Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Článek pojednává o způsobech duševní spolupráce s naším zažíváním a o okolnostech, které mají konzumaci jídla provázet. Mnoho lidí trpí různými poruchami zažívání a jídlo se tak vyřazuje z tzv. radostí života. Jak se k původnímu stavu vrátit?
Začněme od myšlení. Od kdy např. jídlo hltáme bezmyšlenkovitě mezi různými úkony v zaměstnání? Za jakých podmínek jsme jedli? Zkusme nastolit ideální situaci kolem jídla: půlhodina pohodlí, ticho nebo klidná hudba, stav blízký meditaci, těšení se na vybraný pokrm. Poté konkrétní jídlo vnímáme všemi smysly: barevnou skladbu, vůni, posléze chuť a měkkost jídla, dokreslovaná tichým provozem domácnosti nebo hudby či nezávazným hovorem.
Avšak ještě než začneme jíst, probíhá ve vteřině informační výměna s hmotou na talíři: Co to je? Bude mi to chutnat? Vyhovuje to mé momentální potřebě chuti? Je to připraveno v pohodě s láskou nebo ve chvatu a s pocitem nutnosti? Teprve když vnitřně souhlasíte s nabídkou na talíři, začínáme jíst. Jíst bychom měli v pomalém tempu a s důkladným pro-žvýkáním a pro-sliněním. Každá součást trávicího systému má své úkoly a potřebuje na ně klid a čas a také „psychologickou“ přípravu. Tak tedy žvýkáním způsobujeme nejen rozmělnění potravy, ale zuby vnášíme do jídla energii, která následně pomůže dalšímu trávení. Sliny obsahují enzym ptyalin, který štěpí např. složené cukry z obilovin na jednodušší formu už v ústech.
Při jídle a při spánku je tzv. energetický systém člověka otevřený a vědomí s podvědomým propojeno. Informace z televize, rádia nebo četby by mohly vstupovat do našeho podvědomí v podobě programace. Duchovní lidé o tom vědí, a proto se např. v klášterech u jídla mlčí. Nikdo tak neprogramuje jídlo či podvědomí jinému člověku. V Tibetu naopak mnichům čtou při jídle 108 vesmírných zákonů a pravidla toho kterého řádu, aby se jedincům dostatečně vštípila do paměti. V případě domácího či závodního stravování dbejme alespoň na to, abychom svou porci oběda snědli v přítomnosti osoby, která je nám příjemná, neruší náš klid a soustředění na jídlo nebo alespoň konverzuje nezávazně a není třeba jí na nějaké dotazy odpovídat.
Ideálně bychom mohli soustředěným pojídáním vlastně přejít do meditace. Nebo pokud nedokážeme zcela uklidnit svou mysl, zaměstnejme ji tedy pozitivními afirmacemi (prohlášeními). Např. To jídlo mi velmi chutná. Přináší mi mnoho důležitých látek… Zužitkuji z něho velmi mnoho potřebného. S láskou ho někdo pro mě připravil. Děkuji za to všechno.
Po jídle si dopřejme klidnou chvilku a po návratu do práce se věnujme klidným činnostem. Některé národy umějí tzv. siestu, tedy čas jídla a několik hodin po něm, náležitě využít. Vzpomeňme na jižní obyvatele, např. na Italy a Francouze, kteří si poledním jídlem a případně krátkým spánkem pracovní den šikovně rozdělí a jsou schopni potom do večera pracovat ve svěžím tempu. Zdravá výživa je zcela samostatná kapitola, ale stejně důležité je jídlo sníst s chutí a dobrou náladou.