Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
(článek není vhodný pro zatvrzelé materialisty)
Rozum se brání uvěřit tomu, co všechno je jinak, než jak to předkládá oficiální chemicko-řeznická medicína (dáme nějakou chemikálii, a když nepomůže, tak vám to uřízneme).
Měl jsem štěstí, že ještě během studií jsem se „obskurními“ postupy sám vyléčil ze dvou nemocí označených tehdejšími fakultními docenty za doživotní a nevyléčitelné. Objektivně podloženou nedůvěru k lékařskému „vzdělání“ jsem proto pojal ještě před obdržením VŠ diplomu.
V praxi oficiální medicíny jsem se zdržel (naštěstí jen) osm let a několik dalších roků jsem se věnoval nemedicínským aktivitám. Od roku 2001 se intenzivně věnuji výhradně medicíně přírodní a od té doby jsem také nepřetržitě svědkem podobných vyléčení „nevyléčitelných onemocnění“, jaké jsem nejprve zažil sám na sobě. Jsou to příběhy, o kterých si páni docenti a vědci nedovolí ani snít. Nemají tušení, jak mohutné regenerační mechanismy jsou v nevyužívaných rezervách lidského organismu.
Jen namátkou tři příklady za všechny ostatní:
- neoperační regenerace prekancerózních děložních čípků,
- neoperační zmizení myomů a cyst v hormonálně citlivých tkáních žen (vaječníky, prsní žlázy)
- remineralizace osteoporotických kostí – veleúspěšný projekt s více než devíti tisíci objektivně měřenými klienty ve třech státech – viz článek zde:
Osteoporóza – léčba úspěšně vyřešena! …. a následným oficiálním zákazem další činnosti na tomto projektu, což je zatím jediný projev zájmu státních orgánů dohlížejících na stav české medicíny.
Proto si dnes troufám tvrdit (pomineme-li akutní stavy, například úrazy), že nejsou nevyléčitelné nemoci, jsou pouze nepoučitelní klienti. To není pokus o slovní hříčku, to je smutná zkušenost s neochotou chronicky nemocných klientů vzdát se svého dosavadního sebezničujícího životního stylu, který je příčinou ztráty jejich zdraví.
Na základě nespočtu „nečekaných a zázračných“ uzdravení se dnes převážně soustřeďuji na nejvýznamnější, klíčové podmínky, potřebné pro uzdravení se z jakékoliv chronické „nevyléčitelné“ nemoci.
Prvním krokem je snaha vysvětlit každému jednotlivému klientovi, který o něco takového projeví zájem, z jakých zdrojů jeho nemoci přichází. Například že infekce není příčina, to je již následek.
Důležité je si hned na začátku uvědomit, že žádná choroba nepřišla jen tak z ničeho, ale že je pouze odpovědí organismu na něco nevhodného z dosavadního života. Nejzákladnější příčiny bývají ve hmotné rovině (například chronické překyselení), ale také na mentální či duchovní úrovni. Pokud je klient ze života odstraní, tak si vytvoří ony potřebné podmínky k tomu, aby jeho „nevyléčitelná“ nemoc zmizela. A tady je kámen úrazu – většina postižených není ochotna a schopna svůj dosavadní životní styl změnit.
Pokud se nemoc vyskytne u malých dětí, je často nutné měnit životní styl rodičů. Čím je dítě menší, tím větší vliv má matka než otec. Vrozené nebo v raném dětství přicházející choroby dětí jsou zhmotněním něčeho špatného z minulých životů – i když se to propaguje přes genetiku, vývojovou vadu vzniklou v průběhu těhotenství atd. Zavíráním očí před duchovními souvislostmi tyto vazby nepřestanou působit. Prostě zůstanou „neviditelné“ pro zatvrzelou materialistickou část veřejnosti.
Opakuji:
Nejsou nevyléčitelné nemoci, jsou pouze nevyléčitelní klienti. A naopak – čím více změn „normálního“ životního stylu dokáže klient natrvalo zrealizovat, tím větších zázraků nečekaného uzdravení se může dočkat. O dalších bonusech v osobním životě ani nemluvě.