Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Neurastenie je souhrn duševních a tělesných příznaků, pro něž je charakteristická tzv. dráždivá slabost. Projevuje se střídáním podrážděnosti a únavy, bolestmi hlavy, poruchami soustředění, nespavostí, řadou vegetativních obtíží (poruchy stolice, impotence, bušení srdce aj.).
Je to forma neurózy – lehká psychická porucha s delším vývojem, projevující se nepřiměřenou reakcí, narušuje schopnost adaptace, příčinou může být nevyřešený konflikt (i dávný). Objevují se příznaky duševní – úzkost, neklid, dráždivost – i příznaky tělesné – různé bolesti, únavnost… (Medicínský slovník, Maxdorf). Právě jste se měli možnost seznámit se stručným odborným popisem neurastenie. Laik si však nejspíš pod tímto pojmem představí pouhou nervovou slabost méně psychicky odolného jedince. Většina nemocných CFS (chronický únavový syndrom) má diagnózu neurastenie (F48.0) zapsanou ve zdravotní dokumentaci jako stěžejní a zažívá tak bagatelizaci výrazných fyzických zdravotních potíží, neboť jde u nich údajně jen o lehkou psychickou poruchu.
Z historie přitom víme, že neurastenie byla koncem 19. století nesmírně často diagnostikována a léčena jako „fyzické, neurologické“ onemocnění. Kolem 1. světové války téměř vymizela a poté si neurastenii definitivně „přivlastnil“ obor psychiatrie. Na pacienty s neurastenií se od té doby hledí s despektem. Jistě bude zajímavé podívat se, co o neurastenii říká ICD -10. V desáté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD -10) Světové zdravotnické organizace (WHO) najdeme neurastenii v kapitole V – Nemoci duševní a poruchy chování. Kódy F40 až F48 jsou vyhrazené pro: poruchy neurotické, spojené se stresem a somatoformní. Podle klasifikace nemocí WHO existují dva typy neurastenie se značným překryvem.
V prvním se vyskytuje rychlá mentální unavitelnost, kterou dotyčný popisuje jako intruzi rušivých asociací a vzpomínek (volně vyloženo jako vtírání nepříjemných asociací nebo vzpomínek), obtížné soustředění a obecně neúčinné myšlení. V druhém typu je kladen důraz na tělesnou slabost a vyčerpanost po minimální námaze, pocity svalové bolesti a neschopnost uvolnit se. U obou typů jsou navíc běžné různé fyzické symptomy: závratě, bolest hlavy a tenze v hlavě, pocit celkové nestability, znepokojení nad zhoršujícím se pocitem tělesné a duševní pohody, podrážděnost, anhedonie/neschopnost prožívat radost, různící se deprese a úzkosti menšího stupně. Poruchy spánku v počáteční a střední fázi, může být i nápadná hypersomnie/nadměrná spavost. (zdroj: http://cfids.nezavislestranky.cz/view.php?cisloclanku=200504020)
Hovorově se neurastenie označuje jako nervozita.
Mezi autory různých zaměření panuje shoda, že se nemocní s CFS musí naučit žít, nikoli čekat na zázračné vyléčení. Jinak se jim nepodaří bludný kruh únavy přetnout. Od neurastenie je třeba odlišit astenii jiného původu, syndrom „vypálení“, únavový syndrom po viróze, při tělesných onemocněních, jako jsou snížená funkce štítné žlázy, kardiální poruchy, poruchy krvetvorby aj. U pacientů trpících CFS převládají odlišné projevy, proto je vhodná i odlišná léčba. Terapie antidepresivy je symptomatická, má v léčbě CFS své místo, není však stoprocentně účinná. Novější preparáty zahrnují efekt antidepresivní, analgetický a imunomodulující. Důležitým předpokladem pro léčbu CFS je přísně individualizovaný přístup ke komplexní léčbě.