Nevidí, neslyší

muz e1634034013526

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Před časem jsem psal na toto téma článek Marnost nad marnost. Uplynula řádka let, jsem na penzi a osobně s pacienty již nepracuji. Mohu však v poradně pokračovat alespoň ve vysvětlování některých pochodů života, které mají své zákonitosti, a ty nelze přehlížet. Do omylu se dostává, kdo si před nimi zakrývá oči a ucpává uši, aby neviděl a neslyšel.

V kolektivu sportovců

Řadím se mezi lidi se sportovním duchem, během života jsem šel od veslování, kopané, dlouhých běhů a volejbalu až k tenisu, nyní v penzi se držím kola, pardon: nyní již jen elektrokola a zmíněného tenisu, spíše však pouze čtyřhry. Holt, věk vyžaduje své. Ale účastí na sportovní aktivitě se dostávám do kolektivu mladších  sportovců, a tam panuje určitá atmosféra, tam se projevuje způsob kolektivního chování, vyplavou tam různé příběhy, samozřejmě se hovoří o problémech jednotlivců v rodině, v zaměstnání – a také se mi svěřují se svými zdravotními problémy. A protože jsem býval profesionál a mám ze své praxe prostudovány stovky až tisíce životních příběhů, dovedu si snadno domyslet, kde má dotyčný člověk kořeny svých problémů.

Když se o tom v kolektivu rozhovoříme, pak se jedinec, který má zdravotní problém, snaží ten svůj problém zlehčovat, staví jej do roviny legrace, aby se ostatní pobavili. Snižuje to a dává najevo, že se to dá zvládnout, že on to překoná. A dodá, že večer před sportovní aktivitou měl ´vlhký den´, takže je ve formě. (Vlhký den znamená, že pil alkohol.)

O přestávce ve sportování si jdeme na chvíli sednout, najednou vidím, že někteří „sportovci“ kouří, vtipkují o tom, že mají obavy, aby se neotrávili kyslíkem. Heknou, odkašlají si, loknou si piva s poznámkou, že potřebují tyto minerály, a jdou pokračovat ve sportování.

Mohu také pozorovat, co mají „na srdci“, podle pravidla ´co máš na srdci, to máš na jazyku´. Při každém nezdaru klejí, vypouštějí sprostá slova, nadávky, častují sami sebe sprostými či zvířecími výrazy. Někdo se dokáže ovládat a mluví normálně, ale když se dostane do nečekané situace, stejně z něj nějaká sprostota také vypadne. Čím více vulgárních výrazů ze sebe daní jedinci vyrazí, tím více jsou ostatními pochlebováni.

Stačí to napravit?

Je mi jasné, jaký program je ovládá. A téměř s jistotou se to projeví v okamžiku, když se mi v soukromí, mezi čtyřma očima, svěří se svým problémem. Pokusím se jim situaci vysvětlit a vedu je k tomu, aby totálně změnili svůj život, aby se vyčistili od „bahna“, které si nahromadili v životě a na srdci. V řešení nejde o léky, potravní doplňky, nejde o lékaře, specialisty profesory z vyhlášených klinik. Oni mohou jen napravovat následky. Pokud ale podstata pokračuje dál, nekončí to dobře. Z oné party musel jít jeden sportovec na operaci srdce, aby mu při ní zprůchodnili ucpané srdeční cévy, jeden má trampoty s páteří, jeden zemřel…, další přestal chodit, protože nemůže dobře dýchat…

Vím, že jim nemohu pomoci, dokud budou mít ony klapky na očích a na uších spuštěné. Nevzdávám to. Pokud chci sám sportovat v kolektivu, nemám velký výběr, s kým tam budu. Při každé další akci jim nenápadně situaci vysvětluji a ukazuji, co mohou dělat, a věřím, že se dočkám a zaznamenám tu kýženou změnu.

Téma, jak to nemá být, zpracoval

MUDr. P. Šácha