Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Příroda není ve spěchu. To jen my, lidé, máme deprese, úzkosti a pociťujeme neustálý tlak a častá rozčarování. Přišli jsme o harmonii, přirozený řád; ztratili jsme schopnost jen tak se radovat a být vděční za vodu, vzduch, oheň, půdu. Napojení na velké přírodní celky jako moře, vodopády, horské masívy nebo prostý pobyt v lese jsou pro lidskou psychiku nesmírně blahodárné. Jsme ale vůbec schopni se ozdravným účinkům přírodního světa otevřít a přírodě také něco vrátit?
Je pro vás harmonie na prvním místě?
Možná jste si někdy sepisovali své cíle nebo novoroční předsevzetí. Bylo bytí v harmonii a rozvoj sebe sama jako harmonické bytosti pro vás tím úplně nejdůležitějším?
Právě harmonie je klíčem, který otevírá mnohé dveře.
Zajímavé je, že čím více harmonie v sobě máme, tím více ji do nás proudí. Jak jsem už ale psal, problém je, že harmonie v sobě moc nemáme. Proto může být pomoc přírody vskutku nezastupitelná:
Pozorovat vodu a naslouchat šumění vln, padání vodopádu nebo tekoucímu horskému potoku má okamžitý zklidňující účinek na náš solar plexus. I ten, kdo to má do přírody daleko, nemusí zoufat: I voda dopadající ve sprše na naše tělo (především na vrcholek hlavy) dokáže velmi rychle resetovat naši mysl.
Nesmírně relaxační a uklidňující je také pohled do ohně. To věděli už naši dávní předci, a dodnes těchto znalostí využívají mnohé indiánské kultury.
Mnoho lidí zase uzemňuje práce na zahrádce – mohou-li se dotýkat půdy a držet ve svých prstech hlínu. Čím dál oblíbenější je také chození na boso, kde rovněž dochází k přímému kontaktu našeho těla se zemí.
A pak je tu živel vzduchu: svěží vánek, vůně vzduchu na horách nebo krátké vystavení se mrazu v zimě může zlepšit naši náladu, dodat nám novou energii a vitalitu. Příroda má nesmírnou moc doplnit, co nám zrovna chybí a vyrovnat vnitřní dysbalance.
Děkovat vodě a lesům
V češtině vyšly dvě knihy o bytostech přírody od Margot Ruis. Zaujaly mě tam, mimo jiné, tyto dvě myšlenky:
Zaprvé, jak my, lidé, jsme zvyklí jenom brát a ne dávat. Jak si pořád stěžujeme a jsme nespokojení – přitom už pouhá vděčnost slunečním paprskům; vzduchu, který můžeme dýchat a vodě, kterou můžeme pít; by nás mohla učinit šťastnými. Jak prostý a jednoduchý by život mohl být. A jak si ho zbytečně komplikujeme. Potřebujeme ve skutečnosti něco víc než právě Slunce, vodu, půdu, vzduch a trochu potravy?
A za druhé, jak nejsme zvyklí děkovat. Proto si dávám tento rok závazek být ve vztahu k přírodě a jejím živlům více vědomější. Děkovat při vstupu do lesa nebo vodě pokaždé, když se jí mohu napít.
Jak harmonii zesílit a obdržet od přírody více požehnání
V závěru článku se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu, co bylo archetypálně znázorněno již v mnoha pohádkách, byť nikoho nenutím, aby tomu věřil: Ne každý, kdo se vydá do lesů nebo do hor, obdrží tytéž dary. Záleží na charakteru, čistotě myšlení a vyzařování, množství lásky v duši. Chceme-li od přírody mnohé dostat (například uzdravení), nechť je naší hlavní motivací toho napřed hodně dát. Co se tím myslí? Přinášet sami harmonii, mír, pokoj. Vysílat do prostoru lásku, prozařovat ho zlatým světlem.
Margot Ruis navrhuje radikální a veliký cíl: Chceme pomoc a očistu od přírody? Staňme se sami očistným místem. Pokud na otázku „Máš v sobě mír a vyzařuješ jej do svého okolí?“ můžeme odpovědět, že většinou ano, tak podle Ruis mají bytosti přírody z této odpovědi radost a vzbudí to v nich vůči nám větší lásku. Podle filozofa a duchovního mistra Omraama zase naopak když se vydáme do hor a nejsme v příhodném stavu, neviditelné bytosti to vezmou v potaz a budou si od nás držet odstup. Bytosti přírody jsou schopny vidět jemnohmotné úkazy, auru a myšlenkové formy, a například člověk, který se soustředí na lásku, vděčnost a ušlechtilá přání jim skýtá nejen krásný pohled, ale i větší chuť ho duchovně obdarovat. Podle obou autorů tak vyloženě materiálním lidem zůstává spousta přírodních (duchovních) pokladů skryto.
Závěrem shrnutí: Nejlepší je (pomocí vděčnosti a lásky) dostat se do stavu harmonie ještě před návštěvou přírody. Pak může být vliv přirozené harmonie přírodního světa na naše zdraví, psychiku i ducha nejsilnější. A pokud nejsme v optimálním rozpoložení, tak při vstupu do lesů či hor postačí alespoň špetka vděčnosti, vnitřního ztišení a náš čistý záměr a čisté srdce.
Literatura:
Margot Ruis (2014): Bytosti přírody a léčení země. Brno: Nakladatelství Kazda.
Omraam Mikhael Aivanhov (2012): Cesta ticha. Nakladatelství Prosveta.
Jiří Hamerský
Tip celostní medicíny
ZASAĎ NOVÝ STROM
Jelikož je naší prioritou vše přírodní a ekologické, rozhodli jsme se podpořit naše snažení tímto krokem. Zakoupením tohoto produktu podporujete Home for Trees.
