Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Při léčení je potřeba na prvním místě znát příčinu nemoci. Když známe příčinu, můžeme léčit, když ji neznáme, léčba je neúspěšná. Když je popsána nějaká nemoc a přitom se pro léčení používá mnoho léků, je to ukázka toho, že léčba je neefektivní a že neznáme příčinu. Používané prostředky fungují asi tak, jako když vystřelíme z brokovnice, kdy z hlavně vyletí mnoho broků a my doufáme, že alespoň jeden z nich zasáhne cíl.
Někdy příčinu nemoci nelze zjistit, dostupné diagnostické metody selhávají. Čím je vyšetřovací metoda přesnější a dokonalejší, tím je dražší, čím více vyšetřujeme, tím více pojišťovny úpí, tím více tlačí na lékaře, aby vyšetřovali „racionálně“ a tím se více lékaři uchylují k „udržovací“ léčbě. Cílem je, aby pacient netrpěl, abychom dosáhli bezpříznakového stavu, aby mohl dále existovat, aby užíval svůj lék, na který pojišťovna má, (který je zařazen do kategorie hrazených léků). Vše se dostává do klidu – pacient je spokojený, pojišťovna je spokojená, výrobce léku je spokojený. Co na tom, že nebyla zjištěna příčina pacientovy nemoci, a že se jeho nemoc dostává do chronického stavu. Slovo „chronická nemoc“ v lékařské terminologii znamená nevyléčitelná. Jde o začarovaný, bludný kruh. Pacient dlouhodobě dostává chemický lék, ten mu způsobuje vedlejší nežádoucí příznak , a tak je nucen užívat další lék, který ten nežádoucí příznak tlumí… Pacientovi dochází, že jeho potíže se nelepší, ba naopak zhoršují. Nemoc a zdraví jsou v patové situaci. Pacient si platí zdravotní pojištění, ale je nucen hledat jiné řešení, klasická medicína mu nepomáhá. Začíná studovat knihu domácího lékaře, věnuje se dietě, různým filozofiím. Tajně navštěvuje léčitele, se strachem, aby se to nedozvěděl jeho (třeba zvolený) ošetřující lékař. Začíná investovat do potravních doplňků, aby svému tělu pomohl. Přichází k závěru, že se vlastně musí vyléčit sám.
Když nemůžeme najít příčinu nemoci dostupnými metodami, musíme situaci analyzovat a hledat příčinu v sobě samém. Ve způsobu myšlení, v přístupu ke svému tělu, k biorytmům těla, k přirozeným zákonům zdraví. Jedna holistická moudrost říká: „Když se ve svém zdraví dostaneš do patové situace, nedostaneš se z ní, dokud hranici svého duchovního poznání neposuneš o stupeň výše, neboť člověk není jenom tělo, ale také duše. Musíš pochopit, co tvá nemoc znamená, proč přišla, a co ti přináší. A pokud to pochopíš, pak teprve se začneš uzdravovat.“