Nikl

Nikl, latinsky niccolum je podle svého výskytu v lidském organismu řazen mezi stopové prvky. Hraje roli v krvetvorbě. Má ale i další důležité funkce. Aktivuje enzymy nutné pro vznik aminokyselin a rovněž je součástí enzymu, který štěpí močovinu na amoniak a oxid uhličitý. Rovněž se zúčastní zpracování železa, mědi a zinku v játrech.

Důležitý je i pro pevnost svalů, pokud by došlo k nedostatku, kůže ochabne a ztrácí pigment. V potravě je obsažen v luštěninách, špenátu, zelenině, sójové a ovesné mouce, borůvkách, sójových vločkách, kakau či oř-echách. Doporučená denní dávka se pohybuje mezi 0,1 až 0,7 mg. Zatím nebylo zjištěno, že by se u člověka vyskytoval vysloveně nedostatek tohoto stopového prvku. Pokud je ho v organismu nadbytek, může působit negativní vedlejší účinky. Způsobuje průjmy, kožní onemocnění a bolesti břicha.

Je ovšem si důležité uvědomit, že při velkých dávkách může působit nikl teratogenně, tj. podporovat vznik rakoviny. Nicméně není třeba se příliš obávat, toto nebezpečí hrozí významně jen pracovníkům v některých odvětvích metalurgického průmyslu. Daleko častější je alergie na nikl, která se může projevit až vznikem ekzému. Nebezpečí hrozí například od náušnic, protože pokud náušnice nikl obsahují, jedná se o trvalý kontakt a může dojít ke vzniku alergie. Je poněkud pozoruhodné, že menší skupina lidí velmi citlivých na přítomnost v niklu v čemkoliv, nemůže příliš používat mince v hodnotě 1 a 2 euro, v kterých se nikl objevuje.

Poměrně zajímavý fakt je, že nikl je chemicky podobný kobaltu, který hraje důležitou roli v potravě a je důležitý pro vývoj a dobrý stav našeho organismu. Při zmíněné krvetvorbě právě mimo jiné kromě niklu hraje roli i kobalt.

Zpět nahoru