Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Kdo z nás se nikdy nepodceňoval? Nezapochyboval o své ceně? Nevyčítal si, že něco udělal nebo neudělal? Z praxe psychologa mohu potvrdit, že sníženým sebevědomím a slabou sebeúctou trpí značná část klientů. Mít k sobě úctu a vnímat se jako vysoce hodnotný člověk, není vůbec jednoduché. Jak tedy sebeúctu zvýšit? A která z metod je přímo královská?
Technik existuje spousta. Ale pojďme hned k tomu, co všechny techniky přesahuje.
Buďte nekompromisně věrní svému srdci
Dělejte to, co je správné, nikoliv to, co je lehké. Miluji tenhle princip, protože sebevědomí a dobrý pocit ze sebe zvyšuje postupně, přirozeně a „zaslouženě“. Jde o to, jít v životě tou nejvyšší cestou.
Většinou někde uvnitř víme, co máme dělat. Přichází k nám impulzy, inspirace nebo Život sám rozehraje určitým způsobem karty. Chce se po nás změna. Ale my se jí bojíme. Nic neuděláme. A v právě v tento moment jdeme proti sobě. Naše sebeúcta klesá. Stejně jako energie. Vymaňujeme se z přirozeného proudu Života, a aniž si to většinou uvědomujeme, rostou v nás odpory a bloky.
Pokud si chceme sebe více vážit, začněme znovu poslouchat své srdce. Vyražme do neznáma, udělejme nutný krok, postavme se svému strachu (podrobně rozebráno např. v knize Pravidlo pěti vteřin nebo v mých starších článcích). Možná banální příklad, ale kdykoliv já sám ráno překonám odpor a pustím si na sebe ledovou sprchu, je to doslova euforický pocit a cítím se v ten moment nepřemožitelně.
Jak může mít naopak dobrý pocit ze sebe ten, kdo věci odsouvá a neřeší? Kdykoliv se vyhneme něčemu, co si na určité úrovni přejeme, ale máme z toho strach (nebo neuděláme to, co stejně udělat musíme), sebeúcta jde prudce dolů.
Kdo je ale sám sobě věrný, obvykle nepotřebuje psychologa ani další přidané techniky. Protože činy jsou více než slova. Přesto si o pár dalších postupech na zvýšení sebeúcty ještě řekneme.
Další tipy pro zvyšování sebehodnoty
Co dále podkopává naše sebevědomí, je srovnávání. Bohužel se na nás denně z Facebooku nebo Instagramu valí stovky a tisíce (často přikrášlených) příspěvku druhých lidí. Máme tendenci se srovnávat i se svými vrstevníky, spolužáky či ostatními ženami/muži. Proto jsou prospěšné ty aktivity, ve kterých si například píšeme seznamy svých úspěchů a kladných stránek – a zamýšlíme se nad jedinečností své cesty. Právě uvědomění, že jsem naprostý originál a vzácný člověk, bych přál každému. To by mělo výsledkem, ideálním stavem: Vědomí vlastní jedinečnosti. Pochopitelně i úcta k jedinečnosti ostatních: „Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.“
Velmi jsem si také oblíbil větu Virginie Satirové, kterou může každý v duchu a s doplněním svého celého jména pronést (i několikrát za sebou): „Svět je lepším místem, protože i já …………… jsem v něm.“ Jeden z moudrých lidí v mém okolí nedávno pravil: „Jaký je tvůj mindset, takový je tvůj svět.“ Takže je dobré si v hlavě nastavit, že jsem pro svět obohacením, a ne ostuda nebo příšera, která má být zalezlá někde v koutě.
Důležité je také to, jak se k sobě chováme nebo jak se sebou mluvíme. Je lepší k sobě přistupovat jako k vážené osobě, nikoliv jako k outsiderovi. Neubližovat si. Dobře se o sebe starat a pečovat.
Závěrem bych ještě z praxe dodal, že pro řadu lidí je obtížné různým pozitivním afirmacím a větám o sobě uvěřit. Proto jsem jako královskou „metodu“ sebeúcty v tomto článku představil to, že jdeme do akce a překonáme strach. Vykonáváme-li toto opakovaně – či se z toho ještě lépe stane náš zvyk – logicky budeme zažívat časté úspěchy, a i od ostatních dostávat pozitivnější zpětnou vazbu. Tím se sebevědomí a sebeúcta budují přirozeně a nemusíme používat ani žádné přídavné techniky.
Jiří Hamerský