Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Alžběta Protivanská učí, jak pracovat se svou myslí a jak se přestat bát. Jestli Alžbětu něco charakterizuje, tak je to její hluboký vnitřní klid a schopnost slovy uchopit neuchopitelné. Alžběta přitom stojí nohama pevně na zemi: vychází ze západní tradice psychoterapie a neuropsychologie, které kombinuje s praxí buddhismu. Sám jsem slyšel povídat o mysli a meditaci mnoho učitelů, Alžbětino pojetí ale řadím k těm nejzasvěcenějším a nejinspirativnějším.
Pro lepší návaznost a maximální užitek z textu si nejprve připomeňte 1. díl rozhovoru: Život vás pozdraví nazpátek, když si uvědomíte, že jste jím samotným.
Alžběto, souhlasila byste také s tvrzením, že meditace umožňuje necítit se nikdy sám?
„Potřebuji zdůraznit, že tady mluvíme, o něčem, o čem se mluvit nedá. Stejně tak je třeba říct, s jak obrovskou pokorou o tom hovořím. Je to na jedné straně výsledek teoretického bádání v učení všech možných učitelů a mistrů a na druhé straně dlouholeté vlastní zkušenosti s tím, co to vlastně meditace je. Ve chvíli, kdy přijdete do prostoru za myšlenkami a probudíte se do pocitu měkoučké, milé stálosti, tak si uvědomíte, že to je to jediné, co opravdu je.“
„My jsme vesmírem, stálostí samotnou, která skrze tělo a nervový systém zažívá sama sebe. Tohle je něčím, čím jsem si absolutně jistá. Tohle je ten nejhlubší prožitek z meditace. Že TO, co JE – ať je TO cokoliv – tak skrze nás zažívá největší nádheru. Pokud mi dovolíte citovat mého drahého učitele Alana Wattse – tak jako se moře vlní, jako se strom jableční, tak se tento vesmír lidní. A my jsme nejkrásnější plod, který dokázala tahle planeta vytvořit. Na této planetě jsme to nejkrásnější stvoření.“
Díky meditaci si uvědomíte, že nejste žádným způsobem oddělení ani od přírody, ani od druhých lidí a že je zde hluboká jistota „JÁ JSEM vším a všechno je mnou“ (JÁ, které jsem teď použila, není „já“ ve smyslu „já Alžběta“, „já žena,“, „já psycholožka, kamarádka…“. Tahle já vytváří mysl. JÁ, které nacházíme za myšlenkami, a o kterém mluvím, je to samé JÁ, které je v kočce, ve stromu, v kameni. Já ve smyslu čistého vědomí.)
Hluboký pocit „JÁ JSEM“ máme všichni stejný. A to je důvod, proč se na vás mniši, mistři nebo učitelé dívají s lehkou pobaveností v očích. Vy máte pocit, že vás nechápou, že si vás dobírají, že nedostatečně doceňují vás a vaše problémy, ale oni se mezitím jenom usmívají na to JÁ, které je ve vás a říkají: „Tak pojď ven!“
Jak můžete být sám, když je celý vesmír vaším tělem?
Přesně ve chvíli, kdy jsme si tohle začala uvědomovat a začala to žít, tak jakoby mě všechno zdravilo. Lidem po společných meditacích svítí oči, zvířata a děti na mě koukají, jako bych svítila já. Život vás začne zdravit, ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jste jím samotným.“
Někde jste také použila krásný termín, že v meditaci se můžeme dotknout štěstí, které už neodejde…
„Vnitřně se přikláním k tomu, že naše duše sem chodí opakovaně a opakovaně se učí zkušenostem, které potřebuje získat. A jednou bude mít dost zkušeností na to, aby objevila to, o čem jsem teď mluvila.
Mysl považuje za největší štěstí to, co vypadá jako nejstabilnější jistota. Proto lidé, když mají dostatek aut, peněz, domů, oblečení, práce a plánů, tak mají pocit „teď jsem to našel.“ Chtějí, aby něco zvenku zaplnilo jejich prázdnotu. Ale já tady mluvím o něčem hlubším. Neříkám, že jenom meditace vede k opravdovému naplnění, ale je to to nejsilnější, jak se s tím dostat do kontaktu.“
Je to i tak, že když člověk cvičí mysl, nedává prostor různých strachům?
„Strach tady bude vždy, protože jako lidská bytost jsme vybavení systémy, které nás mají chránit – před ohrožením života, aktivovat nás k útěku nebo boji nebo chránit před opakováním nepříjemných situací. Ale už nemáme systémy, abychom chápali, proč nás třeba někdo opustil: „Co na tom tak bolí? Proč na tom tak lpíme? „Stejně byla hrozná!“ Mysl se na to snaží přijít, rozklíčovat to, ale nedaří se jí to.
