Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Napsat článek o těchto malých bakteriích je nutnost, protože jsou součástí mnoha nemocí, a to především chronických nemocí, které začínají obvykle nenápadně – banální infekcí. Mají však zvláštní schopnost, která jim umožňuje přetrvávat v těle a unikat pozornosti imunitního systému, a tak se tyto bakterie stávají velmi zhoubným patogenem. Dostaly proto přezdívku plíživý patogen.
V čem je jejich zvláštnost
Tento plíživý patogen je zvláštní tím, že nemá buněčnou stěnu jako ostatní bakterie; jeho membrána je ohebná, mění svůj tvar, čímž se nesnadno identifikuje. Sám název vypovídá o struktuře mykoplazmat: Ta je podobná houbám (myco-), a navíc je bez buněčné stěny – tekoucí, plazmová (plazma).
Antibiotika, která jsou svým účinkem zaměřena na rozrušení buněčné stěny bakterie, např. penicilinová antibiotika, budou zde pochopitelně bezmocná.
Působiště mykoplazmat
Mykoplazmata se skrývají uvnitř buněk hostitele (pacienta), nebo se připojí k vnějšímu povrchu hostitelských buněk. Na povrchu jsou vybavena ostrými výběžky, aby se mohla pevně přichytit. Hned po přichycení se chovají paraziticky, tj. živí se živinami hostitelské buňky, cholesterolem, aminokyselinami, argininem. Jsou vysoce přizpůsobivá měnícímu se prostředí a mohou se pohybovat kdekoli v těle, někde se připevnit, nebo napadat prakticky kterýkoli typ buňky v těle. Jakmile je mykoplazma přilepena k hostitelské buňce, může napodobit nebo zkopírovat proteinovou buňku hostitele. Imunitní systém tak nemůže rozlišit parazita od vlastní buňky…
Zákeřnost
Neschopnost imunitních buněk rozeznat tělní buňky od parazitujících buněk může způsobit, že imunitní systém začne útočit na vlastní buňky těla, protože je vnímá coby cizí. A zde je ta podstata, která se děje u všech autoimunitních onemocnění: Parazit aktivuje, nebo spíše potlačuje hostitelský imunitní systém a vyřadí z činnosti správnou hostitelskou imunitní odpověď. Například stimulaci pro-zánětlivých cytokinů (chemických poslů imunitního systému). Může dokonce způsobit mutaci RNA a DNA hostitelských buněk. Z tohoto důvodu vědci spojují výskyt mykoplazmat s rozvojem rakoviny.
Mykoplazmata mohou žít i uvnitř hostitelských buněk, a tím uniknou pozornosti imunitního systému, zejména bílých krvinek. Mohou se pohybovat po celém těle, dokonce mohou překročit krevní-mozkovou bariéru a proniknout do centrální nervové soustavy a míchy.
Diagnostika
Žel, na mykoplazmata se myslí málo, protože průkaz není snadný. Proto se stává, že dlouhá léta unikají pozornosti. A mezitím přibývají v rukou pacienta lékařské zprávy s různými diagnózami. Pacient zpočátku „dostal“ akutní infekci, na ni bylo ordinováno antibiotikum, projev nemoci zpočátku ustoupil, ale později se znovu objevily potíže, další infekce, na stejné sliznici nebo na jiné, indikováno bylo další antibiotikum. Toto schéma se opakuje někdy řadu let, až je diagnostikována chronická nemoc, autoimunitní nemoc, rakovina apod.
Mikroskopické vyšetření ani kultivační vyšetření mnohdy nestačí, lze je brát spíše jako orientační a pomocná. Podstatné jsou až vyšetřovací postupy sérologické. Komplement fixační test, chladové aglutininy.
Uvádí se totiž, že velké procento pacientů s touto bakterií vytváří chladové aglutininy, protilátky aglutinující lidské červené krvinky. A tohoto faktu lze také využít k upřesnění diagnóz. Byl vyvinut nový ELISA test pro průkaz specifických IgM, jejž lze použít pro diagnostiku akutní infekce. Také přímý průkaz DNA. V současné době jsou dostupné testy vysoce specifické, citlivé a certifikované. Testy polymerázové řetězové reakce (PCR). Výsledek posledně jmenované metody může být lékaři dostupný do 90 minut, nejpozději do 2 hodin.
V tomto sdělení nepovažuji za důležité jmenovat klinické projevy ani četné diagnózy, u nichž jsou mykoplazmata přítomna.
Při práci s pacienty, kde jsou rozmanité a chronické projevy a kde není pojmenována příčina, vidím při bližším rozboru provedených vyšetření, že nebylo na mykoplazmata pomýšleno. Proto zde poukazuji na možnost existence plíživého parazitu. Včasné rozpoznání a léčba může ulehčit trápení v životě pacienta.