Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jako rub naší civilizace se vyvíjejí nové formy nemocí. Obecně jsou označovány jako funkční, jelikož je našimi dosavadními přístrojovými nebo biochemickými vyšetřeními ještě nejsme schopni prokázat.
Vyvolávány jsou četnými stresovými faktory, jako např. psychickými problémy, chybnou výživou, nedostatkem pohybu, rušivými poli, ekologickými toxiny, alergeny, geopatiemi, elektrosmogem, viry, bakteriemi, plísněmi, těžkými kovy, které zatěžují biokybernetické regulační okruhy a vedou k poškození terénu. Výsledkem jsou obrazy nemocí se sníženou odolností a energií, častými infekty, dysbiózou a napadením plísněmi, vegetativní labilitou, četnými alergiemi, poruchami spánku a zatížeností, depresivními sklony, jakož i četnými a proměnlivými symptomy, většinou bez klinického nálezu. Z funkčních poruch se často teprve po letech stávají klinická onemocnění, tedy taková, která lze prokázat morfologicky, biochemicky nebo přístrojově.
Funkční diagnostika rozeznává poruchy již ve stádiu, kdy se projevují chorobné změny (odchylky) energie. Bioenergetická regulační diagnostika je výborným doplňkem současných klinických metod medicíny (např. laboratorních vyšetření, EKG, zobrazovacích metod apod.).
Podle F. Thomase činil poměr akutních ku chronickým onemocněním počátkem století ještě 9:1. Pokračující vývoj od akutních k chronickým onemocněním je neblahý a též nepříznivý z hlediska nákladů. Funkční diagnostiku tudíž potřebujeme, protože ona podle “ principu ledovce “ sonduje a rozeznává ještě neviditelnou část ledovce pod vodní hladinou. Pak je možné zavést smysluplnou, většinou přírodně-léčebnou aktivizující terapii, aby se předešlo chronicky degenerativním chorobám.
Klasický případ naší doby:
Nekojené dítě – málo kojené dítě.
V současné době podle statistiky 6 měsíců kojí jenom 6% žen. Oproti 50 létům pokles o 90%.
Alergie – na mléčnou bílkovinu. Alergie se vytvoří v době neúplného imunitního systému. Zažívací trakt malého kojence není ještě dostatečně dobře vyvinut a přizpůsoben k tomu, aby přijímal jinou potravu než je mateřské mléko. Bílkovina „náhradního mléka“ působí doslova šokovým způsobem.
Zánět – colitis – enteritis – alergie s potlačením rozvoje imunity, především Peyerských plaků. Na tuto vzniklou situaci nemusí kojenec reagovat obzvlášť nápadným příznakem. Objeví se blinkání, zácp-ovitá stolice nebo naopak průjmová, nadýmání s větry nebo jen nevysvětlitelný neklid dítěte. Těmto nenápadným příznakům maminka a okolí vůbec nemusí věnovat pozornost. Vzniká vhodný terén pro komplikace.
Infekce – hlavní problém – antibiotika. V tomto okamžiku se u dítěte rozbíhá něco, co se nazývá DYSBIOZA = porucha prostředí střeva. Začíná především v tenkém střevě. Tato porucha se jen těžko srovnává. Dojde k zánětu tenkého střeva a patologické formy různých mikroorganismů (Proteus, Streptococ, Coli, kvasinky, amoeby …) se dostanou do vyšších a vyšších etáží tenkého střeva.
Při měření EAV u 90% chronických pacientů, únavových syndromů naměříme dysbiozu. Ne jenom v ileu, kde by byla logická, ale také až u slinivky. Často i u žaludku. Pak se stane několik věcí: Vyhlazení Peyerských plaků. Peyerské plaky se nemohou řádně rozvinout a imunita je nepřetržitě slabá.
Lymfa. V celém rozsahu sliznice tenkého střeva dochází k přetěžování lymfy.
Poruchy vstřebání. Děti mají poruchu vstřebávání vitamínů, stopových prvků, minerálů. Dochází k odlišnému vstřebávání bílkovin. Přetíží se krevní oběh a játra, protože ta musí detoxikovat.
Zatížení jater. Kromě toho dysbiotické mikroorganismy produkují Indol, Scatol. Přemnožené plísně produkují alkohol, aldehydy a ještě několik dalších patologických substancí. Tím se dále přetěžují játra a další orgány, které jsou lymfaticky propojené (slinivka).
Zduření nosních mandlí a uzlin. Tenké střevo – má celé řetězce lymfatických tkání a ona se vyřadí, přetíží a organismus místo ní hypertrofuje lymfatickou tkáň ve Valdayerově okruhu. To jsou pak všechny ty děti s nosní mandlí, hypertrofickou krční mandlí, s opakovanými záněty středouší. Jasné dysbiozy.
Zvýšená propustnost stěny střevní. Přemnožené plísně v tenkém střevě se dostanou do své aktivní formy a prorůstají střevní stěnou. Po sobě zanechávají „díry „. Prováděli se na to studie – zatíží se střevo Manitolem, a potom se sleduje prostup. Tato stěna střevní propouští to co by propouštět vůbec neměla. Propouští velké molekuly, nerozštěpené, které potom organismus alergizují. Také propouští další spóry a mikrospóry. Do krve se dostává přímou cestou řada patogenních zárodků, které pak způsobují mnoho dalších přidružených komplikací.
Napadení patologickými mikroorganismy. Nyní se rozjíždí další zběsilá věc. Mikroorganismy byly původně parazitárními a symbiotickými, ale v tomto okamžiku se stávají patologickými. Začínají svůj chorobný proces – vznik rakoviny.
Thymus degenerativní změny. Rána do okruhu imunity. V thymu se „školí“ imunitní buňky a nyní se „školí“ špatně. Lidská imunita je obecně nesmírně nízká. Je nízká i z hlediska hlídání tohoto vnitřního prostředí.
Dysbiosou vznikají pocity plnosti, zácpy, průjmy, nadýmání, nesnášenlivosti potravin, alergie, říhání, záněty dásní, žaludku, bolesti břicha, záněty slinivky, poruchy funkce jater, vředové záněty střeva, Crohnova choroba, ale také migrény, chronické onemocnění ledvin, astma, choroby kůže, akné, výtoky, záněty v pánvi, poruchy plodnosti, kloubní potíže…
Léčba antibiotiky tento problém nevyřeší.
Měřením EAV nebo Vegatestem zjistíme 90% lidí s dysbiozou. Můžeme také postupovat měřením chemickou reakcí na průkaz dysbiozy (dusičnan stříbrný), průkaz Indolu, Scatolu. Což jsou hlavní produkty dysbiozy.