Strach končí ve chvíli, kdy jste si vědomí toho, že svět je vaším tělem. Že vy jste jím a on je vámi.
 |
Pak přijdete na to, že celý váš svět – všechno, co máte kolem sebe – je jenom a pouze odrazem vašich myšlenek, vašeho podvědomí. A to první, co se stane, když před sebou máte něco neznámého a nebezpečného, je, že mozek začne sahat do zkušeností, které měl v minulosti a začne z nich vytvářet teorie o tom, jaké by to mohlo být v budoucnosti. Začne vytvářet tyto teorie a promítat je na neznámou nebo nejistou budoucnost. Ve chvíli, kdy věříme, že ten, kdo přemýšlí, je já, budeme myšlenky považovat za pravděpodobné a budeme jim věnovat pozornost. A ve chvíli, kdy něčemu věnujeme pozornost, dáváme tomu energii (E – MOTION = energie v pohybu). V tu chvíli je přivádíme doslova k životu. Velmi často si můžete všimnout, že mysl vybere nejkatastrofičtější scénář, na základě nějaké vzpomínky z minulosti. Jenomže jestliže svoje myšlenky jenom pozorujete, tak máte nárazník, ve kterém je možné přijít s novým scénářem. Jestliže vím, že se mi ze světa vrací jenom to, co dávám, tak mohu začít dávat jen lásku. Všechno se může stát příležitostí něco nového se naučit o sobě a o svých reakcích. Ve chvíli, kdy si všimnete, že nejste myslí a tělem, tak jediné, co pozorujete, je, že se ego učí a trpí, a že je to v pořádku. Čím více bude ego trpět, tak tím víc si všimneme, že tady je. A čím víc si všimneme, že tady je, tím spíš tady nemusí být. |
„To, co pozorujeme, nad námi přestává mít svou moc.“
Meditace není žádná laciná pilulka, ale umím si představit, že může být i cestou k osvěžení a zbavení se únavy. Že když člověk umí pracovat s myslí, tak už nad ním ani velká únava nemá moc…
„Nepochybně, když se dostáváme do kontaktu s tím, co je mezi myšlenkami, tak nám to přináší novou energii. To určitě ano. Co bych určitě doporučila, je takzvané čtvercové dýchání ( na 4 nádech – na 4 zádrž dechu – na 4 výdech – na 4 zádrž dechu). Už jenom toto zpomaluje mozkové frekvence a vrací nás do přítomného okamžiku.
Velmi účinné je také ukotvování v tady a teď – co můžeme vidět na špičce nosu, co můžeme slyšet, co můžeme cítit na těle. Protože, co nás vyčerpává nejvíce, jsou myšlenky na to, co tady není – představy budoucnosti a vzpomínky z minulosti.“
Představovat si, když jsem unavený, až se budu moct doma ve vlastní posteli pořádně vyspat, není tedy asi v ten moment to nejlepší…
„Otázka je, jaké emoce to s vámi udělá. Jedna věc, je představovat si postel a zároveň u toho prožívat obrovskou únavu a uvědomovat si „Není to tady,“ „Ještě tam nejsem,“ „Ještě mě něco čeká“. To přináší daleko větší únavu, protože sami v sobě zintenzivňujeme rozdíl. Představujeme si něco, co hodně silně nemáme. Ale když si dokážete představit jenom to, co si přejete a prožíváte to, jako by to tady už bylo (a nevnímáte, že to tady není), tak získáváte schopnost být nezávislým na vnějším okolí. Můžete napětí zastavit už ve chvíli, kdy vzniká. A nasměrovat myšlenky na něco příjemného, co vás naplňuje.
Ve chvíli, kdy se snažíme přeladit myšlenky na něco příjemného, ale nedaří se to, máme myšlenky typu „Jsem doma, ale ještě mě něco čeká“, tak potřebujeme něco obecnějšího. Nejobecnějším pocitem by v tomto případě mohlo být například: „Mám zdravé tělo“ „Žiji v skoro nejbezpečnější zemi na světě,“ „Teče mi dostatečné množství pitné vody z kohoutku“ a podobně. Jakmile máte tento dobrý pocit, vaše myšlenky budou následovat.“
Myslím, že jsme šli v rozhovoru hodně do hloubky. Mohla byste ještě říct něco velmi jednoduchého – jak s meditací začít – i pro hodně racionálního člověka nebo úplného začátečníka? Třeba něco, co učíte ve Vašem kurzu Manuál na mozek?
„Úplně první krok je začít trénovat pozornost. Například upnout pozornost na špičku nosu a všímat si, když pozornost upoutá něco jiného, a znovu jí ke špičce nosu vrátit. Nebo si sednout před svíčku, koukat do plamene svíčky, a jakmile pozornost upoutá něco jiného, tak i v tomto případě se vrátit zpět.“
Na závěr se ještě zeptám, jak se připravit na budoucnost. Jak se nenechat ovlivňovat nástrahami současné doby? Vím, že i toto je vaše velké téma…
„Tak jak máme pod kontrolou svoje tady a teď, tak máme pod kontrolou i svoji budoucnost. A nemá smysl dělat si plány, pokud nejsme v tady a teď. Protože pak jsme pořád v plánech nebo ve vzpomínkách a nejsme v přítomnosti. Zabývání se obavami z budoucnosti vytváří nepříjemné myšlenky a prožitky tady a teď. Jestliže je život odrazem našich opakovaných myšlenek a prožitků, vytváříme tak pro sebe právě takovou obávanou budoucnost.“
„Ego/mysl vymýšlí všechno možné, abychom nebyli tady a teď, protože ví, že když zůstaneme jenom tady a teď,
tak už pro něj nezbude místo.“
Alžběto, moc děkuji za velmi inspirativní rozhovor a přeji vám vše dobré.
Webová stránka Alžběty Protivanské: https://www.alzbetaprotivanska.cz/
Celková nabídka knih.