Nemoc je cesta

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Chronické onemocnění obvykle vnímáme jako něco, co nám ztěžuje, komplikuje a znepříjemňuje život. Pokud se nám ale podaří tento pohled po malých krůčcích otočit a nahlédnout z trochu jiné strany, ukáže se, že nemoc může, a chce být naší známou, přítelkyní a dokonce i průvodkyní. Tento příběh je věnován všem, kteří chronickou nezhoubnou nemocí dlouhodobě procházejí, ať už je jakákoliv. Kéž vám přinese alespoň špetku povzbuzení a naděje.

Jenom únavička…nebo?

Všechno to začalo malou, úplně nenápadnou únavou, vlastně únavičkou. Přijel jsem na Vánoce ke svému tatínkovi a celou dvoudenní návštěvu jsem prospal. Zvláštní. Asi únava z práce, divadla, firmy, mám toho přeci tolik! Ale co čert nechtěl, ta urputná dáma jménem Únava mě objímala každým dnem pevněji a pevněji.  A jelikož jsem nechtěl shonu polevit, vydal jsem se k obvodní doktorce. Tehdy jsem věděl o alternativní medicíně asi tolik, co osamělý tón na notové osnově ví o symfonii – tedy téměř nic. Paní doktorka provedla krátké vyšetření a po zjištění, že studuji teatrologii, stanovila diagnózu bohémský život. Inu, to ale byla užitečná diagnóza! V doporučení stálo: méně alkoholu, více odpočinku.

Jenže člověk ve své umíněnosti, lenosti a hlouposti sám sebe přesvědčí, že se o nic horšího nejedná, a není tedy třeba nic ve svém pečlivě vybudovaném životě měnit. Chyba! Již o pár týdnů později se ukázalo, jak velká. Začal jsem upadat do záchvatového stavu: ohromná bolest celého těla, obrovská únava, deprese, slzy bolesti.

A nehorší na tom všem bylo, že jsem nebyl schopen tento stav lépe popsat. Bolelo mě celé tělo, ale jelikož jsem nikdy předtím takovou bolest necítil, nedokázal jsem popsat orgán, nebo i oblast těla, kde s léčbou začít. Šel jsem tedy se svým problémem za známou Janou Vyhnánkovou-Němečkovou v Olomouci, o které jsem věděl, že pracuje s bylinami. Ihned mi nasadila bylinnou léčbu, ve vysokých dávkách a já se začal cítit lépe již po první kapsli. Všiml jsem si taky jak moc rozdílný přístup ke mně měla oproti mojí lékařce. Plně mi věnovala pozornost, poslouchala mé povídání a vše řadila do širších kontextů. Už to mi bylo opravdovou pomocí a tímto bych jí rád poděkoval za první krok k mému novému zdraví. Novému proto, že jsem přesvědčen, že pokud jsme vážněji nemocní, nemůžeme se chtít vrátit ,,zpátky ke zdraví“, nemůžeme se chtít vrátit zpátky ke starému způsobu života, protože právě ten nás přivedl do nynější situace –  do nemoci. Pokud se zuby nehty držíme naší staré představy o zdraví, nemůžeme se pak divit recidivám, metastázám a podobně.

Zoufalství i radost

Bylinná léčba mi velmi pomohla, cítil jsem se mnohem lépe a začal pomalu vstupovat do světa povinností a úkolů. Život mi ovšem po pár dnech opět silně připomněl, že zpět už opravdu nemohu. To vím teď, tehdy jsem ale cítil jen nekonečné zoufalství. Záchvaty se začaly zhoršovat, v nejhorších stavech mě odvezla i záchranka a moje rodina se o mě začala strachovat. Maminka dokonce vydala za mojí doktorkou a velmi důrazně ji požádala o provedení příslušných vyšetření. Tímto jí také děkuji za to, že dohlédla dál, než já a rozhodla se jednat na vlastní pěst. Začalo kolečko vyšetření, neurologie, imunologie, alergologie, psychologie, psychiatrie a můj stav i zoufalství se každým dnem zhoršovaly. Všude negativní nálezy. Až na druhém vyšetření kardiologie velmi příjemná a zajímající se paní doktorka radostně zvolala: borelióza! Ano, opravdu! Klíště jsem měl v létě a neléčená borelióza může mít vliv na nervy a vyvolávat takovéto stavy – tomuto druhu se říká neuroborelióza. Měl jsem takovou radost, že jsem večer v divadle odehrál jedno ze svých nejlepších vystoupení mého života! A proč radost? Protože jsem konečně věděl, co se děje. Když totiž člověk neví, co mu je, to je totiž vůbec nejhorší stav, myšlenky jedou plnou parou vpřed i vzad a můžou vás přesvědčit o čemkoliv, třeba jako mě, že máte určitě AIDS nebo alespoň rakovinu. Doktorka mi dala antibiotika, která mi ulevila, přesto tuto pozdní fázi nemoci již nemohla zvrátit. Chodil jsem pravidelně na infekční oddělení na kontroly, ale vždy jsem odešel s prázdnou. Udělal jsem tehdy jediný logický krok a celou svoji bytost jsem svěřit bylinám. 

