikuje doma jinak efektivně než v práci. Jsou to všechno ty samé automatické návyky a dovednosti, takže ty samé chyby budete dělat tam i tam. Když se to ovšem naučíte dělat lépe, zlepšení také pocítíte ve všech oblastech svého života.
Může se lépe mluvit naučit každý?
Rozhodně ano. Lišit se budeme jenom v tom, komu to zabere jak moc času.
Každý někdy potřebuje sám sebe nebo nějakou myšlenku „prodat“. Jak nejlépe zaujmout druhé?
Klíčové je, zda znáte či neznáte ty, kterým se prodat chcete. Případně jak moc.
Zásadní je nemluvit o tom co chcete vy, ale soustředit se na to co zajímá a je důležité pro příjemce vaší komunikace. Co z toho on nebo oni budou mít? Co bude ten pozitivní a chtěný VÝSLEDEK pro ně, když vaši nabídku či pozvání využijí.
Když si zakážete používat slovo CHCI, budete v komunikaci nejen efektivnější, ale také budete vnímáni jako vstřícnější. V knize mám na toto téma celou podkapitolu a hromadu reálných příkladů.
Co když někdy toužíme někoho o něčem přímo přesvědčit? Jak postupovat?
Opět záleží na tom, zda tu osobu či osoby již znáte, a zda se vlastně jedna o jednoho člověka či o skupinu.
Obecně doporučuji začít pečlivým vyptáváním. Místo snahy přesvědčit druhou stranu, aby souhlasila s tím, co chcete vy, dejte si za cíl zjistit co chtějí oni a pak společně vymyslet variantu, ze které budete nadšení všichni.
Když školím vyjednávání, tak obchodníkům a podnikatelům říkám, že kompromis je znamením nedostatečné komunikace.
No a na závěr se zeptám, na co je dobré ještě dbát při písemném projevu.
Na stručnost. Vždy si to po sobě přečtěte a položte si otázku, zda byste chtěli být příjemcem takového textu.
Pokud nejste vyloženě trénovaní copywriteři, tak si každý váš email i jiný text zaslouží zkrátit o 50 %. Budete srozumitelnější.
Petře, moc děkuji za rozhovor!
Webová stránka Petra Jasinského: https://KurzyKomunikace.cz
Jiří Hamerský