Nezapomínejme si hrát

V dnešní uspěchané době, vší té vážnosti světového dění, ale i každodenních povinností, pracovní agendy, nekonečných seznamů, co je ještě třeba dnes udělat, co je třeba nakoupit, co a jak zorganizovat, aby domácnost nebo pracoviště fungovalo, často zapomínáme na jednu z oblastí, která je pro člověka příznačná. Vedle učení a práce je to taky hra. Není pravdou, že hrát si mají jen děti a že pro dospělé je jejich hlavní činností práce. Všechny tři aktivity – hra, učení a práce – se prolínají napříč všemi věkovými obdobími člověka. Malé dítě se přes hru mnohému učí, na pískovišti se tím, že si hraje na koláčky z písku, naučí mnohým fyzikálním zákonům (proč se koláček rozpadne, když je písek suchý), mnohým sociálním zručnostem (proč je dobré se podělit o formičky nebo lopatku), a pro malé děti je takováto „výroba pískových koláčků“ opravdová „práce“. Vždyť nad nimi dokáží strávit celé hodiny s opravdovou zaujatostí a pílí, kterou by si mnozí manažeři přáli pro své zaměstnance.

Učení ve školním věku je pro žáka a studenta prací, učí se znalostem, dovednostem, ale taky se učí důležitým sociálním zručnostem, postojům, pracovním návykům, a ve volném čase se věnuje koníčkům, zálibám. Hra, učení a práce by se proto měli zdravě prolínat i v dospělém životě – ale mnozí dospělí na hru zapomínají. Učení vztahují na léta školních lavic, nanejvýš, když se v rámci zvyšování kvalifikace musí nadrtit na nějaký firemní kurz, avšak učíme se v každém věku. Ne vždy však musí jít jen o vědomosti… (!)

A proto bychom neměli zapomínat ani na hru. Výzkumníci a etologové zjistili, že i zvířata se v dospělém věku hrají. Všimněte si v některých přírodopisných seriálech, s jakou vervou a něžností se dokáží třeba lvi hrát se svými mláďaty, i další savci – opice, delfíny apod. – kteří se hrají mezi sebou. My lidé však hru považujeme za něco, co bere čas, energii a odvádí pozornost od všech povinností, které jsme ještě dnes nestihli. Výzkumy však potvrzují, že pro zdravou duševní rovnováhu je potřeba hry velmi důležitá, stejně tak jako např. pro rozvoj kreativity a celkového zdraví.

Právě kreativita v mnohém souvisí s uvolněním a hravostí. Kreativitu neuplatňují pouze umělci nebo pracovníci ve specifických profesích (vývojáři, kreativci), ale využíváme jí v běžném životě v různých situacích, které nejsou „nalinkované“, ale kde je potřeba, abychom upustili od rigidního, naučeného způsobu uvažování. Zábava, hra a uvolnění může pomoc zmírnit tenzi a tím ulehčovat neuronové spojení důležité pro vyšší mentální flexibilitu a kreativitu. Asi mnoho z nás zažilo tu situaci, kdy se úmorně snažilo vyřešit nějaký náročný úkol (pracovní, kognitivní apod.), ale čím víc jsme do něj byli ponořeni, tím hůř se nám dařilo dál přemýšlet a pracovat nad řešením (ať už šlo o pracovní úkol, nebo křížovku, puzzle apod.). Teprve až jsme si na krátký čas oddychli, „vypli“ a věnovali se jiné činnosti, odrazu se nám v mysli objevilo řešení, nebo jsme po návratu k úkolu byli schopni k řešení přijít rychleji.

Při hře se zvyšuje pravděpodobnost vyplavování serotoninu a víc se i smějeme nebo usmíváme. Ať už jde o hru v jakémkoli významu (sportovní, volnočasová, týkající se některého našeho koníčku, záliby, hobby), spojuje se s příjemnými pocity, úlevou, zmírněním stresu a tenze, a v tomto ohledu má smích, potažmo hra významně pozitivní efekt na fyzické zdraví.

Důležitou funkcí hry je, že nás udržuje v přítomnosti, a to je tím nejideálnějším, a vlastně jediným okamžikem, na který se pocit štěstí nejvíc vztahuje. Tady a teď. Minulost nás vtahuje do vzpomínek a nostalgie, budoucnost do snů a plánů, ale v příjemné aktivitě, které se věnujeme „tady a teď“ jsme schopni zažívat pocity plné štěstí, zaujatí, radosti, aktivity. Mnohdy jsme zažili ten pocit, že v příjemné aktivitě nám čas uběhnul tak rychle, že jsme jej ani nezaregistrovali.

A poslední, stejně důležitou funkcí hry je, že nás spojuje s druhými. Ve hře sdílíme smích, úsměv, příjemné pocity s ostatními, spolupatřičnost, lidskost, souznění, společnou touhu (např. po zdařilém výkonu, radosti ze hry, z výsledku, z činnosti).

Nezapomínejme se tedy hrát, ať už je to s našimi dětmi, vrstevníky, kýmkoli, s kým můžeme zažívat radost z činnosti samotné, a zapomeňme chvíli na to, že nám to bere čas a že nestihneme jít nakoupit, nebo dokončit prezentaci.

Zpět nahoru