Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Z mé osobní zkušenosti, ale i z různých zpráv expertů je zřejmé, že postrádáme v jídelníčku ryby a luštěniny, zato převažují cukry, tuky a maso. Nakupujeme vysokým procentem průmyslově zpracované potraviny, polotovary, používáme palmový olej. Děti ryby totiž nechtějí. Nebo ano? Proč ryby zařadit do jídelníčku co nejdříve?
Článek naznačí, že začít u sebe a své rodiny bude do budoucna prioritní…
Dáváte si otázky, jak to změnit? Kde a kdy má nastat změna?
Je možné, že se sami proviňujeme tím, že odpovídáme na otázky, které vlastně nikdo neklade… Měli bychom zpochybňovat stávající stav, místo toho ho ale příliš často naopak bráníme.
Změna by měla nastat v samotné rodině a samozřejmě tím, že si děti mají zvyknout na přítomnost ryb mezi základními složkami jídelníčku. Když se orientuji na výsledky balančních testů, kdy se porovnává poměr omega-6 mastných kyselin s poměrem omega-3, pak je zřejmé, že ryby coby hlavní zdroj omega-3 mastných kyselin jsou v hrubém nedostatku. A tento stav pak odpovídá situaci, kdy se v těle tvoří tzv. pro-zánětlivé prostředí. Je základem zánětlivých nemocí, alergií, autoimunitních nemocí, psychických diagnóz ad.
Jenže děti ryby nechtějí…
Děti mívají s příjmem ryb potíž, nedovedou se vypořádat s pachem při zpracování ryb, křiví rty, zacpávají si nos a v jejich mysli je vytvořen odpor. Když by měly dostat rybí tuk, odmítají jej, brání se, říkají “fuj“. I když je ryba kuchařsky upravena, zbavená pachuti, stejně ji odmítají. Když mají možnost výběru, volí jiné jídlo. Podle průzkumů by chtěly hlavně burgery. Doma nejsou na ryby zvyklé, a pokud se ryba objevuje na jídelníčku, bývá v podobě rybích prstů a podobně průmyslově zpracovaných produktů, které možná ani nemají s rybou mnoho společného.
Nastane změna v regulích?
Nedávno jsem četl návrh připravované vyhlášky, jak se má v budoucnu vařit ve školních jídelnách. Nutno podotknout, že tato vyhláška je zatím ve stadiu testování a diskusí expertů.
Podle ní se má „znásobit“ množství ryb (nebude jednou za dva týdny, ale jednou týdně) na úkor masa, přibude luštěnin a součástí denního jídla bude ovoce i zelenina, přičemž zelenina má převažovat. Poměr rostlinných a živočišných tuků má být minimálně 2:1 ve prospěch rostlinných. Má platit zákaz používání palmového, palmojádrového a kokosového tuku. Jemné pečivo ano, ovšem s maximálním obsahem cukru 15 g ve 100 g výrobku. Přibude celozrnných obilovin a pseudo-obilovin s minimálně 6 g vlákniny ve 100 g výrobku.
Bez cukru?
Dětem se budou podávat nápoje bez volných cukrů, tedy žádné slazení cukrem, medem, sirupem nebo ovocnými šťávami z koncentrátu. Pouze dvakrát do měsíce dostanou nápoj s maximálním obsahem cukru 2,5 g ve 100 ml. Stejně často lze podávat i ochucené mléčné nápoje. Stravování se dotkne 8,5 tisíce jídelen a až půldruhého milionu dětí. Někteří experti však varují, že děti jíst ryby nebudou, více ryb a luštěnin rovná se prý více odpadu.
Jídelnám zůstane poměrně velká volnost v sestavování jídelníčku a ve způsobu, jak se chopí jejich přípravy. Když máte výdej stovek porcí a příprava je náročná (trvá 3–4 hodiny), kuchařky ryby radši nepřipraví. Navíc jsou kvalitní ryby drahé a ovlivní rozpočet. Totéž je s luštěninami. Navzdory tomu, že je zde řeč o bohatosti zdrojů omega-3 mastných kyselin a vitaminu D v rybách či o bohatství minerálních látek a vláknin v luštěninách. Nic nového pod sluncem, s těmito otázkami se potýkají celé generace.
Jaké jsou mé zkušenosti z praxe?
V minulosti jsem měl v péči chronicky nemocné děti a pro ně jsem založil i tzv. Klub rodičů chronicky nemocných dětí, tehdy ještě pod patronací paní Olgy Havlové. Zajímal jsem se o program ozdravoven a léčeben s důrazem na to, aby klimatickému léčebnému pobytu odpovídal také ozdravný jídelníček. Co je to za léčebnu, která nemá také zdravý program stravování? Své malé pacienty jsem posílal do těch léčeben, které měly odpovídající jídelníček. Žel, program se postupně bortil, na vině byla zvýšená náročnost přípravy jídel. Kuchařky podávaly výpověď, ekonomové protestovali a konečně i rodiče dětí si stěžovali, že jejich děti nejsou na taková jídla zvyklé. Doma žalovaly, že se to jídlo nedá jíst, a tak rodiče přestali své děti do takového zařízení posílat.
Podobné zkušenosti mám také s letními tábory. Navzdory tomu, že děti měly perfektní program a k tomu sestaven zdravý jídelníček, tábor se ´nelíbil´. A naopak, když program nestál za nic, ale byl ´perfektní´ jídelníček ve stylu fastfoodů, hodnocení vyšlo výborně.
Z toho plyne ponaučení, že dokud děti nedostanou v rodinách základ pro stravování ve smyslu zvýšení příjmu omega-3 MK a snížení příjmu omega-6 MK, je doslova nemožné přizpůsobovat nutriční doporučení chutím dětí, to by se pro ně místo jídelen mohly rovnou postavit fastfoody.
Sepsal MUDr. P. Šácha