Naordinujte si 1 x týdně procházku lesem

pobyt v přirodě

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Před nedávnou dobou se mi do rukou dostala vydařená kniha, Lesní lékárna, kterou napsal geograf, geolog, biolog a známý odborník na plané rostliny a stromy, Markus Strauß. Kniha mne oslovila, neboť je plná užitečných a inspirujících informací, které lze zařadit, jednoduše praktikovat. Osobně velmi ráda využívám pestré palety darů přírody, neboť, jdeme-li čistou krajinou, v každé roční době si lze něco odnést, byť by se jednalo o kořínky, listy, květy, plody či kůru. V každé roční době, a to i v zimě, když mnohde krajina odpočívá pod nánosy sněhu. I tehdy kvetou lísky a břízy, jejichž pyl je unášen do velkých vzdáleností, které mnohdy čítají tisíce kilometrů.

A pak, pak tu máme les. Místo se svou výtečně vyživenou půdou, která dá vyrůst borůvčí a maliníku, ostružinám a borovicím, jedlím a smrkům, doubkům a bukům, bylinkám, kterým se v lesní půdě nevídaně daří. Některé z nich patří pouze lesu, vzpomeňme právě brusnici borůvku, která roste v rašeliništích, vřesovištích, na slunných pasekách, stěží ji však můžeme přemístit na zahradu. To brusnici chocholičnatou, známou pod názvem borůvka kanadská, v zahrádce pěstujeme poměrně snadno.

„Ptáte se mne, odkud své myšlenky beru? To nemohu s jistotou říci: přicházejí nevolány, nepřímo i bezprostředně, mohl bych je uchopit do rukou ve volné přírodě, v lese, na procházkách, v tichu noci, za časného rána; podníceny náladami, které se u básníka přemění v slova a u mne v tóny, jež znějí, šumí, bouří; až konečně stojí v notách přede mnou.“  Ludwig Van Beethoven

Les je pro mne místem bezbřehé inspirace, místem, kde se utiším, rozplynu, načerpám sílu. Ta vůně, ty barvy, ty chutě, když umíte sbírat. Veškeré léčivky zde prospívají bez lidského přičinění, bez hnojiv, postřiků, nutnosti dlouhého transportu, bez obalů a bez nutnosti je zalévat a kypřit. Jednoduše jsou, naším darem. Takovou kvalitu pak nikde jinde nekoupíte, natrháte-li si například v lese maliny, svou chutí mnohonásobně předčí ty z marketu, o množství výživných látek ani nemluvě. Navíc, v lese se můžete taktéž oblažit, nemám teď na mysli ve vodě z potoka, ačkoli, i to je samozřejmě příjemné a možné. Onu lázeň poskytuje les, každičký strom a každičká bylinka, ve svém jedinečném ekosystému. A vy pouze jdete a vdechujete vůně.

Jak píše Markus Strauß ve své zmiňované knize: Roku 2013 japonští, čínští a korejští vědci ve společné velké studii publikovali, že lesní stromy působí na lidský imunitní systém aktivačně a mají posilující účinky. Den strávený v lese zvýší počet lymfocytů o 40 %, navíc povzbuzuje tvorbu protirakovinných proteinů, jakožto i buněk první pomoci. Tento pozitivní efekt vydrží přibližně sedm dní. Zodpovědné za to jsou těkavé vonné látky obsažené v rostlinách, tzv. terpeny. V jehličnatých dřevinách se nacházejí ještě ve vyšších koncentracích než v listnáčích. Tyto látky jsou přijímaný nejen plícemi, ale i pokožkou. Následně na ně zareaguje limbický systém v mozku a postará se o vyplavení zdraví povzbuzujících hormonů a tzv. neurotransmiterů. U kmene je obsah terpenů nejvyšší.

Terpeny rozumíme velikou skupinu aromatických sloučenin, které nacházíme nejenom v lese, ale také běžně dostupných bylinkách, jako je např. mentol v mátě peprné, kafr ve dřevě z kafrovníku lékařského, lykopen v rajčatech, ale také například v přírodním kaučuku. Jejich úkolem je ochranný vliv.