Byliny na scéně

Světe div se, ono to fungovalo! Záchvatové stavy a bylinná léčba trvaly více než rok a až poté se příznaky začaly postupně mírnit. V průběhu doléčování jsem byl vděčný, že jsem při sobě mohl mít celou řadu bylinných preparátů. Celý proces trval více než tři roky a z dnešního pohledu jsem velmi vděčný, že jsem ho mohl prožít. Borelióza mi totiž změnila život.  Před ní jsem byl stroj na studium a práci, navenek jsem možná vypadal zcela normálně, přesto jsem však vevnitř cítil velkou prázdnotu a ani mě to moc netrápilo. Emoce jsem považoval za nepřátele a snažil se je odehnat, lásku jsem necítil k nikomu, natož pak k sobě. Jaký obrovský dar mi učitelka borelióza dala, když mě každý den rozplakávala, abych se znovu naučil plakat, abych se znovu naučil milovat a abych se znovu naučil žít. Děkuji!

Co mi ještě pomohlo?

Nemoc není nepřítel

Pamatuji si, jak jsem se první rok pokoušel nemoc odehnat, zbavit se jí, být zdravý! Ale nemoc je přítel, učitel nebo učitelka, co přichází jako posel dobrých zpráv. Nemoc netouží po ničem jiném, než abyste se na ni podívali, sedli si s ní ke kávě a poslechli si její sdělení.

Terapie

Ve svém příběhu jsem záměrně nezmínil obrovskou terapeutickou pomoc, kterou jsem dostával od každého, kdo byl nablízku. Život jako by mi těsně před nemocí poslal zmíněnou známou bylinkářku a terapeutku, díky které jsem nemoc nejen zvládl, ale i pochopil a přijal. Právě přijetí a pochopení je klíčovým procesem na cestě k uzdravení. Ze srdce vám doporučuji nenechávat všechnu tíhu na sobě a vyhledat pomoc dle vašich potřeb, ať už psychoterapeuta, psychologa, průvodce či léčitele.

Emoce

V průběhu procesu uzdravování se objevuje mnoho emocí. Já jsem si myslel, že je třeba jim zabránit, nepropadnout do negativních emocí, nenechat se ovládnout vztekem, smutkem nebo sebelítostí. Neuvědomoval jsem si, že právě emoce jsou klíčem k uzdravení, že v jádru každé emoce se nachází to, co hledáme. Když si dovolíme prožít všechny emoce, nesmírně se nám uleví.

Trpělivost

Nikdy v životě jsem nebyl donucený být takhle trpělivý. Ale opravdu trpělivý. Vyčkávat i s bolestmi celé měsíce, než došlo ke zlepšení. Alopatická medicína funguje povětšinou rychle a na to jsme taky zvyklí, chceme výsledky hned. Byliny však fungují na obráceném principu, pomalu a jemně se propojují s nemocí, komunikují s ní i s celým našim tělem.

Recidiva

Život se i po odeznění příznaků sem tam zeptá na jednoduchou, jasnou a ráznou otázku: ,,Pochopil jsi?“ Ptá se velmi svojským způsobem, skrze recidivu. Nakrátko se vrátí příznaky, abychom si ověřili svá poznání. Tyto recidivy se snažím nevnímat jako prohru, návrat nemoci, ale jako připomenutí síly, kterou mi nemoc dala.

Děkuji mnohokrát, že jste článek dočetli až sem. Jedná se o můj osobní příběh a zcela jistě ho nejde zobecnit. Pokud byste však měli jakýkoliv dotaz nebo máte pocit, že vám mohu s čímkoliv poradit nebo vás povzbudit, neváhejte se na mě obrátit. 

Přeji vám jemné zdraví a pokud ne zdraví, tak alespoň brzké přijetí a pochopení vaší nemoci.

Vít Zborník

v.zbornik@gmail.com

zdroj: www.energy.cz

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.