Největším zdravotním rizikem není rakovina nebo srdeční onemocnění, ale nedostatek pohybu

cm divka s notebookem1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Jsme neustále bombardováni chmurnými a osudovými zprávami, které nás varují, že srdeční choroby jsou u Američanů zabijákem číslo jedna a hned za nimi následuje rakovina. A co víc – na světě už máme epidemicky rozšířený diabetes a obchodníci se strachem nás neustále varují, že prasečí chřipka na nás číhá za každým rohem, aby nás vehnala do pandemie. Co je ale tou největší hrozbou pro vaše zdraví?

Podle Stevena Blaira – epidemiologa a výzkumníka, je nejvážnějším zdravotním problémem 21. století tělesná ne aktivita Američanů a představuje tedy největší riziko pro vnik nemocí. Zjednodušeně vyjádřeno, sezení na zadku, namísto abyste hýbali svým tělem nebo cvičili v průběhu každodenního života, může být smrtelné. Naneštěstí dnes už nesmírně mnoho Američanů – kolem 50 miliónů žije sedavým životem. To vystavuje tyto televizní vysedávače (couch potatoes) zvýšenému riziku zdravotních problémů a předčasného úmrtí, jak poznamenal na adresu Američanů nedávno Steven Blair u příležitosti 117. výroční konference the American Psychological Association (APA), konané v Torontu. Konstatoval rovněž, že „během několika posledních desetiletí jsme ve velkém rozsahu přenesli fyzickou aktivitu každodenního života na stroje – došlo k tomu u většiny lidí v industrializovaných společnostech“.

Steven Blair se přitom opírá a průzkum dokládající, že kolem 25 – 35 % dospělých Američanů je neaktivních. Mají sedavé zaměstnání, chybí jim jakýkoliv program pravidelné fyzické aktivity, nevěnují se ani pracím v domácnosti nebo kolem domu. „Při tomto přístupu si tito lidé až zdvojnásobují své riziko vzniku různých zdravotních problémů ve srovnání s těmi, kteří jsou třeba jen průměrně aktivní a zdatní. Máme tu před sebou závažný problém týkající se veřejného zdraví,“ sdělil Steven Blair ve svém prohlášení médiím.

Blíže o Stevenu Blairovi: je profesorem pro nauky o pohybu a epidemiologii při the University of South Carolina’s Arnold School of Public Health a je uznávaný jako přední světový odborník na tělesný pohyb a jeho zdravotní přínosy. Byl jedním z vědeckých autorů významné vědecké zprávy vydané v r. 1996 pod názvem the U. S. Surgeon General’s Report on Physical Activity and Health.

Jeho rozsáhlý výzkum je soustředěn na the Aerobics Center Longitudinal Study (ACLS) a stále pokračuje na této studii, která začala v r. 1970 a je v ní sledováno více než 80 000 lidí. V rámci této studie je sledována historie zdravotního stavu, vědci periodicky vyhodnocují výsledky fyziologických měření společně s BMI (body mass index). Každý z dobrovolníků, zapojených do této studie, také prochází testem stresové zátěže.

Z výsledků této studie lze vyvozovat závěry o tom, jaký vliv má tělesná zdatnost na délku života. Takže například v navazující studii, kdy bylo sledováno 40 842 lidí zapojených v ACLS bylo zjištěno, že nízká tělesná zdatnost se podílela na cca 16 % všech úmrtí – a těmto mohlo být pravděpodobně zabráněno, pokud by tito lidé prostě jen věnovali denně alespoň půl hodiny chůzi. Co je však nejdůležitější – toto procento počtu úmrtí bylo znatelně vyšší než u ostatních rizikových faktorů, jako např. u obezity, kouření, vysokého cholesterolu nebo diabetu. V ACLS vychází najevo, že lidé, kteří jsou i jen mírně tělesně zdatní, žijí asi o 6 let déle než ti, které je možné zařadit mezi televizní vysedávače.

Steven Blair odhalil, že cvičením lze zdolávat i nemoci jako je třeba rakovina prsu. Vyhodnocením 14 811 žen z ACLS vychází najevo, že ženy s dobrou tělesnou kondicí mají asi o 55 % menší riziko úmrtí na rakovinu prsu ve srovnání se ženami, které necvičí. Toto ohromné snížení počtu úmrtí bylo vyhodnoceno i s ohledem na další rizikové faktory (BMI, kouření, rodinná anamnéza a další). Na výše zmíněném vystoupení na 117. konferenci Blair také doložil, že nové důkazy dávají najevo i prospěšnost cvičení na zdraví mozku a oddálení procesu demence.

„Potřebujeme zavést mnoho změn, abychom všechny povzbudili k větší tělesné aktivitě, vyvolali změny ve veřejném zdravotním pojištění, zdravotní péči, aktivizovali lidi ve školách a na pracovištích a odstartovali změny v sociálním a fyzickém prostředí. Je potřeba více komunit, kam lidé budou rádi přicházet za pohybem,“ řekl Blair ve svém prohlášení pro tisk. „Věřím tomu, že především psychologové mohou pomoci při rozvíjení lepšího životního stylu, aby přivedli veřejnost k větší aktivitě – třeba i s pomocí Internetu nebo dalších moderních technologií.