„Sejdi někdy z vyšlapané cesty a ponoř se do lesa. Určitě najdeš něco, co jsi nikdy předtím neviděl“
Alexander Graham Bell

Dary lesa

Kromě lesních plodů, jako jsou borůvky, maliny, ostružiny či brusinky, si lze odnést také něco hub, ať už těch klasických v podobě klouzků, modráků, suchohříbků, tak i těch léčivých, jako je outkovka pestrá, lesklokorka lesklá, penízovka sametonohá, Boltcovitka bezová, známá též pod názvem Jidášovo ucho. Umíte-li hospodařit s žaludy, lze si domů odnést i ty. A navíc, dobrá zpráva, netřeba na ně příliš spěchat, chodit na ně můžete průběžně, od začátku podzimu do konce března. A i když ve vlhké půdě naklíčí, ničemu to nevadí, ba právě naopak, v tomto lesním plodu se zvyšuje obsah užitných složek. Žaludy následně několik dní louhujte, abyste se zbavili vyššího obsahu tříslovin. Jakmile je namočíte naposledy a výsledkem je zcela čistá voda bez kalu, převážnou většinou tříslovin jste vyplavili a nyní již můžete žaludy vysušit a pomlít na mouku. Případně si z nich uchystat žaludovku, kávovinu, která posiluje, vyznačuje se desinfekčním účinkem, ulevuje při průjmových stavech, nadměrném pocení.

Kromě lesních plodů jsou to též bylinky, zejména, procházíme-li se v lužním lese. Ten je v průběhu roku doslova pastvou pro oči, ale i nos. Zvláště, pokud zde bují černý bez, lípa či střemcha obecná. Vraťme se však k bylinkám, z nichž nejraději sbírám medvědí česnek, bršlici kozí nohu, plicník lékařský či tmavý, česnáček lékařský, pitulník žlutý, čistec lesní, bukvici lékařskou, vrbovku úzkolistou, na slunných pasekách pak též třezalku tečkovanou, kopřivu dvoudomou, tu a tam mateřídoušku. Posbírat lze taktéž kůru, například z dubu či břízy. A z kraje jara pak dokonce i březovou mízu, zde však buďte něžní, nastřihněte spíše silnější větve, nežli byste navrtali kmen.

„Mně rozkoší je neproniklý les a v slastném nadšení se tovaryší má duše s osamělým břehem kdes, kde z hloubi moře hudbu věčna slyším. Mám lásku k lidem, k přírodě však vyšší.“

George Gordon Byron

Na jaře též můžete posbírat něco ze smrkových výhonků, opět buďme šetrní, neničme strom. Výhonky sbíráme v době, kdy smrk kvete, obvykle v polovině května. Procházíme krajinou, kdy z každého stromku odebereme pouhou hrst výhonků. Ne více. A tyto výhonky pak doma prokládáme cukrem, necháme odpočinout na slunném parapetu, kdy cukr z výhonků vytáhne vše potřebné. Takový sirup pak podpoří vyloučení hlenu, má mírný protizánětlivý, antirevmatický účinek. Mimo to je též výtečným zdrojem vitamínu C a zmíněných terpenů. A ta chuť, jako byste po lžičkách ochutnali les.

A pak je tu topol černý, který rovněž nacházíme hojně v lužních lesích, kdy z něj, opět velmi šetrně, lze posbírat pupeny. V lidovém léčitelství se dále můžete zaměřit též na list a kůru, jež jsou bohaté na deriváty kyseliny salicylové, éterické oleje, flavonoidy. Z kůry a listů lze připravit léčivý obklad, který mírní revmatické potíže. V takovém případě mladé větvičky topolu černého umixujeme s listem tak, aby vznikla hutná kašička, kterou pak potřeme hrubší plátno, přiložíme na postižený, bolavý kloub, přikryjeme další látkou, obvážeme a necháme několik hodin působit, nejlépe přes noc.

Též je tu jeřáb ptačí a černý bez, jírovec maďal a ona lípa, na krajích lesa též narazíte na dobrou třešeň, hrušeň či švestku. Kolikrát jsem šla krajem a sbírala u lesa dobré sladké plody. A to jsem ještě nezmínila srdečný hloh, který nám nabídne květ i plod. Příroda je rozmanitá a v lese je to krása. Šišky a nory, vykotlané pařezy, útlé pěšinky a mírně prošlapané stezky, směrové šípky na trase k cíli. Drobné zastávky, kde na kraji mýtiny vykoukne na vás malá dřevěná bouda, ve které si můžete zakoupit limonádu. Už nám to zase pomalu začíná, hojnost, slunce, vůně a barvy. Snažme se každý týden zamířit do lesa, oblažme se onou cennou, nezapomenutelnou energií, kterou vydechuje půda, stromy, ale též bylinky. A pokud dovedeme, obejměme strom. Jako bychom objali rozesmáté dítě, kdy do oblasti dutiny břišní proudí léčivá, čistá energie.

„Do lesa jdu, abych ztratil mysl a našel svou duši.“

John Muir

V článku jsou použity informace z knihy:

Strauß, Markus. Lesní lékárna. Praha: DOBROVSKÝ s.r.o., 2019. 280 str. ISBN: 978-80-7585-085-0.